Málokdo tomu věřil, ale belgická režisérská dvojice Adil El Arbi a Bilall Fallah před čtyřmi lety všem fandům vytřela zrak, když dlouho spící sérii Mizerů dovedla ve třetím díle přetavit v zábavný blockbuster, který pěkně spojoval ulítlost devadesátek i trendy aktuálních blockbusterů. Will Smith a Martin Lawrence se přes narůstající věk i kila dovedli naladit na stejnou vlnu a skrze vzájemnou chemii sypat do diváků hlášky v povedených akčních scénách. Duo teď na třetí díl navazuje snímkem Mizerové: Na život a na smrt, na nějž vám teď přinášíme oblíbené redakční první dojmy. 

Jak to vidí Mr. Hlad:

Trojka Mizerů byla velké a hodně příjemné překvapení. Čtyřka je spíš malé a lehce nepříjemné zklamání. Režisérská dvojka z Belgie umí skvěle akci, vyhraje si s drony a zajímavými kamerovými úhly, nebojí se brutality a nabídne i pár hodně efektních nápadů. Will Smith a Martin Lawrence dělají počtvrté to samé a počtvrté to funguje stejně – tudíž Smith je cool a Lawrence otravný. Tentokrát možná trošku víc, protože svou ukecanost opepřil ezo moudrostmi a fakt by si těch pár facek občas zasloužil. Jenže dál je to horší.

Tvůrci jakoby se nechtěli spokojit s tím, že natočí obyčejnou čtyřku. Místo toho se hrabou v minulosti, cpou do svého filmu zbytečně moc odkazů na dvacet let staré díly (a musí si vypomáhat flashbacky, aby divák věděl, o čem je řeč), zbytečně posouvají dál uzavřené dějové linky a nakonec nezbude moc času na záporáky a jejich plán. Místo toho se tu pomrkává na fanoušky a představují další a další naprosto zbytečné postavy. Proč? Netuším a tvůrci evidentně taky ne, protože nevědí, co s nimi mají dělat. Takže když se to střílí, je to fajn. Když ne, je to fajn o dost míň. A celkově to je… no, docela fajn. Nejsem si jistý, jestli to je dost na to, abych byl spokojený.

Jak to vidí Rimsy:

Není to špatné, ale přiznejme si to, kouzlo se zopakovat nepodařilo. Zatímco trojka před čtyřmi roky vyvolávala oprávněnou nedůvěru, mladým belgickým filmařům se podařilo směs přepálené akce a kamarádského hašteření ve špičkově řemeslném hávu obnovit po téměř dvou dekádách, za což si taky zasloužili chválu. Čtvrtý díl se ale v podstatě nikam neposouvá a jen předkládá před Mikea a Marcuse další případ – kde jde jak o jejich blízké, tak o profesní integritu.

Pokračuje linka s Mikeovým synem z předchozího dílu, zároveň se ale vehementně vzpomíná i na starší části. Akce je stále ucházející a zábavná, ale u slovních přestřelek mezi Smithem a Lawrencem nezbývá než si povzdechnout – opravdu se postavy ani po téměř třiceti letech od prvního dílu nijak nevyvinuly a pořád se pitvořivě hádají jak puberťáci? Jistě, k sérii to patří a tvůrci se snaží devadesátkově přímočaré vyprávění ozvláštňovat aspoň nezvyklými kamerovými úhly. K neurážející akčně-komediální dvouhodince to stačí a fanoušci série budou spokojeni, ale o nijak výrazné dílo bohužel nejde.

Jak to vidí Spooner:

Tak počtvrté už to Mizerům tak úplně nevyšlo. Tedy ne, že by Mike Lowrey a Marcus Burnett ani tentokrát nedoručili odpočinkovou blockbusterovou podívanou, to zase jo. Jenže bohužel až v druhé půlce. První hodina se totiž spoléhá v podstatě jen na slovní výměny titulní dvojice a ty mají v mnoha scénách ještě větší sitcomové tendence než v minulosti. Jen to bohužel už není tolik zábavné. Smith s Lawrencem mají mezi sebou stále skvělou chemii, jejich dialogy ale často postrádají pointu nebo nejsou moc vtipné. Z Burnetta se navíc kvůli podivné vedlejší lince stane tak trochu spirituální ezo idiot, kvůli čemuž se Lawrencovo řvaní a vtipkování často dostává na hranu snesitelnosti.

Jakmile se ovšem rozjede hlavní zápletka, jsou to opět staří dobří Mizerové. Adil El Arbi a Bilall Fallah konečně najdou ztracené tempo, ještě přiostřili v akci a i hlášky začínají konečně více fungovat. Ano, servíruje se nám tu jedno klišé za druhým a zkorumpované záporáky poznáte ihned, jak se objeví na scéně. Má to však konečně ten správný mizerovský feeling, drajv, několik vděčných scén (Reggie!!) a divák se už nemá moc kde nudit. Skvělými triky s kamerou a výtečnými záběry se tu v poslední třetině nešetří a akční finále šlape, jak má. Jen škoda, že hlavní záporák je nevýrazný a řada vedlejších postav je tu absolutně zbytečná. Taková Rhea Seehorn z Volejte Saulovi by si měla po televizním úspěchu vybírat role rozhodně lépe. Čtvrtí Mizerové jsou tedy pořád oddychovou blbinou, která neurazí, zároveň si ale vybrali zatím svou nejslabší chvilku.

Recenzi čekejte velmi brzy.