Stephen King bude filmaře zásobovat ještě hodně dlouho. Na jaře jsme viděli adaptaci jeho Opice, za pár týdnů dorazí nový Běžící muž, teď tu ale máme filmovou verzi jednoho z jeho nejslavnějších děl. Jak dopadl drsný Dlouhý pochod, ve kterém se několik desítek hrdinů vypraví na výšlap, který může přežít jen jeden z nich? 

Jak to vidí do_od:
Líbí se mi, jak se kariérně scenárista a režisér JT Mollner posouvá, a že se po vynikajícím Strange Darling dostal i k typické hollywoodské produkci, víc než jeho dílo je ale Dlouhý pochod samozřejmě ryzí kingovka, kterou navíc natočil režisér Hunger Games, jehož dystopický styl se dost propisuje i sem. Nicméně nenechte se tím zmást, nový thriller Francise Lawrence fakt není další YA adaptace, kde ti největší sympaťáci na konci přežijí, aby v budoucnu svrhli nějaké americké gestapo. O tom Dlouhý pochod prostě není a byla by chyba čekat, že zapojení tohoto tvůrce nějak Kingův „nezadaptovatelný“ román tímto směrem rozvede.

Středobodem tady je jednoduše přátelství mezi Garratym a McVriesem, podobně jako v knize, a těch 108 minut je věnováno primárně budování jejich vztahu, a taky dynamiky s dalšími účastníky smrtícího pochodu, načež jen příležitostně dostáváme nahlédnout za oponu celého toho teátru, kde se naťukává politika, stav světa, co tomu předcházelo nebo jaké (ne)jsou možnosti odboje. A jako opravdu krásné vyobrazení jednoho silného, byť ne moc dlouhého přátelství funguje Dlouhý pochod naprosto parádně, v nemalé míře i díky extrémně sympatickým výkonům Coopera Hoffmana a Davida Jonssona. Problém je až ten zbytek, kde zkrátka s výjimkou několika krásných záběrů zeje snímek prázdnotou, Hamillův chraplák, ač intenzivní, nedostane zase tolik prostoru a ty větší myšlenky, co se film snaží mít a prodat, nejsou ničím dalším podpořené, takže vychází poněkud na prázdno.

Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se v kině ty necelé dvě hoďky nebavil, nebo že to nebylo napínavé, i když víte přesně, kam to vše spěje. O to víc ale u tohoto snímku platí, že samotná cesta je tady podstatně víc než cíl.

Jak to vidí Spooner:
Film, ze kterého mám docela rozporuplné pocity. Na jednu stranu nemůžu říct, že by mě ta 108 minut dlouhá smrtící procházka nebavila. Stephen King je z díla cítit na sto honů, ať už dialogy, postavami či samotnou atmosférou, která je místy hezky starosvětská. Také mě bavilo, že na rozdíl od Hry na oliheň či jiných filmů o smrtících hrách se tu více akcentovala lidská soudržnost, naděje a pozitivní vlastnosti člověka. A mladé obsazení v čele s výtečným Davidem Jonssonem zvládá své party na jedničku.

Jenže i přesto jsem si to celé představoval o dost atmosféričtější, tísnivější a depresivnější. Dlouhý pochod pracuje se skvělou knihou, sem tam se v dialozích nakousne silný motiv, ale nic z toho se tu vlastně pořádně nevyužije. Nakousnutá témata se brzy zahodí a Francis Lawrence sice akcentuje soudržnost, ale tím jakoby rezignoval na jakékoli napětí. Snímek postrádá větší gradaci či pečlivě budované scény, které by vedly k něčemu intenzivnímu a nečekanému. Zde se zkrátka jen chodí a mluví, potenciální konflikty tu prošumí do ztracena a zajímavé pasáže typu chůze do prudkého kopce jsou natočeny bez jakéhokoli drajvu či budování napětí. Ani práce s emocemi a psychikou postav tu nefunguje stoprocentně, celý snímek je odtažitý a své trumfy v podobě záporáka Marka Hamilla nedokáže patřičně využít. Dlouhý pochod tedy rozhodně není nezajímavou kingovkou, mohl být však ještě daleko silnější a výraznější podívanou. 

Jak to vidí Rimsy:
Tenhle pochod byl nakonec opravdu docela dlouhý a pochvalné reakce ze zámoří je třeba brát s rezervou. Léta odkládaná adaptace románu Stephena Kinga vystřídala řadu tvůrčích týmů, a nakonec se jí ujal Francis Lawrence, který tak zúročil své zkušenosti ze série Hunger Games. Předkládaný svět má totiž s dystopií Hladových her mnoho společného, na způsob Garlandovy Občanské války je však ukotvenější v naší současnosti. Škoda, že se z potenciálně třaskavého prostředí podařilo vyždímat relativně málo a totalitní Spojené státy, které tyto medializované pochody smrti umožňují, působí velmi sterilně. 

A to platí v podstatě o celém snímku. High concept o několika desítkách mladých mužů, kteří musejí jít, dokud nezemřou, určitý potenciál má, ten je zde však pohřben pod nánosy prázdných dialogů, předvídatelných skonů a nesmělého naťukávání myšlenek existencialismu či třídních rozdílů. Na výsledek se bezesporu hezky kouká, nepřepálená stopáž pomáhá udržení pozornosti, sympatičtí herci se snaží ze svých (ne příliš logicky se chovajících a jen letmo načrtnutých) postav vytřískat maximum a koneckonců potěší i humanistické poselství – přesto je mrzuté vidět, že Dlouhý pochod obsahuje zárodky několika lepších, zajímavějších a hlubších filmů, než jakým se nakonec stal. 

Jak to vidí Mr. Hlad:
Předlohu jsem nečetl, a tak se mi moc nechce pouštět se do úvah, jestli Francis Lawrence zklamal jako režisér, nebo se pustil do boje s knihou, ve kterém uspět nemohl. Faktem pro mě zůstává, že Dlouhý pochod sice jisté kvality má, ale zase až tak moc jich není. Zajímavá zápletka, v níž skupina mladých hrdinů vyráží na cestu, při níž nesmí zastavit, zpomalit, nebo se odchýlit z trasy a konec přijde, až ten předposlední padne vysílením, nabízí spoustu zajímavých hrdinů. Každý z nich se přihlásil dobrovolně a každý má vlastní motivaci a důvody, proč vyrazil. Ale u Lawrence to občas vypadá, že každý z nich je tak trochu blb. 

Pusťte si MovieZone Live Specál o Vykoupení z věznice Shawshank podle Stephena Kinga. 

Je trochu trapné sledovat, jak hrdiny pokaždé šokuje, že se přihlásili na smrtící pochod a že v něm lidé umírají. No nevím, osobně by mě tohle úplně nepřekvapilo, ale co už. Problém je, že i když se Dlouhý pochod může opřít o dobré herce v čele s Cooperem Hoffmanem a především Davidem Jonssonem z posledního Vetřelce, film neumí příliš pracovat s postavami. Hlavně v druhé polovině, kdy už všem dojde, do čeho se přihlásili, dostaneme několik variací na scénu, v níž se jeden z hrdinů bolestivě vypovídá z traumat, motivací a bolístek, aby hned nato mohl zemřít a nechat to samé udělat dalšího. Nepřekvapilo by mě, kdyby hrdinové měli v románu bohatší a zajímavěji podaný vnitřní život a minulost, ale tady se celý ten pochod stává po čase vlastně dost únavným diváckým zážitkem. 

Recenzi čekejte velmi brzy