Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu. 

--  

A jsme zase tady, abychom si z hollywoodského kolotoče vyzobali to nejlepší a psali výhradně o zákulisí filmového byznysu. Což asi víte, pokud už s námi jedete několikátý ročník, ale statistiky mi naznačují, že v průběhu posledních dnů pár lidí přibylo, za což můžeme poděkovat doporučení od ostatních Substacků (tady tedy hlavně HR Unboxed Lukáše Augustína), takže… vítejte a snad se chvilku zdržíte. Inspirovalo mě to k tomu, abych také doporučil někoho, v tomto případě roztomilý hot take mého kamaráda Adama Bartase o tom, proč se někteří zhlédli v dystopických sci-fi a chtějí je v současné Americe přetáhnout ze stříbrného plátna mezi lidi, aniž by si spočítali, že většina těch světů z hollywoodských sci-fi pohádek je sice fotogenická, ale nikoliv příjemná k žití.

Když už jsme u toho sňatku pohádek a reality, musíme se ohlédnout za oscarovou show. Nebudeme řešit, kdo co dostal a komu to bylo “ukradeno”, na to jsou úplně jiné publikace. Tady se dozvíte, kdo na to koukal, co to všechno stálo, a jestli bude nějaká TV či platforma ochotná zatáhnout za Akademii účet i za pár let.

Plešouni v očekávání

Oscarová show byla letos “ok”. Conan O’Brien to zvládnul se ctí (ale pamatuju ho i silnějšího), politika zůstala až na výjimky stranou a Adrien Brody děkuje ještě teď, kvůli čemuž se celková stopáž natáhla na nadprůměrné 3 hodiny 45 minut. Napřesrok přibude kategorie nejlepšího castingu, takže hodně štěstí, aby se stopáž nepřehoupla přes čtyři hodiny.

O překvápka a dojemné okamžiky nebyla nouze, co naopak chybělo? Opravdové hvězdy. V kategorii nejlepšího filmu jste o blockbuster málem nezakopli. Jistě je to i důsledek mizející midbudgetové kategorie - drahé blockbustery nemají oscarové ambice, komorní dramata naopak vidí před předáváním jen minimum lidí - ale letos bylo jedinou šancí, jak vidět áčkové celebrity, naladit přenos o hodinu dřív, abyste na červeném koberci vychytali své oblíbence. V rámci televizního přenosu na ABC navíc chybělo promo na letošní velehity, jediný kdo si koupil trailerovou inzerci byla Ballerina! Ostatní bylo self-promo ABC, potažmo Hulu nebo Disneyho (stejná firma kolem dokola), což je poměrně alarmující i pro Boba Igera, protože ta každoroční účtenka na Oscary není zrovna malá. Ale o tom až za chvilku.

Sledovanost byla nejdřív někde kolem 18 milionů zhlédnutí, mírně pod loňskou hodnotou, načež Disney přispěchal s číslem vylepšeným online kohortou předplatitelů Hulu. A najednou jsme v mírném plusu a na 19.7 milionech. Oscary zachránila omladina na mobilních telefonech! Hulu přitom v závěrečných minutách hasilo spoustu technických potíží. Jako by si platforma předplatila vyšší zátěž jen na tři hodiny a v samotném finále zavrávorala a řešila tisíce výpadků. Dnes už víme, že problémem nebyla zátěž jako taková, ale autentifikace rychle se připojujících a odpojujících uživatelů.

Stejně jako u jiných letošních projektů se bude Disney tvářit, že šlo všechno podle plánu. Smlouva mezi ním a Akademií je do roku 2028 a Disney podle ní platí Akademii zhruba 100 milionů ročně, což zahrnuje autoritu prodávat/inkasovat mezinárodní vysílací práva, reklamy, používat značku pro self-promo a přidružený marketing. Je to fixní částka až do zmíněného roku 2028, ale už loni se rozeběhly schůzky o tom, jak to bude dál. Akademie by si chtěla trochu přilepšit, protože inflace atd., Disney podle všeho trvá na původní sumě.

Velmi, velmi potichu vypršelo exkluzivní okno, které ABC z původní smlouvy náleželo, takže Akademie se teď začne rozhlížet jinde. Těch necelých 20 milionů sledujících na ABC TV je skoro půlka toho, na co byly lineární televize zvyklé v nultých letech, ale nutno dodat, že Oscaři pořád patří hned po fotbale a prezidentských debatách k nejsledovanějším televizním eventům. Bude to tak i dál? Když chcete vidět svou oblíbenou filmovou hvězdu, nemusíte čekat na premiéru jejího filmu nebo promenádu po červeném koberci jako dřív, jdete prostě na její Instagram nebo Tik Tok, kde s ní máte mnohem užší spojení. Fashion z Oscarů nebo pár proslovů si pustíte druhý den na YouTube. 

Oscary pravděpodobně čeká stejná cesta do zapomnění jako americké late night shows. Bude to ještě dekádu trvat, ale někomu možná bude stát za mrzký peníz i pouhá značka a radost z toho, že na jeho platformě se “oslavuje film”. Netflix takhle nedávno koupil SAG Awards a z Oscarů by měl určitě radost, jakkoliv by byl v mírném konfliktu zájmů (to by však platilo pro jakéhokoliv vlastníka hollywoodského studia). A těch sto milionů dolarů ročně? Nebo třeba sto dvacet? Za čtyři hodiny “obsahu”? Netflix běžně utrácí víc za dvouhodinové filmy, co se vám vykouří z hlavy než druhý den ráno vstanete z postele.

Na druhou stranu si Netflix opakovaně nechává připomínat, že on je tím komerčním bufetem a zabijákem skutečného filmového vkusu, protiváhou snaživých kinařů a lidí tvořící skutečné hodnoty. Koupě oscarové show by v podobném kontextu byla skoro až zlomyslností.

Zlaté glóby měly mimochodem také plnou pusu optimismu, ale pořádající Penske Media už hlásí škrty. Radostně jsem psal o tom, že jsem zjistil, jak si přivydělat. Pokud jste zahraniční (neamerický) filmový kritik, můžete si dát přihlášku do volebního tělesa Glóbů. Když vás vyberou, náleží vám plat 50 tisíc dolarů ročně a možnost nakoukat tolik filmů, co se do vás vejde. Bohužel jsem tím spustil lavinu přihlášek, takže Penske oznámili, že systém královských platů ruší a členství v hlasovací komisi bude od příštího roku ctí a nikoliv možností, jak vysát peněženky. Pardon všem, kdo už se těšili na štědrý filmový job. Pardon Vieře Langerové za Česko a Kristíně Kudelové za Slovensko.

Neměřte toho Ježka tak rychle

Paramount nabídnul překvapivě zajímavou sondu do zákulisí výdělků celovečerních Soniců (ano, seriálový Knuckles nám z toho už dělá rozšířený vesmír). Často kvůli zjednodušení řešíme, kolik film utrží v kinech, abychom se dostali někam k plusu či mínusu. Dává to smysl, protože relativně nedávno byly PVOD tržby zanedbatelné a všichni si věšeli svůj obsah na vlastní streamovací platformy. Příjmy z DVD a televizních práv se smrskly na nižší desítky milionů, a tak dávalo smysl vše počítat primárně z kinodistribuce. V případě Soniků by to znamenalo 1.2 miliardy dolarů za všechny tři filmy, tj. cca 600-650 milionů dolarů do kapsy Paramountu. Odečtěte náklady na výrobu a propagaci, takže jsme někde na 150 až 200 milionech čistého zisku.

Paramount ale neváhal vyčíslit i příjmy z PVOD za tři filmy a hypotetické tržby ze streamingu, kdy jde film v rámci Pay One okna napříč planetou i na Netflix, Prime nebo Max. Za PVOD je to 250 milionů dolarů (tady by mělo jít Paramountu do kapsy minimálně 80 %), za streamovací a další vysílací práva cca 350 milionů (jsou v tom započítané i příjmy z protočené reklamy), tj. přidáváme minimálně 500 milionů, dlužno připomenout, že za tři celovečeráky, ale ve srovnání se ziskem z kin to rozhodně nejsou drobné, vlastně jde v případě Sonika o srovnatelnou hodnotu. Potíž je v tom, že zatímco boxoffice je veřejně reportována, k ziskům z PVOD nebo detailům streamovacích smluv už se dostane jen málokdo.

Not everything is in Technicolor

Kdo by si nepamatoval saturované barvy hollywoodských bijáků zlaté éry. Trojcestný barevný proces přinesl Technicoloru nesmrtelnou slávu a je na něj odkazováno v mnoha filmech, písničkách, knihách. Popis zrodu technologie a jejích detailů by vydal na mimořádně macatý dobový Filmtech. Klidně si o něj napište, rád se do toho ponořím, ale dnes v krátkém podoteku se podíváme na nedávnou historii a bolestnou současnost firmy.

V uplynulých 110 letech firma ovládla hned několik postprodukčních segmentů, včetně color gradingu (logicky) a vizuálních efektů, kde pod Technicolor Group spadá hned několik velkých jmen jako The Mill nebo MPC. Loni sice účetnictví firmy vypadalo znepokojivě, ale nové vedení všechny ujišťovalo, že vše bude ok a v únoru se bude slavit zmíněné jubileum. Místo toho přichází “nečekaný” krach.

V britské pobočce ze dne na den přišlo o práci 400 lidí, už na začátku loňského roku se tam přitom propustilo 62 % personálu (cca 600 zaměstnanců). Hollywoodské spektákly, které spoléhaly na postprodukci u Technicoloru, nyní shánějí na poslední chvíli náhradu (jde primárně o disneyovky/pixarovky, ale třeba i osmou Mission: Impossible).

Je důležité si uvědomit, že krach a náhlé propouštění v rozvětvené firmě zasahuje tisícovky míst. VFX molochy jako MPC měly v Indii nasmlouvány nižší jednotky tisíc lidí, kteří jsou teď bez práce. Pro oblast vizuálních efektů je to velká rána, ale skoro nikde se o tom nedočtete, protože to probíhalo v týdnu, kdy se zároveň rozdávali Oscaři, a kdo by si chtěl kazit radost čtením o trikařích, které požadavky studií a finanční krize v oboru dohnaly během dekády na pokraj sil.

Možná si vzpomenete na oscarové předávání, kde se snažili zástupci celého VFX ozvat, dokonce i z pódia. Byli tehdy promptně umlčení, ale problém nezmizel a během let nijak nezeslábnul. Ba naopak, při aktuální situaci hrozí, že Technicolor bude jen prvním z mnoha.

Není dokument jako dokument

Další trachtace, o níž už jsme psali, ale zaslouží si tu a tam připomenout. Netflix si u svých dokumentů moc nedělá starosti s vyvážeností. Řečeno slovy klasika: “Pravda by nikdy neměla stát v cestě dobrému příběhu”. Oddělení dokumentů u eNka má v rozpočtech už předem schválené částky na právníky, protože dotčená strana se téměř vždy ozve a končí to mimosoudním vyrovnáním. Hrozí ale ještě jedna věc, o níž se tolik nemluví.

Netflix zkřivil dokumentární trh už tím, že kupuje výhradně lákavá témata, true crime minisérie, nebo dramatizaci zásadních historických okamžiků. Velkým diváckým tahákem jsou ale dokumenty o celebritách a s celebritami. Tam se nám ovšem rozmohl jiný nešvar - pokud chcete mít přístup k exkluzivním a soukromým materiálům, většinou musíte se subjektem dokumentu spolupracovat. On vám ochotně namluví úvod i závěr, poskytne rodinné fotky či záběry, ale… bude chtít mít nad svým portrétem kontrolu. Výsledkem je pak “vanilkový” celovečerák o tom, jak je kdo vlastně úžasný, komplet se zlehčováním různých přešlapů a kontroverzí.

Důkaz místo slibů? Existuje jich hned několik, ale aktuálně Netflix hodil do koše už skoro hotovou devítidílnou dokumentární sérii Book of Prince o slavném muzikantovi, co se někdy někde jmenoval Prince. Místo toho se domluvil s pozůstalostí zpěváka, takže vyrobí nový dokumentární seriál, který však bude podle not těch, kdo přímo profitují z pozitivní image zesnulé hvězdy.

Živí nebo mrtví slavní chtějí mít svou image pod kontrolou. Myslete na to, až si zas kliknete na podobný pohled do zákulisí filmových, sportovních i jiných legend.

Jednou větou…

Dneska zkusíme tuhle rubriku skutečně jednou větou, schválně jak to bude fungovat. Dis… (sakra!) Disney ruší seriálovou verzi Princezny a žabáka, odvolal tým z Disney+ celovečeráků a Pixaru nařídil, aby se primárně věnoval kinofilmům. Vypadá to, že Disney+ v duchu konkurence začíná razit heslo “méně muziky za více peněz”. Tři věty. To je slušný start.

Max pokračuje v expanzi a míří do Turecka. Ha! Dvě věty. Ale taky jste se nic moc nedozvěděli. Tohle možná nebude fungovat.

Čtvrtý John Wick má s velkým zpožděním premiéru v čínských kinech, což ocení zejména fanoušci Donnieho Yena. Možná je to příprava na premiéru Balleriny, ale ta zas tematicky navazuje spíš na třetí celovečerák. Je to matoucí.

Scenáristé třetího Paddingtona píší “příběh” k celovečerní adaptaci prvního animáku generovaného A.I. Critterz bohužel nemají nic společného s Critters. Výkladní skříň OpenAI brzy i ve vašich kinech