Téměř třicet let hrál Tom Cruise Ethana Hunta a série Mission: Impossible se i díky němu zapsala zlatým písmem do dějin akčního žánru. Střídala režiséry i styly, vybrala si občas slabší chvilku, většinou nám ale v kinech zařídila parádní divácký zážitek. Všechno však musí jednou skončit, Cruisovi je šedesát let a letos se rozhodl s Huntem i sérií rozloučit. A po ne zcela povedené sedmičce měl spolu s režisérem Christopherem McQuarriem co napravovat. Jak se tahle rozlučka povedla? 

Jak to vidí Cival:
Absolutní blábol. Hezká kamera, masivní kaskadérské exhibice, ale bohužel i lobotomický scénář, který psala buď ústřední AI, nebo onen bájný cimrmanovský autor, co nedokáže myšlenku udržet, ale ani opustit. 

Proto to otravné točení se na flashbacích. Proto zmatené expozice, co jsou zároveň úmorně repetitivní, a přesto nesrozumitelné. Proto únavné vysvětlování všeho, aniž by člověk chápal, vo co komu jde a proč se tu nonstop naprosto náhodně zjevují postavy, co každých pět minut nesou nový zvrat, a přitom neustále směšně tvrdí, jak je vše vzájemně propojené. 

Scenáristické zoufalství s napětím na nule. Tragicky nepovedené finále, naprosto nedůstojné sérii. Nebo... jak jinak se řekne sračka slušně?

Jak to vidí do_od:
Série, jejímž štemplem bylo držet se vždy krok před divákem, v osmém díle najednou zůstává děsivě o krok vzad. Poslední zúčtování stráví asi hodinu ustavičným vysvětlováním každého prdu, který Ethan kdy vypustil, a to až do bodu, že vám to neomlacuje o hlavu pouze těmi nejhůř napsanými dialogy za osm filmů, ale rovnou i opakovaným (!) použitím starších, byť třeba ikonických záběrů. A aby té recyklace nebylo málo, tvoří osmičku v podstatě i ty samé sekvence co v předchozích dílech. 

Pamatujete cool snahu o výslech Hunta v pětce, kde byl svázaný a spolu s Ilsou se z toho musel vysekat? Inu, stejná scéna je i tady, akorát desetkrát pitomější. Intenzivní finále s vrtulníky z Falloutu? To samé s dvojplošníky v osmičce, opět po všech stránkách horší. Ale dobře, opakující se akce, scény a do velké míry i motivy bych ještě dokázal prominout, ale že byly takřka všechny postavy redukovány do vedlejších hrdinů z Rychle a zběsile, co se jen vždy příhodně ocitnou tam, kde je scénář potřebuje, zatímco hlavní macho hrdina odvádí všechno možné i nemožné, a celé to přitom očividně psal člověk (nebo AI) po lobotomii, to už je za mě jednoduše neodpustitelné. 

Je na osmičce vůbec co chválit? Ale jo. Celá prostřední část kolem ponorky je skvělá, a kéž by takhle vypadal i ten zbytek. Najednou funguje napětí, nové postavy, je to precizně sestříhané, i s těmi odkazy se tady šikovně pracuje. Celá pasáž navíc krásně graduje a vrcholem je pak potápěcí stunt a vůbec sekvence, kterou jsem v žádném jiném filmu nikdy neviděl a podle mě má potenciál inspirovat tunu budoucích tvůrců. Jenže pak se zase vrátíme zpátky na zem, kde pokračuje bída rozehraná v úvodu. Chybí lehkost, nadhled, vtip. A dalších asi padesát věcí, které jsou pro sérii typické, a proč mě posledních třicet let tak bavila. Vůbec nerozumím, kam se poděly, nebo jak se to celé mohlo takhle sesypa. Ono to vlastně není ani to kýžené finále, což je na tom všem to nejsmutnější, protože takhle na to nemůžu ani nikoho poslat s tím, že by to měl fakt vidět. Spíš to celé působí jako slepá ulička, do níž se tvůrci nikdy neměli vydávat. Stojím si přitom za tím, že sedmý díl to možná nerozehrál nejlíp a celá ta zápletka s AI mohla být pojatá o dost líp, ale furt to byla zatraceně zábavná Mission: Impossible a top akční blockbuster. Nechápu, jak rychle to osmička celé dokázala zahodit. 

Jak to vidí Mr. Hlad: 
Stejně jako pro mě Smrtonosná past končí čtyřkou, Mission: Impossible sedmičkou. Ještě nedávno bych řekl, že tím posledním důstojným rozloučením byl Fallout, ale vzhledem k nekvalitám osmého dílu sedmičku jaksi doceňuji. Byla blbá, ale alespoň trochu zábavná. Loučení Ethana Hunta je proti ní však vyloženě ostudný zážitek. Tom Cruise poslal celý svůj tým a spolu s ním do velké míry i koncept někam do háje (respektive na Aljašku), aby měl prostor rychle běhat, hodně mluvit a blbnout v akčních scénách. Jenže to běhání vede odnikud nikam a dialogy postavené na vzpomínání na staré scény a neustálém připomínání všeho, co člověk dávno ví, pokud nespí, začnou po pár minutách otravovat. 

Nová Mission: Impossible je film, který není jen hloupý, ale myslí si, že hloupí jsou i jeho diváci, kterým je potřeba vše neustále připomínat a svou nesmyslnost se pokouší maskovat za rádoby vyhrocené debaty o prdu a propojování všeho se vším, z čehož ale nakonec vznikne nic. Je to úmorné. Dvě akční scény sice nejsou špatné, ale v sérii patří k tomu průměrnějšímu a jen podtrhují bezradnost a „blbost“ všeho, co se děje okolo. Vůbec to nedává smysl a pochybuji, že to dávalo smysl i autorům. No ale alespoň se nebudu zlobit, až za pár let někdo oznámí restart celé série...

Jak to vidí KarelR:

Proč… tak… vážně?! A tak… blbě?! Osmý díl Mission: Impossible měl být vykoupením za vrávorající sedmičku, místo toho ale přišel hrozivý pád do hlubin. Ne, nemluvím o hezké akci s ponorkou, která je společně s dvouplošníky jediným světlým bodem (protože je alespoň na co koukat). Mluvím o děsivé transformaci odlehčené špiónské série v postapokalyptickou rádoby nolanovku, v níž jsou všichni smrtelně vážní a Tom Cruise si až moc ujíždí sám na sobě.

Zatímco ve čtyřce, pětce a šestce se vždycky trefil správný balanc mezi exhibováním a pomrkávající zábavou, tentokrát se snaha o vyhrocení úplně všeho totálně zbortila. Záplava flashbacků a flashforwardů akorát mate, než aby něčemu pomáhala, a „všechno souvisí se vším“ ve stylu Spectre je vážně to poslední, co tahle série potřebovala. Ještě že ten skoro tříhodinový kolos docela odsýpá a pochopitelně to není řemeslný průšvih, takže nuda na mě osobně nepřišla. Jen jsem se ocitl v nekonečné série facepalmů a myslím, že budu maratony Mission: Impossible zakončovat šestkou.

Recenzi si můžete přečíst tady.