Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

--   

Minule jsem se zaměřil na děti, dneska to bude hodně o mládeži. Resp. o tom, jak dneska mladší ročníky zaujmout, pokud jste politik, zpěvák nebo rádoby filmová hvězda. Vždycky se říkalo, že ty největší agentury to vlastně mají docela lehké, stačí aby využily svého majestátu a urvaly titulku Variety nebo Vogue, slot v Tonight Show, a povedlo se jim pozvat na projekci Rogera Eberta. Dneska, nebo spíš posledních deset let, se však hraje podle úplně jiných not. I o tom si dneska budeme povídat, ale nečekaně zamíříme i do New York City, nahlédneme do Zaslavovy peněženky a zjistíme, kdy konečně bude mít premiéru poslední řada Stranger Things.

Deset podcastových zastavení

Věru bych dnes nechtěl být PRistou velkých hollywoodských trháků. Doba, kdy jste štědrý marketingový rozpočet rozházeli mezi televizní spoty, obří billboardy, plakátovou kampaň, obálky velkých magazínů a velkorysý press junket, je už dávno, dávno pryč. Dneska se o promo v médiích musíte poprat. Nikoliv v těch velkých, protože naučený rozhovor u Kimmela nebo Fallona už zaujme jen publikum 40+ (dnes už spíš 50+), které vám do kina přijde jen výjimečně. Mládež možná chytí na sociálních sítích pár úryvků z takového interview, pokud se v něm něco vyloženě zajímavého odehrálo, ale jinak jdou tyhle tradiční talkshows mimo ně, speciálně třeba ranní Today je zcela mimo záběr GenZ, ale vlastně i mileniálů. Tam už chodí jen herečky, co chtějí prodat svůj rom-com nebo oscarové drama nebo seriálovou true crime novinku na streamech.

Svatým Grálem markeťáků jsou dnes podcasty, v nichž to celebrity nemají lehké. Zatímco z nepříjemných otázek během press junketu je včas vytáhnul jejich agent nebo mluvčí, nebo si prostě jen užívaly pohodlíčko předem domluvených otázek a odpovědí v televizních formátech, tady vstupují dobrovolně na minové pole hodinu, dvě, nebo třeba i tři trvajících “autentických” konverzací, při nichž zejména zástupci tzv. manosphere odbíhají úplně jinam a často se ukazuje, že o hercích nebo jejich filmografii vlastně nic nevědí. Běda však, jak jim začnete jejich snahu o plkání sabotovat, nebo se dokonce vše rozhodnete ukončit. U Joe Rogana nebo Theo Vona platí, že za hvězdy jsou vždy oni, bez ohledu na to kolik máte Oscarů nebo miliard v boxoffice.

Trochu snažší to budete mít v Hot Ones, přičemž zásah bude velmi, velmi podobný. Akorát se připravte na pálivé omáčky a palčivé dotazy, které jdou rozhodně víc do hloubky než softballové utkání u Fallona, kde si tak maximálně zahrajete pantomimu, jež nepřekvapivě skončí remízou a vzájemnými úsměvy. Kde se ještě stojí fronty? U Alex Cooper v jejím Call Her Daddy, u britského Chicken Shop Date, nebo u Kate Mackz, kde se tedy spíše nervózně popobíhá, protože celé interview probíhá za mírného poklusu a je namířené směrem k fitness.

Pokud se snadno potíte, můžete jít do Recess Therapy, kde na vás budou otázkami útočit děti. Bacha na to, jejich dotazy jsou mnohdy zákeřné, jak se nedávno přesvědčil Ben Affleck a Jon Bernthal, hvězdy Accountant 2 (ideální film pro publikum z pískoviště). Marketingové kolečko je neúprosné, takže zahazujete plastové lopatičky a míříte do LADBible, kde budete ochutnávat lokální speciality z míst, kde se odehrával váš film. Ve vedlejším studiu absolvujete Google Autocomplete (Wired) nebo se zalogujete na půl tuctu sociálních sítí, kde odpovíte na dotazy anonymních fandů (GQ).

Jakmile přijedete domů, už tam na vás čeká reportér Men’s Health, kterému ukážete ledničku a reportér Architectural Digest, kterému ukážete skříň po mamince. Během týdne zkusíte i klasiku v podobě New York Times nebo rozhlasového NPR. Protože váš asistent nezvládnul zařídit Call Her Daddy, spokojíte se s Anything Goes s Emmou Chamberlain, a těšíte se do kanceláří Buzzfeedu, kde absolvujete interview obklopeni štěňátky. Po ranní show si můžete dát intelektuální sprchu v Criterionu, kde budete obklopeni DVDčky předstírat, že jste filmový gurmán.

Tisíce variant a mixů podle žánru, cílovky, vaší aktuální pozice v popkulturním zeitgeistu, nebo ochoty studia nechat vás panáčkovat kvůli hypotetické šanci utržit o milion, dva víc během otvírákového víkendu.

Bylo by naivní si myslet, že to v Evropě funguje na jiných, upřímnějších principech. Mého kamaráda a českého PRisty Vojty Marka (aktuálně Bioscop) jsem se zeptal, jak by propagoval žánrový mainstream pro domácí publikum a jak progresivnější komedii pro mládež. Odpověď víceméně potvrzuje současné západní trendy:

“U mainstreamu bych herce poslal do Show Jana Krause, 7 pádů Honzy Dědka a Všechnopárty. Sledovanost ve statisících, máš pokryto více televizí, zpětné přehrání na online a média i bulvár z toho dělají články, když tam padne něco zajímavého. V případě tvorby pro mladé á la Banger nebo Na plech, bych určitě šel cestou influencerů: U kulatého stolu, Hype-Cast, Brocast apod.” 

Možná bychom měli být z tohoto směru nadšení, protože v dlouhatánském podcastu máte větší šanci nachytat svého oblíbence na švestkách, případně od něj slyšet něco nového, osobního a “hlubšího”. Jenže ne každý ze zmíněných influencerů je jako Sean Evans z Hot Ones, jenž si dělá skutečně podrobné rešerše a zjevně miluje svou práci víc než sám sebe. Často zjistíte, že prokousat se jasně danou dramaturgií desetiminutového televizního interview je vlastně snažší a přínosnější, než absolvovat mlácení slámy u dvouhodinového formátu bez začátku a konce.

Nekonečné divadelní příběhy

Newsletter vychází ve čtvrtek večer, ale v neděli po půlnoci našeho času si můžete na Maxu pustit živý stream divadelní adaptace Good Night, and Good Luck přímo z Broadwaye, s prý fantastickým Georgem Clooneym v hlavní roli. Dvacet let starý film, který Clooney režíroval a spolunapsal s Grantem Heslovem, je dnes aktuálnější než kdy jindy. Třešinkou na dortu by bylo, kdyby jeho divadelní adaptaci streamovali na CBS, ale protože šlo tehdy o spolupráci s Warnery, domluvil se Clooney i tentokrát s nimi, resp. s Maxem, resp. se CNN. Streamovat se bude jen jednou jedinkrát a producenti se velmi vyhýbají otázce, co se s tím záznamem stane pak. Na Maxu podle všeho nezůstane, takže pokud chcete zadarmo vidět pravidelně vyprodanou broadwayskou show, máte jedinečnou šanci.

Good Night, and Good Luck je jedním z těch divadelních jednorožců, co si na sebe zvládnou vydělat během prvního roku od premiéry, aby následně zůstali v oběhu dlouhá léta a generovali obrovské zisky (Clooneyho hra podle všeho vydělává něco mezi 3 a 4 miliony dolarů týdně). Našli bychom pár dalších příkladů - Wicked, Hamilton, Lion King - které původním tvůrcům zajistily pohodlné živobytí, ale faktem zůstává, že většina broadwayských premiér je prodělečná ve strmém kontrastu s několika hity, které musí těm čtyřem desítkám divadel vydělat na pokrytí zbytku sezóny.

I proto Broadway s otevřenou náručí vítá hollywoodské herce, snažící se výletem na neslavnější divadelní prkna něco dokázat sami sobě i publiku. To za nimi ochotně přijede z jednoho pobřeží na druhé, takže mít áčkovou hvězdu v obsazení se rovná velkému zájmu médií i poučeného publika. Tyhle výlety z filmu do divadla mají přirozeně kratší poločas rozpadu než kultovní muzikály, co se hrají několik dekád, ale kombinováním tradičních i nečekaných eventů dosahuje Broadway v posledních letech tučných zisků. Což je dobrá zpráva pro nás, co občas dostanou chuť vidět herce z masa a kostí.

Padesát milionů pro mě, nula pro vás

Akcionáři Warner Bros. Discovery v otevřeném dopise odmítli vyplacení “absurdně vysokých bonusů” pro Davida Zaslava. Jde jen o mediální gesto, protože podobný dopis není závazný a Zaslav tak svých 50+ milionů v hotovosti i akciích bezesporu dostane. Podobně se předloni ozvali i akcionáři Netflixu, když měl podobnou částku dostat Ted Sarandos. A taky nepochopili, jakkoliv by mnozí z nich aktuálně Tedovi klidně ještě nějaký milionek přihodili.

Zaslav ovšem během té sezóny zvládnul srazit cenu akcií k zemi, osekal celou firmu o dvacet procent nominální hodnoty i fyzických statků a získal si pověst cifršpiona, který Hollywoodu nerozumí. To vše výměnou za radikální umoření dluhu a zjevnou přípravu celého kolosu na porcování a prodej. Těžko si představit nevděčnější roli, jakkoliv si za spoustu přešlapů může David Zaslav sám. Když jsem viděl, jak ho Seth Rogen v seriálu The Studio nepokrytě parodoval, skoro mi ho bylo líto.

Jenže pak jsem ho viděl na fotkách z basketu, kde se lísá k celebritám, zatímco druhý den ráno vydává rozhodnutí o hromadném propouštění a snaží se nemotorně přebrandovat Max nebo odseknout živé orgány firmy od těch umírajících. To vás ta lítost rychle přejde, protože on tak často umí být jen tupým nástrojem, který bezmyšlenkovitě sviští tmou. Smutné, že zrovna Warneři na podobné šéfy mají v poslední dekádě takovou smůlu.

TUDUM List

Netflix svou tradiční promo akci letos přesunul do Los Angeles a zkrátil ji na jeden jediný večer, což nahrálo i tomu, že ji celou odstreamoval přímo na platformě. Můžete si to pustit zpětně jako plejádu hvězd hereckého i hudebního nebe, ať už se drží zuby nehty Netflixu nebo mají úspěch i jinde a platforma si je jen na chvilku draze vypůjčila. To je případ Matta Damona a Bena Afflecka, ale i comebacku kriminální série Knives Out, komediálního génia Adama Sandlera nebo dalšího pokusu o “něco víc” v podobě Frankensteina od Guillerma del Tora.

Opět se však ukázalo, že prim budou hrát letos i do budoucna seriály, zatímco na filmové frontě se trochu ubírá plyn. Do konce roku Netflix zachrání třetí řada (aneb druhá půlka té druhé) Squid Game, dvojka Wednesday, ale primárně velkolepé zakončení Stranger Things. Povede se zopakovat mánii kolem předchozí sezóny, kterou Netflix natáhnul na bláznivou stopáž a nadvakrát odpremiérovaný event? To zjistíme už 26. listopadu a následně pak o Vánocích a na Silvestra, kdy to všechno skončí.

Wednesday bude velkou konkurencí, proto ostatně přijde už na konci prázdnin (6. srpna a 3. září). Squid Game naopak prázdniny otevře (26. června) a vysází všechny epizody na stůl hned. Vypadá to, že To-Do List seriálových fanoušků se prodlouží minimálně o tři položky.

Super Mar… Jožin z bažin

Universal konečně otevřel svůj dlouho chystaný zábavní park Epic Universe uprostřed floridských bažin. A je to podle všeho velkolepé ve stylu “na ničem jsme nešetřili”. Několikrát jsem sice zopakoval, že Američané si budou spíš utahovat opasky než jezdit do Disneylandů, ale právě agresivně naceněný otvírák nového zábavního parku by pro ně mohl být větším lákadlem než opakovaná návštěva myšákova království.

Pro Igera je to zásadní bolehlav i ve světle ohlášených investic do stávající parkové infrastruktury, protože jakkoliv mají Disneylandy své hardcore fandy, faktem je, že nový sexy brand se stane minimálně letos mediálním miláčkem. Jde mimochodem o první americký park podobných rozměrů od otevření disneyovské California Adventure v roce 2001. Dva tisíce jedna! Občas rozumbradové (včetně mě) říkají, že by si Netflix mohl taky otevřít zábavní park. Vždyť je to tak jednoduché! Evidentně ne, jinak by podobné legrace rostly jako houby po dešti, což se zjevně neděje. Epic Universe strávil ve výrobě cca 15 let, od prvního konkrétního návrhu až po slavnostní otevření.

Na Floridě je každopádně ještě spousta volných bažin, takže kdyby Ted Sarandos nevěděl, kam ty miliardy dolarů dávat, tady mu zcela jistě ochotně vyjdou vstříc. Mezitím tam můžeme chodit na atrakce z Nintenda, což je pro Universal obrovská výhra, protože díky Mariovi a spol., ale i svému bohatému katalogu animáků, má dětským návštěvníkům opravdu co nabídnout.

Jednou větou…

Bob Iger to chce Universalu vrátit, takže letos v Disneylandu představí atrakci s kompletně animatronickým Waltem Disneym. Prý je jako živý. Jeho vnučka mluví o zpronevěře odkazu svého otce, ale akcionáři Disneyho ji přes cinkání dolarů nemohou slyšet.

Blumhouse hodlá letošní zisky využít mj. k tomu, že se pokusí od Twisted Pictures, původních producentů série, získat všelijak zaseknutou sérii Saw. Já vám říkal, že je v ní potenciál. Myslí si to zjevně i James Wan, jeden ze spoluautorů ságy, který momentálně s Jasonem Blumem táhne za jeden provaz. No nebylo by hezké, kdyby se symbolicky Jigsaw zase vrátil ke kořenům?

Lionsgate se pravděpodobně Saw ochotně vzdá, protože její CEO už teď básní nad tím, jak mu nová generace generativní A.I. pomůže v reálném čase vyrobit tucty filmů i jejich variací. Erkový akčňák? Lusknutím prstu ho můžete předělat do PG verze, aniž by utrpěl, nebo jej proměnit v osmidílný anime seriál. Na tyhle světlé zítřky jsou jistě diváci, pardon vlastně konzumenti, ohromně natěšení.