), kdyby tedy chtěli "rezonovat". Kdyby chtěli hrát naopak hodně na jistotu, tak mohli zvolit třeba New York, New York. Stačilo se na Spotify podívat na aktuálně nejhranější poprockové klasiky z 70s a 80s, plácnout je do tragické romantické story dvou "umělců" za vězeňskými zdmi a měli by vystaráno (viz jaký buzz chytla taneční scéna na schodech v jedničce s Glitterem na pozadí).
Zarážející je ale fakt, že se v průběhu vzniku filmu neozval Philipsovi někdo z WB, že "takhle tedy ne, přátelé" a nedal mu na výběr - buď vyhodit songy z 30s až 60s a nahradit je tím, co se dnes poslouchá, nebo srazit rozpočet na polovinu a stopáž pod dvě hodiny. Protože výsledek není dostatečně art, aby oslovil intelektuálnější část publika (rovná se reputace a ceny), ani dostatečně popcorn, aby oslovil "nenáročný" zbytek divácké obce (rovná se tržby).
Stran samotného Phillipse se podívej třeba na záchodového humoristu Farrellyho. Tipoval bys ho před rokem 2018, že si s nějakým filmem někdy dojde pro Oscara? Stačilo mu jen správně namíchat ty správné ingredience (crowd-pleaser story a téma šité akademii na míru) a bylo hotovo.
