Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

--   

O tom, že se tento týden Jeff Bezos oženil s Denisem Villeneuvem psala už všechna významná média. Je to velká sláva, takže jim to oběma přeji a doufám, že když se nešetřilo na svatbě, nebude se šetřit ani na filmu. Ale legraci stranou, pro čerstvého ženáče je načasování oznámení toho, že ulovil jednoho z nejzajímavějších režisérů v Hollywoodu, samozřejmě brilantně načasovaným PR. A protože už teď nic nebrání ostrým přípravám (Denis mezitím natočí třetí Dunu, ale u bondovek je potřeba spooooustu věcí dohonit, takže žádný spěch), rozjede se naplno spekulační castingové kolečko.

Já bych tady rád připomněl, že s miliardovým katapultem Broccoliové a Wilsona jsem naznačoval, že si možná filmový fanda Bezos dovolí natočit tzv. dokonalou one-off bondovku, vyseknutou poklonu kompletní historii, na níž budou pracovat ti nejlepší z nejlepších. Říká se, že úspěch si koupit nemůžete a The Rings of Power je toho důkazem, na druhou stranu od Villeneuvea nekriticky baštím téměř cokoliv (primárně tedy Zmizení, Příchozí, Sicaria, Blade Runnera 2049 a obě Duny… tj. všechno), takže je to pro mě skvělá zpráva. Navíc by Bondovi prospělo, kdyby dostal jeden film, kde se začíná “zprostředka” bez zbytečného vysvětlování. To se povedlo před téměř dvaceti lety Casinu Royale, kde dostaneme na úvod krátký flashback, ale pak už potkáváme Bonda přímo v akci, dokonce v jednom z nejlepších otvíráků nejen série, snad i žánru jako takového.

Téma: Velký přehled bondovek aneb od Dr. No k Není čas zemřít 

O tom, že se Craigovi a Martinu Campbellovi povedlo Bonda resuscitovat staronovým způsobme už byly popsány stohy papíru. Stejně jako jsem já popsal mnoho stránek o tom, jak nefandím následnému Mendesovu experimentování a Fukunagově snaze vše uvést na pravou míru. Casino Royale je však stále příkladem hodným následování. Producenti tehdy využili aktuálních trendů a po Brosnanově jubilejním Die Another Day s neviditelnými auty a rozverným pomrkáváním na fanoušky uzemnili nového Bonda a učinili ho zranitelným, aniž by mu přistřihli křidýlka, co se týče akce. Zjevná inspirace Nolanovým Batman Begins tu byla ku prospěchu a nová cestička nakonec dovedla Bonda i k miliardovým tržbám.

Dneska to však bude na trochu jiné téma. Bondovský “speciál” vychází místo tradičního newsletteru, protože se toho tenhle týden moc nestalo a navíc začínají prázdniny, takže musím trochu improvizovat. Nicméně zprávy o Villeneuvově angažmá probouzí castingovou sopku, která od premiéry No Time To Die spokojeně doutná. A doutnala vlastně už předtím. Kdo bude nového Jamese Bonda hrát. Možná čekáte, že budu po vzoru bulváru házet od boku jména, ale my na to půjdeme trochu jinak. A začneme tím, jak si agenta s povolením zabíjet představují knížky od Fleminga.

Podle nich je James Bond černovlasý bílý muž s atletickou postavou (183 centimetrů, 76 kilogramů), výrazným obličejem s trochu krutými ústy a šedomodrýma chladnýma očima a přirozeným šarmem. Je to hezoun i zabiják, vypadá neodolatelně a nebezpečně zároveň. V knihách je Bondovi cca 37 let, někde je dokonce i zmíněno, že je osm let od hranice, kdy agenti 00 odcházejí do důchodu. V pětačtyřiceti! Ukažte mi filmového Bonda, který to dodržel s výjimkou Lazenbyho. Možná Dalton, kterému bylo v době premiéry druhé bondovky třiačtyřicet. Tomu však byla další kariéra ve špionské branži nemilosrdně zkrácena. Connery si v americké bondovce Nikdy neříkej nikdy zahrál ve třiapadesáti (pověsil Bonda na hřebík ve stejném věku jako Craig), Brosnan opouštěl věrného Waltera PPK v necelých padesáti, ale rekordmanem je Roger Moore - ten přijal roli ve čtyřiačtyřiceti a Vyhlídku na vraždu absolvoval v necelých osmapadesáti.

Už možná tušíte, kam tím dneska mířím. Daniel Craig strávil v perfektně střiženém obleku nejvíc času. Také stihnul bokem natočit nejvíc filmů, ale i jemu se po všech těch letech začalo alter-ego s povolením zabíjet trochu… zajídat? Všechno přitom začalo přesně před dvaceti lety, kdy v listopadu 2005 producenti oznámili nový casting a začali připravovat Casino Royale. Jako by to bylo včera, po Temži na závodním člunu přijel blonďatý “prcek” se snad až příliš krutými ústy. Fanoušci byli v šoku a okamžitě začali sepisovat petice. #NotMyBond. Letos tomu na podzim, až se velmi pravděpodobně dozvíme jméno dalšího bondovského protagonisty, nebude jinak, dámy a pánové. Pojďme se ohlédnout za obsazením všech šesti dosavadních agentů Jejího (tentokrát tedy poprvé Jeho) Veličenstva. Minimálně z toho zvládnete vykoukat, že milionovým davům se nikdy nelze zavděčit. Ať už si Craigova nástupce tipnou správně, nebo budou zaskočeni nově příchozím “nepopsaným listem”.

Sean Connery

První představitelé ikonických rolí, v nichž se střídají obličeje jako na běžícím pásu, to mají zdánlivě jednoduché. Okolíkují slavnou postavu a v podstatě svým následovníkům nedají šanci. U Jamese Bonda to ale mohlo dopadnout úplně jinak, protože každý z herců - snad kromě George Lazenbyho - do role přinesl něco nového a neokoukaného. Roger Moore byl rozverný švihák, Timothy Dalton akční hrdina nové doby, který nejdřív kroutil krkem, a pak teprve lovil hlášky. Pierci Brosnanovi šlo všechno od ruky až podezřele snadno, takže přitahoval spíš něžné pohlaví. A Daniel Craig? Ten se možná snažil Connerymu podobat ze všeho nejvíc. Všichni představitelé agenta s povolením zabíjet ale v rozhovorech smekali před originálem a uznávali, že Sean byl jedinečný a do jisté míry i jediný. Povedlo se mu zkombinovat přirozené charisma a nefiltrované chlapáctví ze skotského venkova s talentem pro sázení suchých hlášek a vyplňování dobře střižených obleků.

Connery ovšem do role musel dorůst a Bond rostl s ním. Dr. No byl výbornou žánrovkou, Srdečné pozdravy z Ruska ji trumfly ve všech ohledech, ale byl to až Goldfinger, který představil agenta 007 se vším všudy - jako playboye, profesionála, zabijáka a špiona, jemuž padala k nohám obě pohlaví. Ženám se podlamovala kolena z jeho sex-appealu, mužům z toho, že jim drtil loktem průdušnici.

Je možná jednoduché být první, ale nejdřív musíte strčit nohu do dveří. Vysněná role původně čekala na úplně jiné šíbry a Connery byl až ve třetí vlně konkurzů. Autorovi knih Ianu Flemingovi se Skot s kukučem přístavního dělníka nelíbil. Neustále producentům říkal, že chtěl aristokraticky vyhlížejícího elegána a ne přerostlého (188 cm!) kaskadéra ve značkovém obleku. Flemingova manželka ho ale přesvědčila, že Connery má to správné zvířecí charisma a pohled zabijáka. Podobně mluvila i manželka producenta Brocolliho, když Connery přišel na první schůzku v restauraci v pomačkaném saku a s rozčepýřeným účesem. Ženám ta mírná nedbalost zjevně přišla sexy, a když Brocolli pozoroval Conneryho skrz okno restaurace, jak po schůzce odchází k autu, musel připustit, že sebevědomí a tah na branku tomu habánovi rozhodně nechybí.

Režisér Terence Young se pak postaral o poslední část proměny z dělníka v Jamese Bonda. Vzal si Conneryho pod křídla, zařídil mu nový účes, nové oblečení, naučil ho se usmívat, šklebit, chlastat, hulit a chodit jako by byl z vyšší společnosti. Výsledek nebyl úplně dokonalý, ale právě ta story chlápka ze skromných poměrů, co se musí prosadit v nejvyšších kruzích, je neodolatelné a přesto nesmrtelné klišé. V Goldfingerovi už měl Connery veškeré Bondovy manýrismy pod palcem a před kamerou se tak přepisovala historie. Každý chtěl být jako Bond a není náhoda, že v sérii Kingsman prochází hlavní hrdina Eggsy stejným “tréninkem” jako tehdy Connery pod taktovkou Younga.

George Lazenby

I Lazenby působil oproti knižní předloze jako příliš vysoký a tentokrát pro změnu příliš pohledný muž. Brocolli ho objevil v jednom z londýnských kadeřnictví a měl okamžitě jasno. Tohohle habána s aristokratickým zevnějškem budou ženy milovat. Vůbec nesešlo na tom, že nemá žádné herecké zkušenosti a přivydělává si prodejem aut a modellingem. Znamená to, že umí řídit a ví, jak se oblékat. To do hlavní role úplně stačí. Ano, Broccoli a režírující Peter Hunt to shrnul jednoduše: Stříká z něj sex-appeal, všechno ostatní ho naučíme. Vždyť i Garyho Coopera objevili, když pracoval jako elektrikář.”

A tak šel tehdy třiadvacetiletý Australan na bleskovou převýchovu, aby se z něj jednou a naposled stal James Bond. Srovnání s Connerym bylo neúprosné a Broccoli se ho snažil mediálně vyvažovat historkami o tom, že sekretářky padají ze židlí, kdykoliv Lazenby přijde na schůzku. Jinými slovy se to snažil prodat jinudy - když muži nesnáší změnu na hlavním postu, musíme kontrovat něžným pohlavím. Lazenby podepsal smlouvu na sedm let, ale vycouval hned po tom prvním. Producenti se už před obsazením Lazenbyho snažili přesvědčit Conneryho, aby ještě pár zůstal. Neúspěšně. Po premiéře lazenbyovky Ve službách Jejího Veličenstva však Seana tolik lidí přesvědčovalo, ať si to ještě rozmyslí, že nakonec vyslyšel volání davu… a peněz. Ještě jednou se tedy vrátil, tak jak vždycky slibovaly závěrečné titulky. Starý Bond se starou tváří.

Tedy ne že by to Broccoli nezkoušel jinudy. Uvažoval o Clintu Eastwoodovi, Adamu Westovi (televizní Batman), Burtu Reynoldsovi, Robertu Wagnerovi, Brettu Halseym, Malcolmu Robertsovi, nebo britském dobrodruhovi Ranulphu Fiennesovi. Přemýšlelo se i nad zpěvákem Tomem Jonesem, ale ten byl příliš slavný v jiné branži. A v popředí byl i Roger Moore. Broccoli mu roli nabídnul, byla to ideální volba, ale Moore byl v té době zaháčkovaný jinde.

Roger Moore

Na úvod mimochodem doporučuji zhlédnout na YouTube sedmiminutový skeč z britského zábavného pořadu Mainly Millicent, v němž Roger Moore ztvárnil Jamese Bonda na dovolené už v roce 1964 se šarmem a vtipem, který z bondovek v posledních dvaceti letech nenávratně zmizel. Když jsem si to před pár dny pustil, byl jsem skoro až dojatý. Částečně i z bezchybného timingu a Mooreova bezchybného image. V roce 1964 měl premiéru Goldfinger, jedna z nejlepších Conneryho bondovek a bondovek obecně. Moore ovšem v té době měl špionskou fazónu v malíčku, protože od roku 1962 hrál Simona Templara, mistra převleků a úhybných manévrů, v legendárním televizním seriálu The Saint. Rychlá auta, rychlé ženy a rychlé nápady, to všechno Moore zvládal na malé obrazovce a pro mnohé byl alternativou světáckému Bondovi ze stříbrného plátna.

Role ho proslavila natolik, že musel obsazení do role Bonda v Diamonds Are Forever odmítnout navzdory výhodné smlouvě. Točil totiž seriál Persuaders!, který z něj udělal nejlépe placenou televizní hvězdu na světě (jeden milion liber za jedinou sezónu). Kvůli mizerné sledovanosti ho však obratem zrušili, takže Moore velmi ochotně přijal nabídku snů. Bylo mu čtyřiačtyřicet, ale rychle se dostal do špičkové formy a získal si nedůvěřivé diváky novým, hravějším pojetím Jamese Bonda. V jeho případě nebyly nesnadné začátky, ale spíš konce. Fandové ho přijali, protože ho znali z televizních obrazovek a věděli, že má všechny potřebné manýrismy v malíčku. Až u Chobotničky a Vyhlídky na vraždu se začal řešit jeho věk. Moore sice vždy protivníky častoval spíš hláškami než ostrými lokty, ale jakmile před kamerou v necelých šedesáti balil dvacítky, uznal i on sám, že už to působí poněkud divně.

Timothy Dalton

Tyhle odstavce jsou dost možná nejsmutnější. Já mám totiž daltonovky hodně rád. Ta snaha vrátit se ke krutosti a přízemnosti románových předloh, která není nepodobná tomu, co se povedlo u Casino Royale, je mi vlastně sympatická. A Dalton byl v době, kdy roli Bonda přijal, už “hotový herec”. Oslovili ho vlastně už v době, kdy Broccoli šmíroval za oknem kadeřnictví Lazenbyho, jenže Daltonovi přišlo, že Bond s mlíkem na bradě (tehdy mu bylo čtyřiadvacet) není volba věrná knihám. Navíc tušil, že se dost možná utopí ve stínu odcházejícího Conneryho. Odmítnul i v roce 1981, kdy se poprvé uvažovalo o odchodu Moorea do důchodu. Tehdy se mu nelíbilo, kam bondovky směřují a nechtěl být za klauna s pistolí. Do třetice přijal, protože mu Broccoli slíbil návrat ke kořenům a snahu trumfnout čím dál tím populárnější americké akční filmy.

Tehdy byl ovšem Dalton už tak trochu náhradníkem. Produkce měla vyhlédnutého mladého, pohledného a populárního Pierce Brosnana. Když Dalton dal Broccolimu košem potřetí, protože musel dotočit rozjetý projekt, šéfproducent okamžitě roli nabídnul Brosnanovi. Tehdy však zaúřadovali showrunneři úspěšného seriálu Remington Steele a obnovili ho na několik dalších sezón, čímž nasmlouvaného Brosnana nadobro uvěznili na malé obrazovce. Broccoli se tak musel vrátit k Daltonovi, který s uvolněným kalendářem ochotně přijal.

Už v první bondovce přesvědčil diváky, že jeho Bond je o dost jiný, ale poplatný současné geopolitické i kulturní mapě. Zpětně recenzenti doceňují jeho pojetí, zvlášť ironické je, že ti samí šíbři psaného slova tehdy jeho Bonda odsoudili jako kacířství, aby o patnáct let později tleskali Craigovi za Casino Royale.

Je velká škoda, že se Dalton nedočkal třetí bondovky (vždycky chtěl natočit jen tři). Broccoli se dostal do hádky s MGM, která skončila soudem, mezitím padla železná opona a celá série potřebovala tvrdý restart. Nad třetí daltonovkou, jejíž plakát v roce 1990 zdobil festival v Cannes, se tak definitivně zavřela voda v roce 1993, kdy se Broccoli po právních třenicích a razantních změnách v globálních politických poměrech, rozhodl definitivně obrátit list. Roli v tom jistě hrálo, že otěže v Eon Production definitivně přebírali Barbara Broccoli a Michael G. Wilson. A ti chtěli ukázat světu nový přístup a nového Bonda.

Pierce Brosnan

Když Brosnana jako Bonda oznámili, bylo mu jedenačtyřicet. Výhodu měl v tom, že už se o něm jako o Bondovi mluvilo sedm let, přičemž měl fandovskou základnu podobně jako Moore díky úspěšnému seriálu a dalším projektům. Proto nikdo nehleděl na jeho věk a všichni měli radost, že mají toho správného Bonda, který naváže na zlatou éru mooreovek. Přesně to se povedlo se Zlatým okem v roce 1995, které mělo nejvyšší tržby od Moonrakera a navedlo Brosnana na krátkou, ale velmi intenzivní bondovskou trajektorii. Co dva roky, to jedna bondovka. Komerční úspěchy, radikalizace crosspromo marketingu (Brosnan hrál Bonda ve víc reklamách než všichni jeho předchůdci dohromady), ale také větši volnost zahrát si v nebondovských projektech.

Stejně jako u Moorea byl u Brosnana problém nikoliv se začátkem, ale s koncem. Po premiéře Die Another Day byly ohlasy takové, že v jubilejní bondovce bylo všeho možná trochu moc. Pro Brosnana to bylo čtvrté bondovské dobrodružství, původně podepsal smlouvu na tři filmy s opcí na čtvrtý. S blížící se padesátkou si byl vědom toho, že nechce skončit jako Moore, kritizovaný za neschopnost včas odejít. Zároveň měl nabídky odjinud. V únoru 2005 definitivně oznámil, že s rolí Jamese Bonda končí a předává štafetový kolík. O pár měsíců později byl oficiálně oznámen casting Daniela Craiga.

Brosnan byl zároveň asi nejvýraznějším “doživotním Bondem”. Tohle břemeno do jisté míry postihlo i Conneryho a Moorea, méně pak Daltona. Všichni z důležité role těžili, ale také žili v jejím stínu. Brosnan dodnes dělá reklamy na uzeného lososa v akci pro síť supermarketů SPAR, oblečený do bondovského saka. Najít v jeho filmografii výjimečné role po Die Another Day vyžaduje lupu, ačkoliv o charisma a talent rozhodně nepřišel. Je to však trochu jako s marvelovkami - jakmile vystoupíte ze stínu velké série, přestanou vám velcí producenti a režiséři zvedat telefony. Rázem nemáte onen “dosah”, na nějž hollywoodští agenti slyší.

Daniel Craig

Obsazení Craiga jsem zažil “v přímém přenosu”, komplet s okamžitým internetovým hatem. A z první řady jsem měl i začátky natáčení v Praze, kde si Craig vyrazil zuby, “učil se řídit” a tak nějak se potácet v hlavní roli. Bulvární tisk byl tehdy nesmiřitelný, blonďatý herec měl za sebou menší roličky v Road to Perdition nebo Spielbergově Munich, velkou hlavní v menší gansterce Layer Cake (výrazný režijní počin Matthewa Vaughna, který chtěl tehdy kámošovi Ritchiemu ukázat, že “to” taky umí), ale pro většinu bondovského publika byl velkou neznámou.

Brblalům zavřel pusu až po premiéře, na place byl podle všeho skromný, dokud se nerozjela kamera a on neprodal jak svou muskulaturu, tak chladnější a přízemnější styl nejslavnějšího agenta stříbrného plátna. Všichni předchozí představitelé Bonda mu vyjádřili podporu, dokonce i fandovský favorit na nového Bonda, Clive Owen, jeho výběr chválil. Všechno marné, Vox Populi se změnil až po premiéře a z Casino Royale se stala jedna z vůbec nejchválenějších bondovek.

Craigova éru lze definovat jako hodně bouřlivou. Nejen že se bondovky vydaly po Casinu nečekaným směrem, byly také ostřelovány online křiklouny za… no za cokoliv. Velká medializace provázela nejen výběr představitele hlavní role, ale také volbu Casina Royale, které bylo po mnoha “vybájených” bondovkách, jež neměly oporu v předloze, považováno za přílis archaické. A pak tu byla Craigova snaha z role uprchnout do jiných projektů a také neochota tváří v tvář nejrůznějším průtahům se do ní vracet znovu a znovu.

Stopkou nakonec nebyla ani slavná hláška “radši bych si podřezal žíly, než abych si znovu oblékl to prokleté sako”, protože bondovky Craiga nakonec potřebovaly víc než on je. I proto je poslední díl tak neřízenou střelou, která končí když ne ve vlastní hlavě, tak minimálně v koleni. Craigovi se “povedlo” za Bondem udělat nejtlustší černou čáru ze všech dosavadních představitelů. Zatím se mu úspěšně daří pokračovat v nebondovské kariéře. Ať už si o něm myslíte cokoliv, Daniel Craig Bonda přežil skoro bez úhony.

Co nám tedy dosavadní bondovská historie říká? Producenti šli zatím vždycky po ne úplně neznámých, ale ne úplně slavných hercích. Snažili se trefit do třicátníků, občas dokonce do pozdních dvacátníků, aby jim v roli chvilku vydrželi (ideálně ty čtyři filmy, většinou se točilo s dvouletou periodou, což je dneska už považováno za kvapík). Pokud obsadíte někoho letos, první jeho bondovka bude mít premiéru v roce 2027 nebo 2028, měl by vám vydržet minimálně do roku 2040. Dvanáct let ve službě nevyřazuje ze hry čtyřicátníky, protože herci dnes dovedou zůstat ve formě o poznání déle (Jackman si s pomocí moderních technologií zahrál Wolverinea věrohodně i ve čtyřiapadesáti).

Je ale potřeba mít na vědomí, že za nitky netahají Broccoliovi. Jeff Bezos je velkým fanouškem Bonda a jeho Prime Video přímo přetéká seriálovými projekty, které spadají do škatulky “white man with a gun”. Sám Bezos má sice spíš auru bondovského záporáka, ale v zrcadle se jistě vidí jako dvojitá nula. Proto bych očekával spíš konzervativní casting, tím spíš, jestli bude Villeneuveova bondovka příslovečným “best of”, které nového protagonistu vystřelí mezi žánrovou smetánku. Měl by to mít snažší než dřív, protože Jason Bourne je mimo hru, Ethan Hunt odchází do důchodu a hlad po přímočarém hrdinovi z dob, kdy byl svět ještě v pořádku, je aktuálně velmi, velmi silný. Vlastně by se chtělo říct, že to snad ani nejde zkazit.

Slavná poslední slova, já vím. Tak se připoutejme, protože následujících pár týdnů bude cokoliv souvisejícího s 007 velkolepá horská dráha.