Jedna z nejslavnějších komiksových rodin všech dob to na stříbrném plátně neměla nikdy jednoduché. Verze z roku 1994 se oficiálně nikdy nedostala mezi lidi, dva snímky Tima Storyho s Jessicou Albou a Ioanem Gruffudem už stihl zavát čas a deset let starý pokus o restart dopadl velmi jemně řečeno neslavně. Reed Richards, Sue Storm, Johnny Storm a Ben Grimm to ale letos zkouší ve Fantastická 4: První kroky znovu. V retro balení a s velkými ambicemi. Jak se jim nový pokus vydařil? 

Jak to vidí Cival:

Komiksový blockbuster první generace. Něco jako když se marvelovky teprve rozjížděly. Není to v roce 2025 trochu málo? Určitě. Ale po všech těch failech, které Marvel i DC nasekali po Avengers: Endgame, je příjemné vidět sympatickou partu postav ve smysluplném příběhu, co má srozumitelnou a funkční výstavbu a překládá otázky, které avizují solidní dramatický tah a o nichž můžete rozjímat - pravda, asi spíš vy, než že by to dělali scenáristi, kteří se spokojí jen s přímočarou komiksovou pohádkou bez hlubších rozměrů nebo něčeho tak zbytečného jako je logika reálného světa. Ale alespoň něco.

Fantastická čtyřka nabízí designové orgie, spoustu vyňuňaných kulis, kostýmů a barevných designových radostí. A režisér zjevně dělal důkladně domácí přípravu a nakoukal Interstellar, Star Wars i Star Treky a brutálně moc z nich čerpá, ba je vyloženě kopíruje. Jen je škoda, že sám nedokáže nabídnout opravdu kulervoucí komiksovou akci a výsledkem je tak jen žánrová rutina. Vejde a nezaškodí. Je to dost? Je to málo? To je na vás. Ale určitě nejde o žádný přelom. A Pedro Pascal by se fakt měl naplno věnovat influencerství - je v něm mnohem zajímavější než jako herec. 

Jak to vidí KarelR:
Marvel se vrací ke kořenům někam k prvnímu Thorovi a Kapitánu Amerikovi, kde člověk dostal nové hrdiny s jednoduchými úkoly v jednoduchém světě. Tady se navíc všechno děje v alternativní realitě s výrazným retroladěním, takže to opravdu není progresivní moderní blockbuster. Matt Shakman naopak servíruje oživlý 60 let starý komiks s extrémní dávkou naivity – a za mě je tenhle přístup docela v pořádku, protože se ho Fantastická čtyřka drží od začátku do konce.

Bavily mě v ní postavy (možná s výjimkou Mr. Fantastica, protože to je prostě Pedro Pascal v modrém trikotu), bavil mě napínavý příběh, bavila mě vesmírná akce v půlce filmu. Ve finále už to bylo horší, film ale stihne vybudovat opravdu fungující rodinu, která čelí jasně nastavené a pochopitelné hrozbě – což v dnešní době bohužel není zas tak málo. V rámci žánru tu tedy všechno zaklapne do sebe, a přestože tomu chybí ambice nebo říznější příchuť, jako vyklidněné retro tahle komiksová pohádka skvěle šlape. Od roku 2015 dobře víme, že mohlo být stokrát hůř…

Jak to vidí do_od:
Bohužel se mi potvrdily pocity z trailerové kampaně, které až těsně před filmem lehce nahlodaly první nadšené ohlasy. Chtěl jsem jim věřit, je to v mé DNA, ale cynici mezi námi měli protentokrát pravdu. Nicméně popořadě. Ten film má až na nějaké divné CGI v úvodu a taky Natashu Lyonne, která absolutně nevěděla, kam čumět při dialozích s Benem Grimmem, solidní řemeslo. Zejména v těch vesmírných pasážích vypadá fakt dobře a naprosto chápu srovnávání s Interstellarem a všemi těmi lepšími sci-fi z poslední dekády a půl. Jenže.

Za mě je to prostě celý hrozně mrtvolný. A kde to není mrtvolný, tam je to hezky nadesignovaná prázdnota. Ta snaha pomocí juchajících davů vyhnat emoce a pocit známosti či blízkosti směrem k hlavním postavám (třeba 10 % filmu) na mě fungovala úplně opačně. Přišlo mi to, jak kdyby se to celé odehrávalo v simulaci a ne v reálném světě, což bylo dáno i tím, že prostě víme, že se to odehrává na jiné Zemi v jiné realitě, na které nám (nebo aspoň mně) vůbec nezáleží, protože se ty postavy už v dalším filmu přesunou do té hlavní naší. Jediné, na čem mi tak aspoň trochu záleželo, bylten motiv rodiny, ale i tady ve finále tvůrci zvolili to nejvíc klišoidní řešení, co mohli.

Silver Surfer mi přišla nevytěžená a uspěchaná, Galactus pro změnu ne tak impozantní, jak jsem doufal. Z hlavní čtveřice mě přesvědčili jen Ben a Sue, Reed (Pascal) divný, Johnny (Quinn) bez chuti. Zbývá Giacchinův soundtrack, který jsem ale marně zkoušel navnímat, protože ve filmu nic výrazného nedělá, nepodtrhuje, působí skoro až genericky. Ve výsledku jsem se tak bavil míň jak u posledních letošních marvelovek a navíc mě ještě zklamal závěr/potitulkovky, které neměly vůbec takovou váhu a dopad, jak bych od začátku šesté fáze čekal. To i ten Mephisto v podobně ledabylé Ironheart mě nadchnul pro další dění v MCU víc než ty věci zde.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Upřímně on to bůhvíjaký zázrak není, ale na dvě hodiny solidní zábavy to v kině stačí. A hlavně Fantastická 4 ukazuje, že u Marvelu je pořád prostor zkoušet nové věci a dělat ty staré jinak. Alespoň malinko. Revoluční komiksová podívaná do kin sice nedorazila, ovšem retro-futuristická atmosfér zaujme a tvůrci si očividně vyhráli s kostýmy, výpravou i atmosférou nevinně naivního světa, ve kterém zlo (alespoň to pozemské) je spíš úsměvné než děsivé a hrdinové jsou lidstvem univerzálně milovaní. A té jednoduchosti se dá celkem snadno propadnout. 

Samotná dynamika mezi hlavními hrdiny je také příjemně nekomplikovaná, Pedro Pascal sice dostal roli, na niž úplně nestačí (respektive jeho hrdina je malinko vůl), ale ostatní to tlačí dopředu bez problémů, ať už Vanessa Kirby, pro jejíž Sue je celá situace trošku osobnější, nebo Ben Grimm s Human Torchem, kteří si naopak vystačí se sympatickým pošťuchováním. Galactus je obří, Silver Surfer zajímavá, triky až na pár výjimek povedené a stopáž tak akorát. Občas jsem měl sice dojem, že se někde střihlo dřív, než mělo a některé situace příliš náhle začínají či končí. Celkově je to prostě… no docela fajn. Což v letošním na kvalitní blockbustery velmi skoupém létě vlastně považuji za celkem dost. 

Jak to vidí Spooner:
Tak jsme konečně dostali fajnovou Fantastickou čtyřku. Restart komiksové rodinky sice nepatří ani zdaleka mezi nejlepší marvelovky, tvůrci však vsadili na to nejlogičtější řešení – natočili počin s vlastním retro ksichtem a zároveň rodinnou podívanou toho nejjednoduššího ražení. Retrofuturistická stylistika šedesátek je tu opravdu skvělá, na svět této rodinné party se hezky kouká i se dobře poslouchá (Michael Giacchino zase odvedl poctivou práci) a v akčních scénách je to správně velké či si to bere to nejlepší z prověřených sci-fi fláků. Pedro Pascal se sice jako lídr dvakrát neosvědčil, jinak to ale mezi kvartetem funguje a např. Vanessa Kirby či Joseph Quinn do svých rolí zapadli na jedničku.

Celkově Fantastická 4 připomíná spíše počátky MCU, zároveň hezky vystihuje cheesy naivitu komiksů, představí nám konečně důstojného Galactuse a silnou rodinnou linii dokáže Matt Shakman celkem slušně vytěžit. I přesto se však nedá přehlédnout fakt, že je to celé místy až moc jednoduché, postavy jsou až příliš šablonovité, chybí jim větší příběhový základ (Thing se tu v podstatě jen prochází ulicemi) a kvůli kvapnému startu chvíli trvá, než si divák k hrdinům najde cestu. Z jistých konfliktů se pak také dalo vytěžit více a retro atmosféra působí někdy divácky odměřeně. Nová Fantastická čtyřka tedy rozhodně není prohrou a dvě hodiny s touto partou utečou až nečekaně rychle. Jen se tady na tu rodinnou jistotu sázelo možná až příliš. 

Recenzi čekejte velmi brzy.