Po čerstvých příspěvcích od kolegů Rimsyho a Spoonera se se svojí várkou filmových dojmů ze stále probíhajícího filmového festivalu ve Varech hlásím i já. Za šest dní jsem stihl devatenáct filmů, ne o všech má smysl psát, tady ale máte výběr toho, co dosud nezaznělo, a co mě zaujalo (ať už v dobrém, nebo ve zlém) osobně nejvíc. Zmínil bych i pár dalších, ale některé se dočkají v brzké době plnohodnotných recenzí nebo prvních dojmů od celé redakce, na kousky typu Sirat, Karavan či Dokonalá shoda si tak ještě chvíli počkejte.

Od základu

Režisér pár let staré Písně lásky Max Walker-Silverman přivezl do Varů melancholické drama o otci a dceři, kteří k sobě najdou cestu poté, co prvního zmíněného připraví požár o celý statek a vše, co se k tomu pojilo. Snímek s úchvatnou kamerou a hudbou vám někde připomene Yellowstone, jinde zase trochu Místo u moře. Je to příjemná konverzačka o paradoxech života, o bolesti, ale i radosti, nacházení toho dobrého v tom špatném a nakonec o přijetí faktu, že některé jevy jsou mimo naši kontrolu, a my se jen musíme naučit vycházet co nejlíp z toho, co máme. Josh O´Connor je v hlavní roli vynikající a potvrzuje, že patří mezi nejlepší herce své generace.

Sorry, Baby

Film oplývající naprosto geniálním scénářem, kde je třeba jedna kratinká pasáž, která by tam vůbec být nemusela, ale ona tam je a je to shodou okolností jedna z nejsilnějších soudních scén, co za poslední roky pamatuji. Jako by si scenáristka, režisérka a zároveň herečka v hl. roli Eva Victor jen chtěla dokázat, že by hravě zvládla napsat něco ve stylu Dvanácti rozhněvaných mužů (hezky referencovaných už v úvodu), ale ona místo toho napsala asi nejlepší film na téma znásilnění, co jsem kdy viděl. Není to přitom nějaké seriózní oscarbaitové drama, ani nějaká zbytečně provokativní společenská satira, Sorry, baby je zkrátka jen dokonale citlivě zpracovaná komedie (!) s estetitkou a typem humoru, jaký najdete třeba v Gilmorových děvčatech, zatímco přitom pojednává o nesmírně těžké a traumatické události. Ovšem s lehkostí, jaká se jen tak nevidí. Zní to jako bizarní mix, který tu ale výborně funguje a to prakticky po celou stopáž. Už se nemůžu dočkat, co tahle mladá tvůrkyně předvede příště.

Drobná nehoda

Vítěz Cannes, od kterého jsem čekal...trochu víc? Je to taková íránská coenovka či mcdonaghovka, kde obyčejní lidé souhrou náhod konají někdy trochu víc, někdy trochu míň násilné věci, většinou za nějakým prostým účelem. V tomhle případě je to tedy kvůli pomstě, skrz kterou tvůrci lehce naťukávají politiku a další komplikované věci související s tamním režimem. Tah na branku to má, ne že ne, je to i vcelku divácké, na druhou stranu je zkrátka vidět, že ostřejší tvůrce by si s tímto námětem dokázal poradit asi ještě lépe, a že nebýt snahy udržet film tzv. při zemi, povedlo by se vygradovat celý příběh ještě o něco silněji. Chválu a body to sbírá spíš za samotné téma než vyloženě řemeslo a kvalitu zpracování, špatné to ale rozhodně není. Jen už jste holt podobné filmy viděli a líp.

Bláznivě

Remakovat disneovky? Už jedině takhle! Bláznivě je hraná italská romantická komedie vycházející z konceptu, který si filmaři museli u Disneyho nejprve nejspíš hezky nechat posvětit (viz logo společnosti v úvodních titulcích), protože doslova využívá nápadu z pixarovky V hlavě. Ocitáme se tak v hlavách dvou dospělých lidí, muže a ženy, kteří mají první rande. A jejich činy zcela řídí na každé straně parta čtyř různorodých charakterů, které tak nějak odráží vše, co víme o mužích a ženách. Asi si tak dovedete představit, jak to pokračuje dál, důležité je zmínit, že to není ani moc boomerské, ani přespříliš citlivé, naopak se podařilo trefit tu perfektní hranici uprostřed, kdy je to akorát tak vtipné, akorát tak pravdivé, a hlavně drtivou většinu času zábavné, poutavé i neustále podnětné tím, jak si zkoušíte různé situace v hlavě posuzovat a porovnávat s vašimi vlastními zkušenostmi. Film krásně odsýpá, perfektně graduje, je výborně obsazený a celkově se jednalo o jeden z nejmilejších zážitků na letošním festivalu. Snad se dočká v Česku širší distribuce.

Pobuda

Harris Dickinson (ano, ten Harris Dickinson) si stoupnul za kameru a natočil docela originální pojetí života na dně z pohledu člověka, se kterým pro jednou nezametl systém, ale naopak se tam, kde je, ocitl zcela vlastní vinou, a dokonce pak svojí neschopností v životě něco opravdu změnit rozhodl o tom, kam se bude jeho cesta dál ubírat. Film přitom není nějak viditelně cynický, ani zlý, naopak je to docela citlivě natočené a díky sympaťákovi Franku Dillaneovi v hlavní roli budete hlavní postavě občas i fandit, byť to skrze její sebedestruktivní sklony začne postupně být čím dál těžší. Na konci dne je ale fajn, když nějaký film má jasno v tom, co vypráví, a tady je to poselství fakt zřejmé: o svých životech rozhodujeme my sami a všechno ostatní jsou většinou jen výmluvy. Nekompromisní vize, Dickinson je talent.

Kingdom Come: Deliverance II Cinematic Cut

Sestříhat dnešní moderní hry do jednoho několikahodinového formátu a následně to poslat na YouTube pro ty, kdo chtějí ušetřit peníze (a čas) a jen si dát ten příběh, není nic nového. Tvůrci Petr Pekař a Daniel Vávra šli ale ještě o krok dál a vytvořili oficiální filmovou verzi úspěšné hry KC:D II tak, že jim dávalo smysl to poslat i do Varů na filmový festival. A mohli si to klidně odpustit. Tohle 130minutová lákadlo (nebo spíš pokus o něj...) nemá řádný závěr, nefunguje ani jako film, ani jako showreel toho nejlepšího, co hra nabízí. A nakonec ani jako ta reklama, protože mi po tomhle bizarním uncanny valley zážitku chuť na její zahrání si ještě klesla. Chaoticky sestříhaná filmová verze vynechává důležitý kontext, přeskakuje někdy rovnou celé pasáže, takže se najednou postavy divně přemísťují, navíc hned v úvodu začíná bitvou, ke které už se později ani nevrátí, a takových příkladů by bylo více. Ano, grafika je pěkná místy úchvatná a co se výpravnosti a práce s kamerou týče, je druhé KC:D zjevně o míle před takovým Žižkou, i ten ale ve výsledku fungoval víc jako film než tenhle nezdařilý experiment. Což je fakt smutné, ale zároveň potvrzení, že by se tady někdo měl držet svého řemesla a nesmáčet nohy jinam. A neplatí to jen o filmu ;)

Další díl dojmů z Varů ještě přistane v pátek před sobotním završením festivalu.