Vřídelní kolonáda je jako každoročně plná vyfintěných dam a lacosťáků, kteří si přijeli do Varů udělat fotečku na červeném koberci, večer si zařádit na mejdanu a ráno pomuchlaně odjet. Mezi těmito davy se však většinu dne prodírá několik málo po umění lačnících redaktorů, kteří touží po ulovení té největší pecky ve více než stovce karlovarských filmů. Už jsme toho nakoukali spoustu, proto vám přinášíme první várku minirecenzí na bijáky, které nalezneme na festivalových plátnech. A zase je na co koukat a z čeho vybírat. 

Sny

Atmosférou i filmovým řemeslem velmi podobné loňskému festivalovému hitu Až navěky. Norské drama Sny pojednávají o rozpuku mladé dívky, kterou zasáhne ta nejvášnivější zamilovanost jako blesk z čistého nebe. Motýlci v břiše, třesoucí se hlas a nepřekonatelná touha dotýkat se svého protějšku je všudypřítomná. Potíž je, že oním objektem zájmu je nová profesorka francouzštiny. Láskyplný příběh o objevování vlastní intimity by bylo snadné smést ze stolu jako další drama coming of age drama o bádání po vlastní sexualitě. Mladistvý a svěží film ovšem vcelku všední příběh zabalil do formálně odvážného hávu, který spíše než film připomíná kapitoly knihy.

Scénář si tak může pohrávat s dialogy a postavami, z nichž každá je živá a neskutečně zábavná. Snad až na postavu učitelky, která je v příběhu schválně odosobněna, je velmi poutavé sledovat rodinné půtky třech generací žen a jejich náhledu na nenadálou situaci. Jak se bude progresivní a umělecká babička dívat na to, že vnučka touží po své učitelce? Jak se s tím popasuje matka, kterou děsí představa smutku vlastní dcery? A zvládne šestnáctiletá Johanna tak silný nápor emocí, který jistě nemůže skončit dobře? Samé otázky, příjemný humor, láskyplné a upřímné dialogy a pevné řemeslo. Nejlepší film, jaký jsem zatím letos ve Varech zhltl. (Jokolo) 

Dva prokurátoři

Sergej Loznica natočil svůj dosud nejlepší film, za který si vysloužil chválu i v Cannes. A zaslouženě, protože jeho dobové drama Dva prokurátoři velice působivě, přitom nevtíravě zpracovává téma čistek během stalinistických procesů za 30. let minulého století. 

Silné konverzační drama je koncipováno velmi stroze, jako série promluv dvou lidí na různých úrovních soudního či vězeňského sytému. A i když jeho základní set-up je poněkud tezovitý a přeci jen tlačí na jistou naivitu protagonisty, jako temná zpráva o zvrácenosti některých státních zřízení a lidí v něm fungujících zabírá výborně. Potěší neokázalá kamera, přesvědčivá scénografie i s někdy až expresionistickou patinou a mrazivé finále. (Cival)

Princezna Kosmolesba

Kupodivu nejde o půlnoční projekce, přestože by tam snímek Princezna Kosmolesba mohl směle patřit. Jde totiž o animovanou komedii, jejíž děj bych shrnul takto: S mladou vesmírnou následnicí trůnů Sairou se rozejde partnerka, což Saira špatně snáší. Neustálé omlouvání a žadonění není nic platné, partnerka Kira odchází, jenže je následně unesena mužnými emzáky, kteří ji využijí jako návnadu, aby vlákali Sairu do pasti. Saira totiž jako jediná může vyvolat lesbický artefakt, který slouží jako baterka do emzáckých kundolapů. A je to přesně tak bizarní a vtipné, jak to zní.

Některé vtipy míří mimo, kadence gagů je ale u Kosmolesby tak smrtící, že nuda opravdu nehrozí. O příběh tady samozřejmě nejde, žádné stereotypy se tu taky neboří a animace by asi u pixarovek neprošla. Tady jde ale primárně o humor, který vzhledem ke své kvantitě a intenzitě velmi pravděpodobně polechtá vaše bránice. V záplavě sociálních sond jde tak na festivalu o velmi příjemné zpestření. (Jokolo)

Little Trouble Girls

Přemýšlím nad tím, proč jsem do prvního výběru měl potřebu vybrat třetí film o lesbickém probuzení. Odpověď neznám, nicméně tady to je. Dalším filmem, který jsem na festivalu vdechl, jsou totiž Little Trouble Girls, které pojednávají o mladé sboristce Lucii, jež vyráží na soustředění do kláštera. Potíž je v tom, že klášter zrovna okupují upocení mladiství dělníci, blízká přítelkyně hlavní hrdinky je poměrně rozverná, všemu otevřená a prsatá a Lucia byla celý život vychovávána striktně katolickou babičkou. Smrtící mix, který nemůže dopadnout jinak než absolutním vzrušením.

Povedené coming of age drama skvěle zpracovává potřeby a myšlenky mladé dívky, která teprve objevuje to, jaké všechny radosti jí svět vůkol může poskytnout. Výrazná slovinská režisérka a scenáristka Urška Djukić vypracovala skvělý příběh, který má uvěřitelné dialogy a ve vhodných chvílích sahá po fantaziích či snění, aby jinde zase přidal tak realistický dialog, až vám spadne brada. V mnohém to připomíná československou Valerii a týden divů, jindy zase Prcičky, ale vždy je to přesné a citlivé. Další klenot. (Jokolo)