Touhle dobou už nejspíš každý čtenář nebo čtenářka MovieZone ví, že jsem pár týdnů zpátky odcestoval do Japonska, abych se zúčastnil letošní Star Wars Celebration v Tokiu. Nebyl to tak úplně můj nápad, pozvalo mě Disney, a byla to tzv. nabídka, která se neodmítá. Byl to taky zároveň splněný sen, protože Star Wars miluju od malička a zúčastnit se podobné akce jsem odjakživa chtěl. Nejblíž jsem se takovému eventu dostal na E3 v roce 2016, kde došlo na reveal The Last of Us Part II a God of War (takže taky celkem dobrý).

Každopádně s obří porcí nervozity a zároveň zvědavosti, jak to celé bude vypadat, jsem ve středu odpoledne nasedl do letadla a ve čtvrtek večer tamního času přistával v Tokiu, odkud mě autobus vzal až k hotelu, kde už na mě všechno čekalo. Jak probíhaly následující dny, co mě nejvíc překvapilo, a co nejdůležitějšího jsem si z návštěvy SWCJ odnesl, se pokusím popsat na následujících řádcích.

Ze všeho nejdřív musím říct, že nebýt novinářského přístupu, měl bych s největší pravděopodobností o dost chudší zážitek, jelikož bych neměl možnost zúčastnit se těch největších panelů přímo na hlavním stagi a to tak, že prakticky bez jakéhokoli stání ve frontě, taky bych měl komplikovanější život rezervováním menších panelů konajících se o arénu vedle, a v neposlední řadě by mě to celé stálo dost peněz. To jsou věci, se kterými člověk musí počítat, když na takovou akci chce vyrazit. Nicméně nebudu lhát, ono to za to fakt stojí.

Ačkoliv se Star Wars v současnosti nenachází v té nejvíc vzrušující fázi, v jaké by mohly být (to bylo asi těsně před premiérou Force Awakens), pořád je v tom univerzu dost věcí, ze kterých se můžeme my fanoušci těšit. Jasně, film Shawna Levyho s Ryanem Goslingem v hlavní roli není něco, co jsem měl na své bingo kartě, ale líbit si to po třetím Deadpoolovi rozhodně nechám. Stejně tak mě exkluzivně promítaný trailer na Mandalorian & Grogu přesvědčil, že tomuhle filmu budu chtít dát šanci v kině. Zmíněny však byly i věci jako trilogie Simona Kinberga, trilogie Riana Johnsona, film Taiki Waititiho a pak pár dalších, o kterých se “zatím nesmí mluvit”. Oznámit mi tam adaptaci Knights of the Old Republic, asi bych umřel štěstím, ale i tak jsem na další éru Hvězdných válek zvědavý. Spíš než o oznámeních to ale letos bylo o potvrzení, na jak pevných základech tato franšíza stojí. 

Těmi základy myslím hned několik věcí, začít ale musím od té nejdůležitější. Mám tím samozřejmě na mysli Davea Filoniho, autora, k jehož stylu a vnímání Star Wars jsem si hledal nějakou dobu cestu, se seriálovou Ahsokou jsem mu ovšem začal plně zobat z ruky a zmiňovaný víkend jsem snad ze žádného panelového hosta neměl větší radost, než právě z něj. Zaprvé z něj sršel skoro až dětský zápal, zadruhé je to chodící encyklopedie, a zatřetí je z něj strašně cítit, že pod Lucasem studoval, nabíral od něj cenné zkušenosti, úzce s ním spolupracoval a dokáže tak celé tohle obří rozmáchlé univerzum rozvíjet způsoby, které jsou více či méně věrné tomu, co si od svého sci-fi dítka George Lucas vždy přál. A to je pro mě asi to nejzásadnější. 

Navíc je s ním radost spolupracovat, což potvrdili jak Jon Favreau, tak Rosario Dawson, tak například i sympaťák Sam Witwer, k němuž jsem taky choval velké sympatie už před tím, než jsem ho viděl a slyšel naživo mluvit, ale nyní je dost možná mým nejoblíbenějším členém celé téhle masivní Star Wars rodiny. Začínal jako Star Killer, později se naučil dělat voice acting a nyní ho čeká dost možná životní role v Darth Maulově samostatném animovaném seriálu Maul: Shadow Lord, který nám odhalí, jak se tenhle cool sithský lord odstěhoval na Coruscant a proč celou tu dobu nešel Palpatinovi po krku, jak by přitom asi dávalo smysl.

Dalším z těch základů je nyní jednoznačně seriálový Andor. Přitom kdo by to byl ještě pár let zpátky řekl, že nenápadný a na papíře naoprosto zbytečný spin-off prequelového filmu Rogue One, který fungoval jako de facto uzavřená samostatná kapitola odehrávající se těsně před Novou nadějí, bude nakonec tím nejlepším, co kdy z hraných Hvězdných válek vzešlo. A to prosím pěkně není můj názor, ale názor všech těch kritiků a lidí, jejichž hodnocení Andora vyšouplo na vrchol žebříčku Rotten Tomatoes. Tony Gilroy a spol. pochopitelně dorazili do Tokia udělat druhé řadě seriálu menší promo a pustit návštěvníkům exkluzivně první epizodu pár dní předtím, než měl seriál ofiko premiéru.

Opět nebudu lhát, bylo fakt skvělý vidět takřka celé obsazení naživo a slyšet herce mluvit o svých postavách, možná ještě víc bych ale ocenil samostantý deep dive s Gilroyem do jeho vnitřního pochodu, jak vlastně probíhalo psaní scénářů a jak následně zkombinovali praktické efekty a natáčení na skutečných lokacích se CGI tak, aby vytvořili jedny z nejživějších hraných sekvencí z fiktivního světa, co jsem kdy viděl. Na druhou stranu hromadný cosplay vězňů ze zařízení na měsíci Narkina 5 a to všeobecné nadšení pro Andora bylo na letošním SWCJ fakt dojemný a jsem hrozně rád, že si k tomu nakonec lidi postupně našli cestu. A kdo stále ne, měl by to urychleně napravit. Kombo dvou sérií Andora s Rogue One jako velkým finále teď bude jeden z mých nejoblíbenějších maratonů.

Každopádně nebyly to jen panely k seriálům, rozhovory s herci, případně s autory komiksů a románů (chystaná kniha o Vaderovi zní extrémně lákavě!) nebo představovačky nových hraček, byla to i celková atmosféra nepřetržitého obklopení Star Wars. Od lidí oblečených jako známé postavy, přes tematizované obchody napříč celým areálem (tady už jsem z vlastní kapsy nějakou tu kačku pustil, nešlo odolat), stylizovanou jídelnu, až vlastně po chuť každý večer nakoukávat něco z toho světa. Nejdřív to byla druhá řada Andora, kterou jsem musel bingenout nejen kvůli recenzi, ale taky abych byl ready na sobotní ranní panel (jet lag pomohl), pak epizody Star Wars: Visions S2, a nakonec dokusérie Light & Magic, jejíž druhá řada taky čerstvě v dubnu vyšla na Disney+. Zkrátka mě to pohltilo podobně, jako naposledy někdy na střední, když jsem se rozhodl dát si maraton všech epizod a pak se pustit do nakoukávání Klonových válek. Celý ten fenomén ve mně neskutečně ožil, a to je přesně něco, co takováhle akce dokáže vyvolat. Ostatně mluvil jsem o tom i ve videu na FB MovieZone.

Místo historky o tom, jak jsem si pořídil světelný meč Baylana z Ahsoky, se kterým mi pak pomáhala půlka hotelu, abych ho zprovoznil (od shánění šroubováku, přes hledání baterek až po vyhazování krabice), a následně jsem bojoval, abych si ho v kuse dovezl zase zpátky do Česka, tohle mé povídání ale zakončím přece jen ještě návratem k šikulům z ILM.

Právě jejich panely – ať už ten k 50 letům Industrial Light & Magic, nebo efektům na Mandalorianovi, Ahsoce nebo Boba Fettovi, případě natáčení hodinové epizody podcastu Lighter Darker – patřily jednoznačně k tomu nejpoutavějšímu z celého víkendu, a výrazně rozšířily mé obzory a znalosti pozadí vzniku jak původních Star Wars (aka Nové naděje), tak současných seriálů. Poznal jsem tváře lidí, kteří jsou desetkrát důležitější než všichni herci a režiséři, protože oni doslova oživují veškeré ty naše fantazie, a oni ze Star Wars dělají ten svět, do kterého se tak rádi vracíme, protože je zkrátka jiný a troufám si říct mnohdy lepší a zajímavější než ten náš. Proto kdybych měl vypíchnout jednu věc, kterou jsem si z celé akce odnesl, je to jednoznačně abyste zabrousili sem, do tohoto aspektu, protože ten vám může to dětské nadšení z věcí, které jste považovali za nemožné, připomenout a znovuzažehnout dost možná víc než cokoli jiného.

Nedovedu říct, jestli mají Star Wars to nejlepší ještě před sebou, zní to celkem rouhačsky vůči všem těm skvělým věcem, co už jsme dostali. Rozhodně jsem však toho názoru, že jsou aktuálně v dobrých rukou (napůl odchozí Kennedy už nepočítám), že je na co se těšit, a že to, co mnozí považovali nebo považují za mrtvé, tenhle víkend bylo asi nejživější, co jsem kdy zažil – nikoli kvůli informačnímu či zábavnímu zalhcení, ale kvůli těm tisícům lidí, co cestovali přes půl planety, aby pár dní strávili v předaleké galaxii s kupou nerdů, kteří milují to samé, co oni.

Za dva roky v Los Angeles k příležitosti 50. výročí Star Wars si dokážu představit, že tohle všechno bude ještě umocněno na druhou, takže pokud jste takový trip někdy plánovali, nyní je asi ten správný čas to začít řešit.