Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

imf vs Hollywood #105: L.A. aneb historie ztracená v kopcích popela


ikona
imf
hollywoodL.A.Los Angelesnewsletter
Dneska opět na jediné téma, ale trochu osobněji s fascinujícím výletem do historie.  

Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru  hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Požárům v Los Angeles jsem se do jisté míry věnoval už minule, ale nejinak tomu bude dnes. Ono to ani jinak nejde, protože kvůli stále doutnající hrozbě se ruší všemožné akce a hollywoodský tisk nepíše o ničem jiném. Je to logické, tisíce lidí přišly o střechu nad hlavou. Zcela nepochopitelný rozsah destrukce si člověk uvědomí nejen při pohledu na záběry, ale i při poslechu oblíbených podcastů. Shodou okolností z mojí topky pravidelně poslouchaných relací minimálně pět autorů sídlí v L.A. (a nejde jen o filmové podcasty, ale třeba i motoristické nebo vzdělávací), takže jsem si v rámci aktuálních epizod vyslechnul celou řadu osobních příběhů. Z úst lidí, kterým jste věnovali desítky hodin poslechu, to zní jako kdyby vyprávěl blízký kamarád.

Oblast zasažená požáry se rozsahem vymyká chápání. Z mapy zmizely čtvrti o rozměru nemalé části Prahy. Nikoliv pár domů, ale kilometry čtvereční s domečky natlačenými vedle sebe. Konspirační teorie už jedou jako kolovrátky. Zatímco u 11. září pieta i dřevní doba internetu bránila podobným žvanilům reagovat v řádu dnů, týdnů či měsíců, tady se rozjíždí hnojomety od první minuty. Ale o tom mluvit nechci. Ani nehodlám stavět pomník americkým hasičům a mluvit nezlomné vůli tamního lidu a schopnosti to všechno postavit na vychladlé suti znovu a líp. Od toho jsou tu jiní a Hollywood si tohle líbit nenechá. Do pěti let o tom natočí minimálně dva filmy a jizvy v životech lidí i betonové džungle se budou pozvolna hojit.

Kudy se vydat odtud? Začnu trochu osobní vzpomínkou, abych se pak vydal o století dál a prozradil vám, jak velkou roli hrála čtvrť Pacific Palisades, z níž skutečně zbyla jen hromádka popela, v budování továrny na sny, jak ji známe dnes.

Mám Kalifornii rád a vlastně beru na milost i Los Angeles. Říkám to jako člověk, co tam byl mnohokrát - ostatně dva roky jsem v USA i žil, i když primárně na východním pobřeží. V newsletteru už několikrát padlo, že Los Angeles je tak trochu šméčko na lidi. Přiletíte, půjčíte si na LAX auto a pokud vám neukradnou gumy ještě v Inglewoodu, vezmete to zkušeně k moři, abyste po “jedničce” dojeli ke kolotočářskému Santa Monica Pier, prohlédli si sošná těla na Venice Beach a pak zamířili k chodníku slávy, omrkli z dálky nápis Hollywood, prostě odjeli si takové to turistické kolečko.

Až budete na Sunset Boulevard, doporučuji na snídani restauraci Griddle Café. Palačinky velké jako kolo od vozu, plátky slaniny velké jako vídeňské řízky a vzadu naproti záchodkům tajná místnůstka, kam se vodí VIP klientela (čti celebrity). Místní XXL lívance jsou dnes už samy o sobě turistickou atrakcí, ale tu a tam se mi o nich zdá (hlavně si nedávejte základ s javorovým sirupem, protože dostanete tři obří lívance, což je asi tak kilo a půl těsta… good luck!). Tak to byla kulinární odbočka, ale málokdo ví, že u Griddle Café se dá pohodlně a zdarma zaparkovat, takže si pak můžete oběhnout všechno ostatní.

Ano, můžete jít do kina a potkat tu nějakou hvězdu, která dělá Q&A svého filmu, nebo jen sleduje, jak se její novinka líbí lidem. Můžete jít do Comedy Store a potkat u vchodu Billa Burra, Adama Sandlera nebo další výtečníky. Na tzv. people peeping je centrum Los Angeles vynikající. Sedněte si někam na chodník a budete mít o zábavu postaráno. Rozhodně je to lepší než si kupovat mapu hvězd a smutně objíždět kopce nad městem ve snaze zahlédnout za betonovými hradbami nějakou tu celebritu. To už je lepší si na internetu najít, co se kde zrovna točí a číhat tam.

Ale co si budeme povídat. Kouzlo Kalifornie začíná za městem. V půjčeném Mustangovi vyjedete po Pacific Coast Highway (to je ta “jednička”) podél oceánu a kocháte se. Kde L.A. končí? Podle některých už v Malibu, podle jiných až někde u Ventury, protože předměstí se stále posouvá, ale právě mezi Santa Monicou a Malibu, což jsou ta slavná surferská místečka, leží Pacific Palisades. Prestižní adresa bohatých a slavných, většinou tedy spíš agentů, manažerů a studiového personálu, co chce reprezentativní domek kousek od pláže, nedaleko tepny, která je sice neustále ucpaná plechem na čtyřech kolech, ale vzbuzuje alespoň iluzi toho, že jste pořád ještě ve městě.

 

Za Palisades už je Malibu a další suburbs, kde už frčí uvolněná atmosféra, staré busíky od Volkswagenu plné surfů a odkud do hor vybíhají klikaté silničky k ledabyle postaveným domečkům ze sedmdesátek, v nichž bydlí synové a dcery bývalých hippíků. Teď zkresluji a autorsky si trochu hraju, ale v jednom z takových AirBnB jsme před lety bydleli (natáčely se tam první dvě sezóny seriálu Grace & Frankie) a byla to skutečně říše divů a fantastických historek s výhledem do huňatých lesů, co se přelévají přes kopce.

To místo už dnes bohužel neexistuje, před pár lety se přes něj přehnala apokalyptická ohnivá stěna. Ani poprvé, ani naposled. Bydlet na kopcích nad L.A. je velká loterie mezi nebem a peklem. Většinu času máte na azurovém podnosu moře s ideálními podmínkami, nádhernou zelenou náruč i fascinující kulturní kotel showbusinessové metropole. Panenská příroda je vám ochotným sluhou, než jednoho dne ukáže zuby.

Miluju Kalifornii, neznám snad místo, kde by se na ploše jednoho státu (nutno dodat, že obrovského) tísnilo tolik rozličných biotopů a přírodních zážitků. Je pravda, že těch požárů a sesuvů půdy v okolí Pacific Coast Highway v posledních letech přibývá raketovým tempem, takže mohu jen poděkovat nebesům, že před těmi deseti, patnácti lety to byla skutečně bezproblémová vyjížďka, jak ji slibují hollywoodské pohlednice, ale ani to by vás nemělo od podobných plánů odradit. Třeba svými korunami přispějete k obnově celé řady míst, které to budou zoufale potřebovat.

 

Tak tolik k turistické odbočce a teď tu historickou. Když se na mapách podíváte do oblasti Pacific Palisades, najdete tam u Sunset Beach místo zvané Inceville. Právě tady začíná (nebo končí) dlouhatánský Sunset Boulevard, který má 38 kilometrů (vás většinou zajímá ta část jménem Sunset Strip, kde je chodník hvězd, Graumanovo čínské kino atd.). Co je nebo bylo Inceville? Přisedněte si blíž, vytáhnu kapitolu z velkolepé hollywoodské historie. To bylo tak…

Thomas Harper Ince se narodil v roce 1880 do divadelní rodiny na východním pobřeží USA. Dnes se mu přezdívá otec westernu (zprodukoval na osm stovek filmů z tohoto žánru) a je považován za zakladatele moderního studiového systému. Byl prvním majitelem něčeho, co lze po všech stránkách považovat za filmové studio. Jako herec se Ince potkal s D.W. Griffithem a producent Carl Laemmle ho poslal jako samozvaného režiséra natáčet filmy na Kubu, kde byl mimo dosah tehdejších Edisonových patentů (to je pohádka na jinou dobrou noc). Rychle pochopil, že nepotřebuje Laemmleho dohled, dal výpověď a podobně jako ostatní zamířil do Los Angeles, aby unikl Edisonovým agentům.

Doslechnul se totiž, že New York Motion Picture Company (filmy se tehdy natáčely primárně v New Yorku a v New Jersey) založila na předměstí Los Angeles svou odloučenou pobočku jménem Bison Studios, pojmenovanou podle tamního ranče, k němuž náležely pozemky od moře až k horskému průsmyku. Ideální lokace na natáčení westernů se stálým počasím a mnoha atraktivními biotopy. Alespoň takhle to bylo Incemu řečeno. Na místě našel jen pastviny a jednu malou chatku.

Nelenil a začal natáčet. Do roka a do dne měl dost peněz na to, aby koupil další pozemky a nechal postavit svůj vlastní ranč, který pokřtil Inceville. Už v roce 1912 měl parametry filmového studia - s ateliéry, kompletním zázemím, filmovými laboratořemi, jídelnou i ubytováním pro štáb, herce i kompars. Ince nechal vypravit soukromý vlak do Oklahomy, odkud dovezl stovky kovbojů, koní, dobytka, ale také kompletní indiánský kmen Siouxů (200 lidí). Všechny ubytoval na pozemcích a začal s nimi natáčet velkolepé westerny.

Divoký západ byl v jeho režii stále ještě hodně divoký, ale zároveň velmi organizovaný. Dříve bylo zvykem, aby si o produkci kompletně rozhodoval režisér, jehož úkolem bylo jen sehnat na film peníze. Ince byl prvním šéfproducentem, který najímal režiséry, scenáristy a střihače odděleně a dohlížel nad nimi finančně i kreativně. Ustavil pravidlo společných kanceláří pro producenty, kreativce a manažery, dokázal s delegovaným dohledem natáčet paralelně několik filmů, takže už v roce 1913 vznikaly až tři krátkometrážní němé filmy týdně!

Ano, celý film se napsal, natočil, sestříhal a připravil pro kinodistribuci během pouhého týdne. Jistě, šlo o jednoduché a krátké produkce, ale Inceho pásová výroba dokázala krmit hladová kina a byla vzorem pro ostatní v rychle se rozvíjejícím oboru. Ince nabídnul ubytování pro sedm stovek lidí, ostatní dojížděli do práce tramvají přímo z Los Angeles a na plac je odvážela bryčka tažená koňmi. Kromě westernového městečka byla na obřích pláních i alpská vesnička, japonský chrám, anglická usedlost, tropická pláž nebo několik pirátských lodí, na vodě i na suchu.

Nad rančem byla veliká farma, protože Ince musel svůj regiment i nakrmit. Kdo zrovna netočil, ten pěstoval plodiny, staral se o koně či dobytek, prostě byl opravdovým kovbojem, aby si pak tu a tam odskočil zahrát toho filmového. Všichni byli autentičtí, nikdo neměl kaskadérský záskok a lidé se mohli po westernech z Inceville doslova utlouct.

V roce 1916 velká část Inceville shořela kvůli lesnímu požáru, ale Incemu se podařilo vše obnovit a škody napravit. Dokonce ustál i katastrofální sesuvy půdy o rok později, které značně zdržely produkci řady filmů. Uvědomoval si, že poloha studia pro další rozmach není ideální a v roce 1918 založil Culver Studios, když koupil pozemky blíž centru Los Angeles od realitního magnáta Culvera. Dobře udělal, protože v roce 1923 Inceville lehlo popelem, když nechvalně proslulé vichry svaté Anny sežehly horský průsmyk od vrcholků hor až k hladině moře. Z Inceville nezůstalo vůbec nic. Mnohdy romantizovaný zimní vítr (odkaz na něj najdete i v romantické komedii Holiday z roku 2006) stojí i za aktuálními hollywoodskými požáry. Mocný severák je něčím na způsob horkého fénu, puštěného rychlostí až 160 km/h. Když ho proženete seschlou vegetací, skutečně stačí malá jiskřička a na průšvih je zaděláno.

Culver Studios ovšem fungují dodnes, ačkoliv mnohokrát změnily majitele. Poprvé v roce 1925, před rovnými sto lety, když je od Inceho vdovy koupil slavný Cecil B. DeMille. Sám Ince totiž o rok dříve zemřel za dodnes nevyjasněných okolností na jachtě magnáta Williama Randolpha Hearsta.

 

Inceho jsem vzal hodně hopem (historici prominou), on byl totiž v druhé půlce desátých let i u zrodu Ince/Triangle Studios, z nichž se po odkupu jeho podílu stalo MGM. Pomohl na svět i Paramount Pictures a v Culver Studios se nakonec usídlila Sony Pictures. Inceho ústup ze slávy na přelomu desátých a dvacátých let lze připsat na vrub studiovému systému a rostoucí konkurenci. Zavedení plné vertikální integrace Ince ukázal všem ostatním cestu a jako nezávislý producent jim už nemohl stačit.

Pokud o tajuplných okolnostech jeho skonu chcete vědět víc, podívejte se na snímek The Cat’s Meow z roku 2001, nebo si sežeňte detektivku Murder at San Simeon od Hearstovy pravnučky. Nad San Simeonem stojí dodnes velkolepý Hearstův zámek, jehož návštěva připomene tuhle éru jako nic, co byste našli v samotném Los Angeles. Nebo se taky můžete podívat na Chazelleův Babylon, že ano. Jenže Hearstova pozůstalost vlastní rozsáhlé pozemky, na nichž se válejí mimořádně vypasené krávy, ze kterých tu dělají to nejlepší jerky, co jsem kdy jedl. To jen tak na okraj.

A to je asi vše, co jsem chtěl dnes prozradit. Snad vám ten úkrok od standardního formátu nevadí. Ochutnali jste, když už ne to jerky, tak alespoň materiál, jež pravidelně servíruji předplatitelům. A abychom budili zdání standardního newsletteru, vracíme do hry v novém roce poprvé starou známou rubriku!

Jednou větou… 

Zmiňoval jsem, že severoamerické tržby loni zaznamenaly cca tříprocentní pokles oproti roku 2023. Krásný úspěch. Eh? Čínské tržby zažily meziroční sešup o 25 %, japonské o sedmnáct, jihokorejské o necelých jedenáct, německé o cca devět a australské o pět procent.

Minule jsme slavili s Disneym odstranění překážek pro Venu, ale dnes je vše jinak. Venu je mrtvé, ať žije… něco, co si Disney ukuchtí sám bez asistence Warnerů nebo Foxů. David Zaslav z toho mít radost nebude, akcionáři Myšáka naopak opět mají důvod poplácat všehoschopného Boba Igera po zádech.

Severoamerický žebříček nejsledovanějších filmů Netflixu měl v minulém týdnu sedm z deseti postů obsazený filmy od Warnerů. David Zaslav už má jistě ve schránce děkovný dopis. Plundrování katalogů vychází na výbornou, tak proč dělat vlastní filmy? V lednu a v únoru má premiéru cca dvakrát méně Netflix Originals než loni.

Minulý týden mimochodem Warneři velmi nenápadně propustili šéfa globálního marketingu a šéfa mezinárodní distribuce. Dvě veledůležité pozice, hezky po anglicku přímo uprostřed reportáží z požáry zasažených míst. Ale nakonec se to stejně provalilo. Jako vždycky. 

© copyright 2000 - 2025.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace