Parazit před lety způsobil na Oscarech obrovské pozdvižení, a to právem. Kousavá sociální satira se pod pevným úchopem jihokorejského režiséra proměnila v univerzální hit, který už tak oblíbenému autorovi pomohl vyšvihnout se mezi elitu. Na vábné sci-fi Mickey 17 s Robertem Pattinsonem v hlavní roli jsme tak měli hodně zaostřeno, neboť trailery lákaly na hezký mix žánrů, pod nějž se může schovat cokoliv. Projekci máme za sebou a názor redakce je po zhlédnutí poměrně jednotný. Bohužel.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Režisér Džun-ho Pong je filmař, kterého nemám úplně nakoukaného, ale viděl jsem od něj dost věcí, abych si myslel, že mám přečtené, o čem vypráví a jak to dělá. Mickey 17 tak pro mě bylo celkem dost nepříjemné překvapení. „Co“ sice zůstává, ale „jak“ mi rozhodně radost neudělalo. Nevím, jak moc se na tomhle komediálním sci-fi dramatu projevily přetáčky a doufám, že to jednou zjistím, ale při sledování Mickeyho 17 jsem měl celou dobu pocit, jako by Džun-ho Pong záměrně trošku zpitoměl. Nebo se snažil ubrat v problematických tématech a jejich podání do té míry, aby byl film čitelný i pro méně pozorné nebo náročné diváky. Pořád jde o satiru, ale o satiru, kde toho Trumpa/Muska a podobné mocipány/blbce režisér člověku cpe až pod nos a dělá všechno pro to, aby divák pochopil, z koho a proč si dělá legraci. 

Především v první polovině je to dost otravné, protože Mickey nejenom že věci prožívá, ale permanentně i vnitřním hlasem vysvětluje nepozorným divákům. A bohužel i ve scénách, kde to opravdu není nutné, protože nejsou zas tak složité. Jakoby měli tvůrci pocit, že musí tenhle vtip, tuhle narážku nebo támhleto pomrknutí říct nahlas, aby ho nepřehlédl i ten jouda, co zrovna čumí do mobilu. Ve výsledku to tak celé vede k nepříjemnému pocitu, že ten film raději není moc chytrý, protože si myslí, že diváci nejsou dost inteligentní na to, aby ho zvládli rozklíčovat bez pomůcek. Přitom to není nijak složité, oproti Parazitovi nebo Snowpierceru jde vlastně o banalitu, ale bohužel díky neustálému vysvětlování a ujasňování to působí nakonec poměrně hloupě a otravně. A taky opatrně, až připosraně. Velká škoda. 

Jak to vidí do_OD:

Nejdřív docela zábavná satira, která se vyžívá v kreativním trýznění nejen hlavní postavy, ale i diváka tím, jak představuje vizi budoucnosti, která už vlastně nepůsobí ani tak vzdáleně a ani tak nepravděpodobně, jako bychom si ještě pár let zpátky mysleli. Jenže jen co se snímek přehoupne do své druhé půlky a trýznění nahradí snaha o hledání řešení tváří v tvář čím dál doslovnější fašistické analogii s karikaturami Muska, Trumpa a celého MAGA kultu debilů, začne to ztrácet půdu pod nohama rychleji než zápasník sumo bruslící na velmi tenkém ledě.

Řemeslně je to supr. Dokonce i ten Pattinson mě celou dobu bavil. Jenže Mickey dojíždí na zjevné přetáčky i zásahy studia, které se asi (pochopitelně) bálo reakcí Američanů i současné vlády, nakonec však vyrukovali s verzí, která dotyčné naštve úplně stejně, ale zároveň zklame i všechny, kteří doufali ve svižnou a údernou satiru alespoň takových kvalit jako Don't Look Up, když už ne Parazita. Velká škoda. Půl bodu navíc za Anamarii Vartolomei a její velice rychlý přesun z Evropy do Hollywoodu.

Jak to vidí Rimsy:

Po Parazitovi jsme se na další Bongův (či Pongův) projekt docela načekali, nakonec se však zdá, že odklady a průtahy sci-fi novince příliš neprospěly. Mickey 17 nabízí atraktivní premisu, v níž je Robert Pattinson po každém úmrtí opětovně vytištěn na futuristické 3D tiskárně. Co s člověkem udělá zážitek opakované smrti? Jde nesmrtelnost ruku v ruce se ztrátou smyslu? Různé verze Mickeyho se od sebe navzdory stejnému genetickému základu i raným vzpomínkám osobnostně liší, což je sympatická výchozí pozice k přemýšlení, že pouze přijetím a integrací rozličných (i protichůdných) složek osobnosti můžeme psychicky růst.

Díky Bongově pověsti divák pořád čeká, kam se bude vyprávění ubírat – obzvlášť vzhledem k tomu, že potenciálních směrů a oblastí zájmu je v první třetině nastíněna celá řada. Výsledná tvůrčí volba však příliš uspokojivá není a po skončení se jen těžko zbavuje dojmu, že jde o několikrát vylouhovaný nálev Bongových tradičních témat, tedy environmentálních obav i kritiky kapitalismu a sociálních rozdílů.

Vybraným scénám nechybí působivost i inscenační zdatnost, přesto je postupem stopáže stále jasnější, že tentokrát se Bong bohužel zaměřil hlavně na poměrně bezzubé a překvapivě ploché satirické rýpání. Na koho asi ve svém vykreslení neúspěšného politika a šoumena s fašistickými tendencemi naráží, že? Černohumorná jízlivost mnohých scén (a především jeho dřívější tvorba) naznačuje, že je Bong nadhledu rozhodně schopen, tentokrát se však omezil na poměrně přímočarou společenskou kritiku v rutinním sci-fi hávu. U debutujícího filmaře by šlo o nadějný a sympatický počin, u protřelého oscarového tvůrce a bezesporu jasnozřivého pozorovatele soudobé reality však jde o zklamání.

Jak to vidí Spooner: 

Strašně jsem doufal a věřil, ale bohužel i já se musím nakonec přesunout do tábora zklamanějších. Mickey 17 rozhodně není žánrovou katastrofou a bylo zde hodně na čem stavět. Oscarový režisér sází na své ověřené trumfy a předkládá nám zejména politickou a společenskou satiru ve značně expresivním podání, jemuž rozhodně nechybí správně cynický humor, hezky vystavěné pasáže a několik zajímavě načrtnutých motivů. Jenže tentokrát Pongovi chybí jeho klasická tvůrčí podvratnost či chuť jít ve svém příběhu i postavách na naprostou dřeň, jak předvedl např. ve Snowpiercererovi. 

Místo toho vznikl sci-fi guláš s příliš mnoho motivy, u něhož divák po slibném úvodu dlouho čeká, jaké z nabízených linek se režisér začne věnovat… aby se v druhé polovině věnoval té nejméně zajímavé. Snímek navíc ve své satirické rovině doplácí na doslovnost a jednoduchost. Zároveň se divák nemůže v druhé půli zbavit dojmu, že zde studio opravdu hodně střihalo, zdánlivě důležité vedlejší postavy totiž nevysvětlitelně mizí ze scény a řada věcí zde nedává moc smysl. A je to škoda, Pong to měl rozehrané hezky a i přes nedomrlý výsledek Mickey 17 nabízí řadu zábavných momentů. Jen je to jeden z těch snímků, co toho chtěl říct tak strašně moc, až se sám v sobě ztratil a vyšuměl do ztracena.

Recenzi čekejte brzy, více případně v MZ Live.