Navazovat na legendu není nikdy jednoduché, ale tvůrci nové Bláznivé střely to přeci jenom zkouší. Ve stopách Leslieho Nielsena jde Liam Neeson, produkuje tvůrce Griffinových Seth MacFarlane a na plátna se po letech vrací Pamela Anderson. Frank Drebin Jr. řeší sebevraždu, která možná sebevraždou úplně nebyla, a hodlá u toho pořádně potrápit milovníky komedie, kteří mají v tomhle případně hodně vysoké nároky, protože původní trilogie je legenda. Jak se to povedlo? 

Jak to vidí Crom:
Frank Drebin v podání geniálního Leslieho Nielsena je absolutní klasik žánru detektivních parodií, který za sebou zanechal ničivou komediální spoušť a miliony potrhaných bránic. Jeho nezřízené bezelstnosti a infantilní debilitě se prostě nedalo odolat. Celá trilogie Bláznivých střel se díky němu zařadila do zlatého fondu kinematografie a toto místo jí náleží právem. Na druhou stranu od natočení posledního dílu uběhlo už hezkých pár (desítek) let, a tak měl Liam Neeson v roli Franka Drebina juniora poměrně nezáviděníhodnou roli. Musel totiž navázat na svého brilantního předchůdce, vyjít z původních snímků a být jim věrný, neurazit skalní fanoušky, ale zároveň být moderní komedií a aktualizovat žánr filmových parodií pro nové publikum. Něco takového by nikdo normální nedokázal. Kromě Franka Drebina juniora!

Liam Neeson je totiž v roli syna legendárního příslušníka Policejní jednotky naprosto boží! A to už od úvodní scény, kdy s přehledem a schopnostmi svého filmového otce dokáže v převlečení za malou holčičku zlikvidovat bandu bankovních lupičů. A to se teprve jenom zahřívá. Nová Bláznivá střela je díky němu přesně to, v co fanoušci předlohy doufali. Pocta původní trilogii plná pomrkávání a easter eggů, zatímco Neeson rozpoutává pravé policejní peklo plné demence a dadaismu. Poměrně překvapivě jsou ovšem hlavní devizou snímku fórky, které Neeson a spol kolem sebe hází tak nějak mimochodem, ledabyle. Ať už jde o slovní hříčky nebo komické situace. Ty totiž dokážou vyplnit prakticky každý záběr a slouží jako zadní voj pro případ, že se nepovedou těžkotonážní vtipy o mnoha záběrech. Ty jsou dílem povedené, dílem o něco méně a jak běží čas, zjistíte, že druhá půle se občas zadýchává. Pořád je to ale veliké překvapení a důstojný návrat k žánru, který je na seznamu ohrožených druhů.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Po nepříliš přesvědčivých upoutávkách, které stály hodně na Liamu Neesonovi v sukni, jsem v kvalitu moc nevěřil a ani spokojené reakce zahraničních kritiků na tom nic nezměnily, ale nová Bláznivá střela je fajn. Ne dokonalá, ale fajn. Neeson se hodně snaží jít ve stopách svého předchůdce a zároveň zůstat svůj, přičemž podobně jako Nielsen zvládá s kamenným výrazem říkat a dělat ty největší hovadiny, což je základ, na jakém se dá stavět. Obecně si to užívají všichni herci a potěší, že tvůrci jsou očividně fandové trilogie a snaží se na ni navazovat bez nějakých zásadních novot a experimentů. 

To se jim daří především ze začátku, kdy nová Bláznivá střela s úspěchem opakuje koncept „narvěte tam co nejvíc volovin, ať je to rychlé a pořád se tam děje nějaká zábavná blbost“ a ono to funguje. Právě v práci s těmi drobnými frky baví film nejvíc, je jich hodně a když vás nepobaví jeden, do deseti vteřin se objeví druhý, který to zkusí znovu. Potud super. Potíž tkví ve snaze cpát do toho nějaké delší vtipy s pointami a mnohdy zbytečně roztažené humorné situace, které se tu občas ždímají tak moc, až jsou úplně vyždímané a začnou působit lehounce trapně. Těch prvních vtípků dostaneme naštěstí pořád víc a i díky krátké stopáži to celé příjemně šlape a vyleze z toho když už ne vyloženě super parodie, tak výhra na body. Což je víc, než bych před měsícem čekal. 

Recenzi čekejte velmi brzy