Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

V Hollywoodu se toho děje tolik, že sám nevím, kde mi hlava stojí. Vyžádá si to minimálně další chat pro všechny už příští týden a možná po něm i jeden speciální na téma MCU, což bude takový milý dovětek za mou přednáškou a trojdílným tématem pro předplatitele. Stejně tak se můžete těšit na další FAQ Hollywood (nové epizody budou brzy doplněny i na Spotify), protože se mi schází čím dál tím víc dotazů. Mám z toho radost. Což je zásadní, protože se dějí i věci, ze kterých člověk radost nemá. Třeba z poklesů rezervovaných letenek a ubytování v posledních týdnech to vypadá, že do USA bude spousta lidí cestovat jen prostřednictvím stříbrných i jiných pláten. Ale o tom se jistě dočtete jindy a jinde. My zůstaneme v relativně bezpečné bublině továrny na sny.

Konkláve chytá druhý dech

Skon papeže Františka a mediální pokrytí chystané volby nové hlavy církve způsobilo mnohasetprocentní nárůst streamů celovečerní detektivky Konkláve. O trochu méně lidí si vzpomnělo na Anděly a démony, menší záchvěv zaznamenal i povedený netflixovský experiment Two Popes, ale adaptace knihy Richarda Harrise z roku 2016 je v této problematice osamělým vojákem v poli a získává tak většinu pozornosti.

Co tím chci říct? Pro studia to může být budíček, protože po celkem aktivní snaze zpracovávat aktuální společenské a politické události (United 93, Sully, Deep Water Horizon, nedávno třeba Thirteen Lives) se v mainstreamu neobjevuje moc dramat, které by reflektovaly buď vyloženě aktuální, nebo obecně “atraktivní” (The Impossible o filipínské tsunami) témata. Konkláve je tak trochu mimo cílenou snahu o sběr aktuálních událostí, protože jde o papežskou kriminálku a bestseller, po němž by nějaké studio tak či onak sáhnulo. Je ale pravda, že běžný člověk zažije hned několik papežských voleb, takže je mu to téma blízké, ať je jeho víra jakákoliv.

Lze to vysvětlit i tím, že adaptaci dění kolem nás převzaly seriály, minisérie, případně true crime dokumenty a podcasty. Hollywood by si však měl uvědomit, že správně uchopený celovečerák může vyplácet dividendy klidně deset, dvacet let po premiéře, když se najednou v reálném světě něco stane a hltavá lidská povaha se bude snažit v celé situaci vyznat prostřednictvím… čehokoliv.

Tohle téma jsem si ale vybral hlavně proto, že už jsem pár týdnů nikomu neřekl o jedné z mých oblíbených knih. Blackout od Marka Elsberga se v “rodném” Německu dočkal seriálového zpracování v roce 2020, ale Hollywood překvapivě po technothrilleru, jehož zápletka je stále velmi aktuální (ne-li čím dál tím víc), zatím nesáhnul. Je to skoro šok, protože Elsberg by mohl být klidně novým Brownem - podobných knížek má víc a začít relativně civilním Blackoutem je velmi snadné, pak můžete pokračovat čím dál tím uhozenějšími konspiračními thrillery a máte na pár let o lacinou IP postaráno. Nechci nikomu radit, ale jako divák se cítím být ochuzený!

Netflix zas míří ke hvězdám

Minule jsem tu vyhlašoval konec streamovacích válek a korunoval Netflix za absolutního vítěze, ale určitě to neznamená, že by nebylo o čem psát. Reporty za první čtvrtletí sice Netflix uzavřel bez dřívějšího “dostihového” hlášení přírůstku předplatitelů, ale na veřejnost uniklo interní memo, podle něhož se plánuje rovnou na pětiletky. Tak copak Ted Sarandos do roku 2030 chystá?

Ve zkratce 410 milionů platících duší (momentálně jsme na 300 milionech) a zařazení do elitního klubu bilionových společností do konce dekády. Ano, v USA se používá trillion dollar company, tak to raději uvádím, aby nedošlo ke zmatení? Kdo tam patří? Apple, nVidia, Microsoft, to jsou ty 3+ bilionové. Pak Saudi Aramco, Amazon a Alphabet (Google), ty mají 2+ biliony. Meta, Tesla, PetroChina a polovodičoví giganti Broadcom (USA) a TSMC (Tchaj-wan) uzavírají aktuální klub bilionových firem spolu s čerstvým přírůstkem, Buffettovým holdingem Berkshire Hathaway.

Tržní kapitalizace Netflixu se momentálně pohybuje někde mezi 450 a 500 miliardami, takže by se musela během pěti let zdvojnásobit. Takový vývoj se rozhodně očekává třeba u OpenAI (momentálně 300 miliard, před půl rokem sotva 150), ale u Netflixu? Dává to smysl, protože např. Indie a další velké asijské trhy jsou pro Netflix zatím nedobytým územím. Pro západní firmy obchodující ve službách je Indie oříšek, jak před pár lety zjistil Disney+, když se tu paktoval s Hotstarem. Dumpingové ceny = minimální výnosy = nespokojený Wall Street. Jenže Netflix na to chce vyzrát laciným předplatným s reklamami.

Jde o zabití dvou much jednou ranou. Při správné strategii Netflix získá desítky milionů nových předplatitelů a zároveň dvojnásobný počet očí pro své inzerenty. Na rozdíl od ostatních je totiž Netflix v reklamním byznysu relativně nový a nedaří se mu domlouvat lukrativní smlouvy s největšími hráči. Zmínka o Indii a 410 milionech předplatitelů je pátracím balónkem, vypuštěným jen pár dní před obřími slezinami největších inzerentů. Do těch letos půjde Netflix agresivně, protože potřebuje klientům dokázat, že reklamy na jejich zboží zvládne zobrazit dostatečnému počtu vhodných zákazníků.

Je to zároveň největší slabina, jež má Netflix v boji s YouTube, resp. celým Googlem, který má defakto monopol na online reklamu. Říká se, že slibem nezarmoutíš, ale najděte mi na Wall Streetu jediného analytika, co vám nedoporučí nákup akcií Netflixu…

Paramount: Risk je zisk

Týdenní souboj Paramountu a Sony je u konce! Minule jsem ho velmi chytře vynechal, protože dnes je vše jinak. Sony Pictures Television totiž pro televizní stanici CBS (Paramount) produkuje pořady Jeopardy (u nás Riskuj) a Wheel of Fortune (u nás Kolotoč). Takové ty veleoblíbené soutěžní pořady, kam si lidé chodí otestovat vědomosti a logické uvažování. Sony ovšem zažalovala CBS za to, že jí za výrobu a licencování pořadu platí menší než tržní ceny. A navíc se ani nesnaží maximalizovat příjmy z reklamních vložek. Soud dal Sony desátého dubna překvapivě za pravdu, takže to vypadalo, že se obě značky budou stěhovat do područí Sony (která tedy žádnou velkou celostátní TV nemá, protože ji vlastní japonská firma a ta ze zákona nesmí vlastnit jednu z velké televizní trojky (NBC-CBS-ABC)).

Soud dovolil Sony, že si může oba pořady vysílat a nemusí epizody podstoupit CBS. Což Paramount/CBS okamžitě napadnul. Jeopardy a Wheel of Fortune mimochodem vznikly v roce 1975 a slaví letos kulaté výročí. Podobná štrapáce se tedy Paramountu rozhodně do krámu nehodila.

U odvolacího soudu Kalifornie bylo však rozhodnutí soudu v Los Angeles zrušeno, takže pořady má zpátky CBS. Ale jenom do devátého května, kdy odvolací soud definitivně prozkoumá stanoviska obou stran (ta musí být vypracována do 28. dubna). Není to napínavé? Je to napínavé. Úplně slyším ty tikající hodiny z Riskuj, když soutěžící za pultíkem smolí finální odpověď.

Akademie: Kdo chce hlasovat, ten musí koukat!

Kaskadérská kategorie (viz minule a viz níže) není jedinou novinkou do nadcházejících oscarových ročníků. Akademie zmínila i chystanou sošku za casting, o níž se do větších detailů rozmluvím v nejbližší epizodě podcastu FAQ Hollywood. Největší novinkou je ovšem doslovné upozornění na to, že hlasující v jednotlivých kategorií musejí mít nakoukané VŠECHNY nominované filmy.

Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Bohužel se často stává, že hlasující prostě volí filmy, o nichž se nejvíc mluví, případně se nechají na nejrůznějších akcích a eventech přemluvit známými nebo přímo tvůrci, že tohle nebo tamto je “to vono”. Nové pravidlo samozřejmě ničemu z toho nezabrání, a Akademie ani nenaznačila jakýkoliv kontrolní mechanismus, takže nakoukání všech plus mínus deseti uchazečů o sošku za nejlepší film nelze nikterak vymáhat, ale… nikdy dřív v pravidlech tento požadavek nebyl tzv. černě na bílém.

Bylo by zábavné, kdyby novináři různé členy Akademie přepadávali na ulicích a zkoušeli je z dějových zvratů vybraných filmů. Předávání cen Akademie se bude konat 15. března 2026. Akademie zmínila, že použití A.I. při preprodukci, produkci či postprodukci filmům nijak nepomůže, ale ani neuškodí při snaze získat nominaci. Požadavkem je pouze transparence uchazečů. A nově jsou též upravena pravidla pro špinění konkurence a dětinské žalování, opět však bez postihů nebo jakéhokoliv nastínění následného kárného řízení.

Soška za roztrhání těla

A ještě dovětek ke kaskadérské kategorii, která se poprvé objeví v roce 2028 (tj. pro filmy z roku 2027). David Leitch, který byl jedním z hlavních motorů téhle lobby, nedávno upřesnil, jak to bude celé probíhat. Sošku v kategorii Best Stunt Design by měl dostat koordinátor/choreograf, případně i vybraní kaskadéři z oceněné scény. Leitch připustil, že poslední kapkou byla prezentace kaskadérů na letošních Oscarech v rámci propagace jeho snímku Kaskadér, ale hlavní hybnou silou byla stovka koordinátorů/choreografů, kteří už jsou členy Akademie. Sice nemají vlastní cech, ale pomohli ostatní členy přesvědčit, že navrhování a realizace kaskadérských kousků není jen technická disciplína, že je to taky trochu umění. Herci, kameramani, střihači a režiséři to vědí, protože jsou fyzicky přítomní na place, u ostatních profesí musela proběhnout osvěta.

Finální podoba kategorie se teprve řeší. Snad bude součástí hlavního večera a přinese do hry i mainstreamovější filmy (o to se Akademie dlouhodobě snaží, protože to pomáhá diváckým ratingům). Kaskadéři se - i díky dlouholeté snaze Leitche a Stahelskiho, resp. hollywoodské asian fusion, jež probíhá minimálně od prvního Matrixu - dočkali i v důsledku změny poměrů na place. Zatímco dřív jenom přišli nahradit herce, případně sehrát bitku či honičku, kterou jim posléze kameraman, střihač a režisér tak trochu “ukradli” a často zmršili v postprodukci, dnes se i díky previzům dělá akce tzv. na klíč a z choreografů a koordinátorů se stávají “režiséři jedné scény”.

Mohl bych tu teď zdlouhavě vyprávět o tom, že např. v Hongkongu se to takhle dělalo už v šedesátých letech minulého století a na place byla samostatná profese tzv. Action Directora, který převzal natáčení se vším všudy od hlavního režiséra a dovedl si tu akční scénu od tréninku aktérů přes samotné natáčení až po finální střih. Ale já to neudělám, protože na podzim roku 2026 chystám o tom všem velkou knížku o historii filmových bitek. Na kaskadérskou bibli jako takovou třeba bude čas někdy potom, ale tentokrát to bude o bitkách… proč nás fascinují, proč je rozdíl mezi razítkem Buda Spencera, postrkováním v černobílých groteskách a jednopalcovou pěstí Bruce Lee či klauniádou Jackieho Chana.

David Leitch sám zmínil, že je před uvedení kaskadérské kategorie potřeba lidi vzdělat, aby poznali rozdíl mezi průměrnou a špičkovou akcí. Ve své knize se budu snažit plus mínus o totéž, ale přidám trochu psychologie i dějepisu. A nebojte, v rámci newsletteru také vypustím pár pátracích balónků, abych tomu všemu dal trochu tvar.

Jednou větou…

Netflix u svých Originals nově nabízí anglické titulky čistě z dialogů, takže už nemusíte číst “v pozadí štěká pes” nebo “hraje smyslná hudba”, tj. nejste odkázáni jen na titulky primárně pro sluchově postižené. Proč to tak je? K hlavounům se konečně dostalo, že spousta lidí kouká na filmy a seriály se zvukem na půl žerdi a automaticky zapnutými titulky. Ano, taky k nim patříte, a nemusí to nutně znamenat, že na druhém displeji sjíždíte tiktoky.

Sydney Sweeney minulý týden oznámila, že si možná zahraje v adaptaci videoherní závodničky Outrun v režii Michaela Baye, což dává absolutní smysl, protože Sweeney je pro celou jednu generaci tím, čím byla pro celou jednu generaci Megan Fox. A Bay má k autíčkům blízko. Teď ale Sweeney zas úřaduje v hlavní roli adaptace ještě čerstvé videoherní pecky Split Fiction. Režírovat prý bude Jon M. Chu (Wicked). Sydney evidentně chce hrát ve všem, takže se s ní určitě potkáme i v příštím Jednou větou…

Po premiéře Sinners některé americké weby rozpoutaly velké haló kolem toho, že si Ryan Coogler ponechá práva na film. Resp. Warneři mu je po 25 letech beze zbytku předají. Prý krádež za bílého dne a konec studiového systému. Režiséři a nikoliv producenti či studia si nárokují filmy. Jde o laciný clickbait a kdo Sinners viděl, ten z podtextu filmu rychle pochopí, proč si zrovna tenhle příběh chtěl Coogler “nechat pro sebe”.

A to je pro dnešek vše, přátelé. Že je toho málo? Předplatitelé dostávají každý týden v neděli nebo v pondělí malý report kinotržeb - proto v newsletteru chybí žebříčky (kdyby se seběhlo něco opravdu velikého, zmíním se o tom jinde). Středa/čtvrtek bývá ideálním dnem pro hlavní newsletter, víkend bude určený pro delší čtení nebo ohlížení do historie Hollywoodu.