Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

--  

Ty máš svaly, já mám… za studena tvarovanou gumu?

Před rokem jsem u příležitosti premiéry Deadpoola & Wolverinea napsal téma o superhrdinských tělech. Teď se k němu symbolicky vracím, protože o Supermanovi už jsem se, řečeno slovy klasika, vypsal v recenzi. A v několika navazujících komentářích. Jedno téma mi ale přišlo šťavnaté už po prvních zveřejněných fotkách nového kostýmu. Tehdy spousta lidí brblala, že David Corenswet není dost “velkej”, že nosí slipy zvenku kalhot jako Superman z éry našich dědečků, že má divný holínky a pláštěnku o tři čísla větší. 

Dneska to tedy bude o kostýmech, nikoliv o tom, že David slušně dřel, spokojeně obíhá fitnessové podcasty i youtube kanály a je všude Corensweet. Kéž by v tom filmu hrál trochu víc sám sebe. Nalistujte si původní článek, jestli chcete železná těla a železné svaly, já dnes budu mluvit o tom, co je obepíná. To něco je spandex, nebo chcete-li elasťáky. Tohle kouzlo má mnoho názvů a je tu s námi už mnoho dekád. Na tělo přiléhající elastická příze způsobila revoluci nejen v superhrdinských uniformách. Dnes může elasťáky nosit každý, ačkoliv zdaleka ne každý by měl.

Kdo tuhle revoluci propásnul? Adam West v televizním Batmanovi sice stavěl základy superhrdinského žánru, ale bohužel v kostýmu z podstatně méně pružných a pokročilých vláken. Proto vypadal jako průměrný americký farmář se špičatýma ušima. První průmyslové užití spandexu se datuje do roku 1959, seriálový Bruce Wayne se sice zjevil až v roce 1966, ale profesionální šičky řetězce Jo-Ann, kde si produkce nechala kostýmy ušít, nepracovaly s pokrokovým materiálem, nýbrž s běžnou stretchovou látkou, která dnes působí jako lepší pyžamo.

Přitom výroba spandexu není žádná velká věda, posuďte sami: Polyadicí diisokyanátu se tvoří vysoce molekulární řetězec ze střídavě (dlouhého)„měkkého“ a (krátkého) „tvrdého“ segmentu s vynikající pohyblivostí, která umožňuje roztažnost polyuretanového vlákna na několik set procent. Polymer se tvoří ve dvou fázích. V první fázi vzniká tzv. prepolymer, který se ve druhé fázi rozpouští v aprotickém polárním rozpouštědle.

V sedmdesátých letech se naštěstí elasťáky napínaly ostošest na sošném těle Christophera Reevea. Moderní filmový Superman dřel na své fyzičce a dostal kostým, který dělal čest jeho vysoké postavě, méně pak jeho muskulatuře. Tady narážíme na základní potíž elastických kostýmů, které zvýrazní jen velké “přednosti” (u dam poprsí, u pánů bříška), ale naopak schovají jemné nuance bicepsů, tricepsů či sixpacků, protože všechno zkomprimují pod tlakem vlákna do jednolité plochy.

Ve spandexu pak vypadáte trochu menší, napresovaní, ale rozhodně vám chybí ta definice, ačkoliv jí máte nazí do pasu na rozdávání. Dokonce ani Arnold Schwarzenegger nanicovatému a neúprosnému spandexu nedokázal poručit, jak vidíme na jeho herním kostýmu v Running Manovi. Není divu, že na to šel Tim Burton od lesa, měl ostatně se scénografií a výpravou bohaté zkušenosti. Jednoduše nechal Michaelu Keatonovi “odlít” sixpack z pěny a kolem něj vytvaroval krunýřovitou uniformu v černočerném odstínu. Co na tom, že se v obleku nedalo hýbat hlavou a byl spíš neogotickým brněním, Keaton vypadal ve formě, aniž by strávil jediný den v posilovně.

Všechny další batmanovské filmy na tuhle estetiku nabalovaly detailnější krunýře s jemně prokreslenými pekáči buchet, imitujíc čím dál tím bláznivější fyzičku kreslených superhrdinů. Jakmile Joel Schumacher přidal na kostýmy v Batmanovi a Robinovi slavné bradavky, začal se divák bouřit. Na jedné straně má Arnieho, Slye nebo Lundgrena s opravdovými svaly a tady jeho oblíbené superhrdiny hrají herci bez jediné odzvedané činky? Tak kde to jsme?

V superhrdinské renesanci nultých let jsme se tedy dostali k tomu, co řeší v detailu předchozí téma, herci začali posilovat, správně jíst a honit onu fyzičku antických bohů a renesančních soch. Zároveň však mohli využít nové generace spandexu, ultratenkého materiálu, který obepnul jejich vypracovaná těla tak, že bylo vidět úplně všechno. Ani to však producentům nestačilo. Co když se herec v posilovně dostatečně nesnažil? Co když jeho sixpack nemá krásně pravidelný tvar? Co když je jeden jeho triceps níž než ten druhý? Odpovědí nebyly trikové korekce v postprodukci, ale tzv. muscle suits.

Ano, Tobey Maquire má sice v prvním Spideym krásnou scénu před zrcadlem, ale součástí jeho kostýmu byly tvrdé vycpávky ve tvaru důležitých svalových partií. Před zrcadlem byl Tobey vysekaný, ale poměrně “malý”, v kostýmu náhled vypadal jako by nabral třicet kilo svalové hmoty. Ono je totiž jednodušší herce cutnout na jednociferný tělesný tuk, než mu za pár měsíců z ničeho “vyrobit” muskulaturu profesionálního sportovce. Proto se většinou hubne do muší váhy, pak se udělá nějaký ten svalový základ, natočí se videa pro Men’s Health, abyste pak stejně na place nosili falešné svaly pod kostýmem a vypadaly den za dnem, týden za týdnem a měsíc za měsícem stejně.

Zvlášť pro Marvel, posedlý plnou kontrolou nad výsledkem, jsou muscle suits požehnáním. Jistě, Feigeho rychloposilovna je v branži pověstná, ale to neznamená, že se bude důvěřovat hercům, co se týče následné údržby. Kdo chce dál makat, ten klidně může, pro ostatní (i pro holky) jsou tu kouzelné šatičky, co vás udrží v olympijské formě. A není to jen MCU, vždyť i Henry Cavill jako Superman měl parádně vyztužený kostým. Nikdo nezpochybňuje jeho polonahé kradení prádla z věšáku, kdy skutečně vypadal jako bájný Herkules s širokými rameny, obrovským hrudníkem a tuplovanými buchtami na břiše. Ve zbytku filmu ale nosí břišáky falešné. A protože je jeho kostým zároveň uniformou, jistě potěšilo Michaela Shannona, že on do posilky nemusí, protože vyfasuje úplně stejně vylepšenou garderobu.

Třetí X-Meni (částečně i první a druzí, byla to trochu evoluce) nebo první Nolanův Batman přichází s napěněným latexem, který se dá snadno tvarovat a jde z něj dělat uniformy, které trochu evokují ty vojenské, aniž by ztratily na objemu… jednoduše vypadají, že se zpod nich ty svaly snaží utéct na svobodu. V té době už se z podobného looku stal mainstream, takže když přišel Brandon Routh v Superman Returns a vypadal “jen” jako Christopher Reeve a dostal od publika nařezáno, že málo dřel v posilovně. Pro dobrotu na žebrotu. Není divu, že v marvelovkách počínaje Iron Manem a Kapitánem Amerikou máte vždycky epickou shirtless scénu, ale v kostýmu jsou pak svaly umělé a tudíž i konzistentní. Velkým trendem je i onen posun do taktických uniforem s přiznanými kevlarovými rameny, lokty nebo maskami. To lze vidět např. u Deadpoola, Daredevila (částečně i toho Affleckova z roku 2003, ale zejména pak u obou seriálů), následně většiny MCU postav, ale i v projektech jako The Boys.

Někteří herci už nemusí dřít, protože jim vycpaný kostým zakrývá celé torzo i ruce až do konečků prstů. To je případ Jensena Acklese, který však na roli v The Boys tvrdě makal, nabral patnáct kilo svalů a začal “rýsovat”, jen aby mu Anthony Starr (Homelander) odvětil: “A proč si je nenechal, ať ti ty svaly daj zevnitř do kostýmu a dlátem ti vyrobí sixpack na břiše?”

I vysekaný Tom Holland má v kostýmu plastová vylepšení, ostatně ten kostým s přibývajícími díly má čím dál tím víc prvků á la brnění, takže se to v něm i snáz schová. Jediný, kdo neměl vycpávky byl Dwayne Johnson v Black Adam… jednoduše by se mu pod už tak vyboulený kostým nevešly. Johnsonova fyzička je ale v Hollywoodu ojedinělá a Superman má být doslova muž z oceli. I proto Corenswet nosí mííírně vylepšený muscle suit, který však nemá předdefinovaný sixpack a nesnaží se přehnaně tvarovat partie. James Gunn to tak nemá rád, ostatně v novém logu DC Studios je právě retro Superman, jehož fyzička je bezelstně poplatná době vzniku ve čtyřicátých letech minulého století.

Corenswet je tedy zatraceně ve formě, jen to jeho retrokostým nemá jak prodat. Kvůli rozbité optice těchto superhrdinských transformací bude vláčen hejtry, že oproti Cavillovi není dost nabušený. Přitom jde od začátku o záměr a hru na schovávanou. Jak to funguje ve filmu, to už nechávám na vás, jestli se tedy do toho kina odvážíte!

Rolling Globes

Zlaté glóby už sice mají datum dalšího předávání, ale v zákulisí právě vypuknul puč. Noví majitelé (Dick Clark Productions, což je ale jen dceřinná firma Penske Media, kteří vlastní i Deadline, Variety nebo Hollywood Reporter - to samo o sobě už lze vnímat jako střet zájmů) toho dost naslibovali, ale před pár měsíci naznačili, že členům hodnotící komise alias zahraničním novinářům už nebudou platit velkorysou roční apanáž, přičemž se teď ukázalo, že nepropláceli ani dříve dohodnuté diety či letenky, takže skoro znemožňovali, aby se jejich hodnotící těleso mělo šanci někde naživo potkat. V únoru organizátoři nabídli hlasujícím směšně malé odstupné, o němž se dlouhé měsíce interně diskutovalo, až vnitřní orgány pětapadesáti hlasy odvolaly stávající prezidentku organizace a vyslali tak vedení jasný vzkaz.

Nejde ani tak o pokus svrhnout korporát, to se už po oficiálním převzetí značky v roce 2023 nemůže povést. Původní torzo zahraničních novinářů v Hollywoodu, které stále tvoří část hlasujících, by ale rádo obnovilo starý brand (Hollywood Foreign Press Association alias HFPA), kterou Dick Clark Productions před dvěma lety oficiálně rozpustili. Zní to nevinně, ale časem by z toho mohla být na truc třetí mainstreamová cena, po boku Oscarů a staronových Zlatých glóbů. Její cesta do širšího povědomí by však byla velmi, velmi trnitá.

HBO je zpět!

Nenápadná změna ikonky, starý dobrý název a jedeme dál. Na americké verzi služby došlo ke změně dnes, Evropa měla pár hodin náskok. Osobně mám problém hlavně se změnou faviconu, který v záplavě svých otevřených tabů nedovedu na první dobrou identifikovat. First World Problems.

Co dál? Dál nic. Snad jen, že to narůstající množství pre-roll trailerů u každého filmu nebo seriálu je trochu zneklidňující. Já vím, je to reklama na sebe sama, takže se to nepočítá jako ad-supported předplatné, ale konkurence to (zatím) nedělá, takže by Zaslav neměl dráždit hada bosou nohou.

Jednou větou…

Zbytek dneska už jen raketově, je na čase se vrátit do diskuze o Supermanovi (snad příští týden nebudou jen zlomyslné memy s Jamesem Gunnem v hlavní roli). Federální kontrolní úřad na poslední chvíli odvolal nařízení o zrušení předplatného jedním klikem. Co máme v Evropě už dávno, na to v USA teprve čekali. Kdo tam chce zrušit Prime, musí proklikat čtyři stránky, odpovědět na šest otázek a projít bludištěm patnácti různých variant, z nichž pouze jedna vede k definitivnímu a úplnému zrušení služby. Na americkém trhu momentálně jen Netflix nabízí snadné zrušení kdykoliv a jedním klikem, všichni ostatní se vás snaží udržet zuby nehty pomocí manipulací a falešných slibů. Zjevně se na tom v dohledné době nezmění vůbec nic.

Už dřív jsem psal, že Accountant 2 bude podle metrik Amazonu/MGM na streamu či TVOD jasným hitem, protože to prostě nemůže dopadnout jinak. Amazon teď vydal svou statistiku, podle níž je snímek druhým nejstreamovanějším titulem z domácí stáje. 80 milionů diváků. Pokud nevěříte statistikám, co si sami nezfalšujete, pak vězte, že v nezávislém měření Nielsenu snímek vystřelil na první místo. To už je podstatně věrohodnější skalp.

A24 si hodlá vylepšit účetní závěru americkým releasem anglicky dabované verze čínského megatrháku Ne Zha 2.

Netflix opět hrotí globální trendy. K-Pop Demon Hunters jsem ve feedu zahlédnul, ale navzdory pozitivním recenzím nespustil. Teď vidím, že v americké hitparádě Billboard 100 je fiktivní písnička fiktivní kapely z filmu na druhém (!) místě. A v seriálech samozřejmě vládne finále Squid Game. Jihokorejci vládnou světu.

Ozvěny osmé Mission: Impossible už mají jasné kontury. Tom Cruise se v Londýně sešel s Michaelem De Lucou a Pamelou Abdy z Warnerů, aby prodiskutoval, jak hlubokou peněženku může očekávat v případě nové kolaborace s Dougem Limanem na projektu Deeper, kde se bude Tomík potápět ještě hlouběji než k ponorce se zkázonosnou A.I. Cruise si řekl o 275 milionů dolarů, Warneři chtějí dát maximálně 230. Couvnout už se nedá, Tom se chce potápět, někdo bude muset cuknout.