Nadcházející ročník filmového festivalu v Karlových Varech teprve nedávno odtajnil, v jakém duchu se ponese vizuál letošní filmové přehlídky. Příznačně v něm velkou roli bude hrát láska, blízkost a objetí. Právě to totiž bude letos nejvíce potřeba, neboť mluvčí festivalu Uljana Donátová skrze média oznámila, že svému dlouhému a srdnatému boji s obtížnou nemocí dnes podlehl dlouholetý prezident festivalu Jiří Bartoška.

Byl to právě on, kdo v roce 1994 společně s Evou Zaoralovou pomohl filmovému svátku povstat z popela. Nebýt jeho sveřeposti, odhodlanosti a schopnosti sestavit a vést festivalový tým bychom se dnes jen těžko mohli s nadšením těšit na to, až zase zavítáme do Thermalu a ponoříme se do světa filmů, jež bychom bez elitního festivalu neměli šanci zhlédnout. Bartoška tak své jméno s událostí nesmazatelně propojil a propůjčil jí onen těžko postihnutelný pocit uvolněnosti a sounáležitosti, který na přehlídce každoročně panuje. Není divu, že v roce 2016 za to byl se Zaoralovou odměněn Českým lvem za mimořádný umělecký přínos českému filmu.

Karlovarský festival však zdaleka není jediným, čím Bartoška přispěl naší kinematografii. Jeho jména najdeme v titulcích více než osmdesáti filmových i seriálových titulů, za něž si vysloužil pět nominací na České lvy, z nichž dvě proměnil. Díky svému charakteristickému přednesu a nezapomenutelnému chrapláku dovedl svým rolím dodat až hollywoodský punc, který z jeho postav dělal nezapomenutelné figury. Ať už šlo o nonšalantního starého mládence v Teorii tygra, houslového maestra Samuela v oceňovaném filmu Všichni moji blízcí, uhrančivého faráře v Je třeba zabít Sekala nebo velmi osobní roli onkologického pacienta v jednom z jeho posledních počinů Smysl pro tumor.

Výrazné stopy herec zanechal i na divadelních prknech. Divadlo na provázku, Městská divadla pražská, Divadlo Na zábradlí a posléze Divadlo Bez zábradlí - to jsou všechno instituce, které mu mohou vděčit za výrazné role, v nichž se Bartoška objevil. Již od mládí byl ve svých výkonech nepřehlédnutelný, a to pochází z neskutečně silné herecké generace, která čítá Bolka Polívku, Elišku Balzerovou, Janu Švandovou, Karla Heřmánka nebo Pavla Zedníčka. 

Jiří Bartoška se tak stal jednou z největších ikon českého filmu, jejíž přínos pro naši kinematografii je nedocenitelný. Jeho odkaz zůstává pevně zakořeněn – v podobě festivalu, jak ho dnes známe, i v tuzemské kultuře, kterou několik dekád pomáhal formovat.