Guy Ritchie, režisér pecek jako Podfu(c)k, Sherlock Holmes, Král Artuš: Legenda o meči nebo povedených Gentlemanů, se nechal zlákat Applem a natočil pro ně dobrodružství ve stylu Indiany Jonese.

Zlákal k němu Johna Krasinskiho a Natalii Portman a vydal se hledat Pramen mládí. Má smysl vyrazit s nimi? 

Jak to vidí do_od:
Celou dobu jsem si říkal, v čem je tady problém. Proč film hromada lidí tak přísně odepsala. Má to totiž velmi povedený rozjezd, zábavnou hlavní postavu, solidní chemii mezi Krasinskim a Eizou a i to zapojení Interpolu a gangsterů mi tam fungovalo. Jasně, vypadá to trochu televizně a jako kopie Uncharted, ale kčertu s tím, miluju ten žánr, tak budu mhouřit klidně obě oči.

A pak mi to došlo, když v půlce filmu najednou najely závěrečný titulky. To bylo totiž všechno. Nějakým způsobem Ritchie zapomněl, že by film měl mít i třetí akt. Celé finále v Egyptě působilo tak strašně ospalým, levným a zoufalým dojmem, že by se z toho nejspíš Indiana Jones pověsil za vlastní bič. Pramen bohužel začne tím nejlepším a pak už jen postupně zpomaluje a zpomaluje, což je vzhledem k obsazení, tvůrčímu týmu i produkčním hodnotám Applu obrovitánská škoda, protože jinak bych si s tímhle hrdinou dokázal klidně představit dalších deset filmů. To by to ale musel točit někdo s jiskrou a ne člověk, co posílá ven jeden film ročně a zjevně už to seká na volnoběh. Podobné zklamání jako poslední M:I. Postavy tady sice aspoň měly své opodstatnění v ději, ale naopak tomu chyběla snaha go big, or go home. Nakonec se tak nekoná ani ten level filmového Uncharted, ale spíš jen nějaká epizoda televizních Lovců pokladů.

Jak to vidí Mr. Hlad: 
V komedii by měl být humor. V hororu děs, v akčním filmu akce a v dobrodružné podívané dobrodružství. V Prameni mládí není. Sledovat nový film Guye Ritchieho, kterého proslavily agresivně a klipovitě natočené gangsterky plné nápadů, je jako koukat, jak zasychá barva na zdi. Bílá, protože kdyby byla třeba zelenkavá, mohlo by to být alespoň trošku zajímavé. To, co slibovalo být variací na Indyho nebo klasické dobrodružné podívané plné tajemství, exotiky, tajných společností, akce a humoru se proměnilo v absolutní prázdno. 

Ritchie se snad ani nesnaží. Scéna, v níž se hrdinové procházejí po ze dna moře vyzdvižené lodi, měla obrovský potenciál pro nějakou tu akci, ale to, co dostaneme, by bylo ostudné i ve dvacet let starém televizním filmu. A přitom to je asi to nejzajímavější z akce, co lze v  Prameni mládí vidět. Jednoduše plyne od ničeho k ničemu. Hrdinové navíc mezi sebou nemají žádnou chemii a John Krasinski nehraje sympatického rošťáka, ale bez mrknutí oka riskuje kariéry i životy svých nejbližších, protože je to pravděpodobně sociopat. Nedá se tu nikomu fandit. Nedá se tu na nic hezkého dívat a jediné, co se dá udělat, abyste si tuhle prázdnotu alespoň malinko užili, je vypnout ji. Jo a ten chlapec, který hrdiny doprovází, je nejotravnější postava, jakou jsem v posledních letech ve filmu viděl.

Recenzi čekejte velmi brzy