Vítejte u další sklizně postřehů zpoza showbyznysové opony (delší verzi najdete v mém newsletteru hollywood101.substack.com, který vychází každou středu, a nově je k dispozici i pro předplatitele, jimž nabízí přístup do archivu a bonusový obsah!), aneb co všechno se událo v Hollywoodu za zavřenými dveřmi v uplynulém týdnu.

Slibem nezarmoutíš

Pokud vám připadá v posledních dnech, že čtete jen o samých pokračování úspěšných hitů, nových filmech slavných tvůrců a růžové budoucnosti multiplexů, koná se jako obvykle CinemaCon. Jediný con, na kterých bych jel, kdybych tedy vlastnil nějakou tu průměrně velkou síť amerických multiplexů (třeba v příštím životě, tady ale spíš v nějakém minulém). Na Cinema Con jezdí hvězdy větší i menší svítivosti, aby kinařům prodávaly hotové i teprve plánované projekty a ujistily je, že nemají zavírat krám, protože lepší zítřky jsou doslova za rohem!

U některých projektů bychom ty hory doly mohli vysledovat pět let dozadu a výsledek se ne a ne dostavit. Nicméně v NATO (ano, skutečně se to tak jmenuje National Association of Theatre Owners, už od roku 1965, tj. zkratka je o patnáct let mladší než u toho slavnějšího NATO). CinemaCon se dřív jmenoval ShoWest, takže se nenechte zmást jeho krátkou historií, protože pod původním názvem se kinaři v Las Vegas scházeli od roku 1975.

A proč tam chtít být? Protože se kinařům promítají extended looky, teasery a sizzle reely z filmů, z nichž běžní smrtelníci ještě pár týdnů či měsíců neuvidí ani políčko. To aby kinaři věděli, čemu upisují své drahocenné sloty. Což je samo o sobě téma na samostatné téma, jak to s těmi sloty je, co všechno lze domluvit dopředu a co je na hraně zákona či dobrých mravů.

Ale netrapme ty kinaře příliš, někteří z nich jsou skutečně letos na pokraji života a CinemaCon potřebují jako motivaci do další existence, jakkoliv jsou některé sliby skutečně spíše vzdušnými zámky. Sem patří i miliardová vládní podpora menších kin, která přichází jako na zavolanou pár měsíců před prezidentskými volbami. Jinak se všichni navzájem ujistili, že krachovat nehodlají a budou srdnatě bojovat proti pirátům. Standardní notičky, ale asi se všichni shodneme na tom, že pokud vás kino baví, musíte do něj tu a tam zajít. Ani v blockbusterově chudším roce si v těch českých kinech nelze stěžovat na nedostatečnou nabídku, protože indie věcí je požehnaně a za humny je Cannes, odkud jistě také do českých kin přiletí pár zajímavých vlaštovek.

Kolik minut potlesku pro Coppolu?

Což nás obloukem přivádí k Francisu Fordu Coppolovi. Jeho Megalopolis je utrápeným projektem nafouknutých ambicí a rozpočtů, který si jistě problematičností vzniku už nyní nárokuje sedačku hned vedle Apokalypsy. Pětaosmdesátiletý Coppola si navíc vymínil, že případný americký distributor musí do propagace snímku nasypat 150 milionů dolarů, což je suma, kterou si dnes dobře rozmyslí u svého rodinného stříbra i Disney nebo Warneři, takže není divu, že Megalopolis osiřela a producenti se jí snažili nabízet s upravenými podmínkami i druholigovým distributorům. Zatím bez úspěchu.

Po prvních projekcích jsou kritici dost nesví a polarizovaní, což nechávalo Coppolovi v kapse jedinou trumfovou kartu: udat film na nějaký festival. A v Cannes se nad ním naštěstí slitovali, takže epická sci-fi “40 years in the making” se bude ucházet o přízeň francouzského publika a doufat, že se po ní bude ve stoje tleskat alespoň 14 minut, což je tak akorát hranice, kdy se snad nějaký ten distributor ustrne.

Dělám si z toho trochu legraci? Jinak už to ani nejde, tenhle příběh je totiž mimořádně klikatý a jednou z něj bude hezký dokument. Zároveň přeji Coppolovi happy end. Stodvacetimilionový rozpočet hradil ze svých vlastních peněz, které získal prodejem rozsáhlé části svých vinic. Nevím, jaký bude Megalopolis, ale Coppolovo víno je prý vynikající. Tak alespoň tu trpkou auteurskou prohru bude případně možné stylově zapít.

Hollywoodské Monopoly

Adaptace kultovní deskovky obíhá Hollywoodem od roku 2008, kdy ji chtěl režírovat Ridley Scott a vysmát se tak kapitalismu (nebo ho oslavovat, stejně jako u předlohy nejsou záměry tak úplně jasné). Stolní Monopoly jsou tu s námi od roku 1935, pravidly vycházejí z antimonopolní hry Landlord’s Game, která měla zábavnou formou lidem vysvětlit, že hromadit majetek není správné. Patent pak za 500 dolarů odkoupili bratři Parkerové a zbytek je tzv. historie.

Poté, co si na projektu vylámal zuby Scott (dokonce opakovaně), to chtěl zkusit Andrew Niccol (Gattaca, Obchodník se smrtí), Kevin Hart (v režii Tima Storyho) a nejnověji produkční label LuckyChap, který chce ve spolupráci s Lionsgate stihnout film co nejdřív. Premiéru příští rok, na devadesáté výročí uvedení původní hry na trh, už asi nestihnou, ale momentálně se mohou zaklínat Margot Robbie, která za LuckyChap stojí.

Když mohla být Barbie modlou feminismu, proč by nemohly být filmové Monopoly kapitalistickou satirou? Šance tu rozhodně je. Robbie se mimochodem angažuje i v hrané adaptaci videoherních The Sims, což je také téma, jež lze uchopit poměrně neotřele. Majitelé obou značek doufají, že je blonďatá hvězda spasí. Když už ne nápady, minimálně by mohla přitáhnout holky a kluky do kin. Několik insiderů už si mne ruce, jak si Barbie na podobných Everestech vyláme zuby, ale něco mi říká, že bychom ji coby producentku neměli podceňovat. Já bych si na ní pár set falešných dolarů z Monopolů rozhodně vsadil.

Tubi, tu co?

Podle dat americké společnosti Nielsen, která monitoruje sledovanost skrz tradiční peoplemetry i skrz analýzu streamovacích platforem, byla loni nejsledovanějším seriálem procedurálka NCIS (u nás jako Námořní vyšetřovací služba). Absolutně nikoho to nepřekvapuje, stejně jako netflixovské trvalky ve zbytku žebříčku. Publikum v Americe se dělí na 50+, co vysedávají u televizí a mládež, co frčí na internetu. Jenže mládež má hluboko do kapsy, takže když ji Netflix odstřihne od rodičovského účtu, protože bydlí jinde, smaží o to víc YouTube a… druhou nejrychleji rostoucí streamovací službu. Jaká že to je?

Jmenuje se Tubi a je FAST. Ano, pokud si děláte poznámky, už si pamatujete, že FAST je Free Ad-Supported Television - kolekce virtuálních kanálů, kde vám běží tematický obsah prokládaný reklamami. Tubi jako Otesánek požírá další a další virtuální kanály, sbírá skrz nejrůznější dohody obsah od mnoha hollywoodských studií, ale i zahraničních subjektů, dokonce má i řadu exkluzivních sportovních práv a vlastních Originals. Roste závratným tempem a když ji Foxové uprostřed pandemie koupili za 440 milionů dolarů, ještě netušili, jaký kauf vlastně udělali.

Zatím je Tubi jen v USA, ale sledovaností už předhonila Max nebo Peacock a dotahuje se na Disney+ a Hulu. Není úplně jasné, jestli služba Foxům něco vydělává, ale publikum si bezesporu našla. A vzhledem k bezprecedentní šíři obsahu, kvalitnímu rozhraní a skvělé ceně se určitě bude šířit jako lesní požár. Jsem zvědavý, kdo první přijde s nějakým komplexním FAST modelem v Evropě, ale až se tak stane, mám pocit, že půjde o velké zemětřesení.

Australská psí rodina za všechny prachy

Poslední příspěvek je osobní. Nemůžu nepřipomenout, že jedním z nejsledovanějších neNetflixovských seriálů v USA je Bluey. Animovaný seriál pro děti o rodince australských honáckých psů. Je to ta nejlepší věc, co jsem za poslední tři roky objevil. A zdaleka nejsem sám. Hlavní hrdinkou sedmiminutových epizod je šestiletá fenka Bluey, její o dva roky mladší sestra Bingo, maminka Chilli a taťka Bandit.

Víc vám o tomhle projektu nebudu prozrazovat, jen odkážu na kultovní epizodu Sleepytime, která mě jako rodiče vždy spolehlivě dojme k slzám a zároveň u ní nechápu, že někdo ještě v dnešní době odfláknutých večerníčků umí takhle piplavou animaci. A hudební skladatel Joff Bush je podle mě génius, který sice nikdy nedosáhne výšin Hanse Zimmera, ale jeho hudba mě dostává pravidelně víc než cokoliv, co slyším v poslední době z Hollywoodu.

Ano, epická, kulervoucí hudba v animáku pro děti. Akorát, že ten animák už několik let rozebírají filmoví vědci a na YouTube jsou stovky videí, kde dospělí vážně řeší, proč je to tak dobré, proč je to tak odžité a proč je to chytré a děti se toho přesto nemohou nabažit. Vážně, všechno zahoďte (hlavně ty, Karle!) a podívejte se na Sleepytime. Teď hned, je v rámci Disney Junior přímo na YouTube zadarmo.

Zbytek Blueyho je na Disney+ a pravidelně tam trhá všechny možné rekordy. Občas ho zastíní premiéra seriálových Star Wars nebo MCU, ale pak se Bluey opět poslušně vrací na první místo. Jeho tvůrce, pětačtyřicetiletý Joe Brumm, mi rozumí. Jako animátor dělal na Peppa Pig, dalším kultu, ale zjistil, že chce něco víc. Příběhy Bluey píše podle své vlastní rodiny a oslovuje stovky milionů rodičů a dětí po celém světě. Možná máte pocit, že to píšu z otcovského pomatení čerstvě pětiletým synkem, ale fakt si to pusťte. Nemusíte mít rádi děti. Ani pejsky. Ani animáky. Ale jestli vás tohle nerozseká, pak si rovnou zavolejte havrany, protože vám přestal fungovat hlavní budík.

Za týden bude mít premiéru exkluzivní půlhodinová epizoda. Já a cca miliarda “dětí” na celém světě netrpělivě stříhá metr.

Jednou větou

Produkce další sezóny seriálu Tulsa King se neobešla bez kontroverze, když Sylvester Stallone nahlas komentoval výběr komparsu a dostal od sociálních sítí nekompromisní pravý hák. Slyovy poznámky o tom, že by měl kolem sebe radši sexy holky než tlouštíky o holi, nezůstaly bez povšimnutí. Jeho postava bývalého bosse je sice přesně někdo, kdo by podobné řeči trousil, ale celá aférka narostla tak moc, že se do všeho musel vložit herecký cech SAG-AFTRA a prohlásit, že podobné poznámky se tedy trpět nebudou. Nic dalšího se ale dít nebude, protože kompars se odjakživa vybírá očima, Sly je zároveň producentem a jeho chování v tomto ohledu už od půlky osmdesátých let nikoho moc nepřekvapuje.

Jonathan Majors na svůj verdikt teprve čeká, takže co do soudniček si tentokrát musíte vystačit s Ginou Carano. Tu Disney vyrazil z Mandaloriana za “groteskní oslavu holocaustu” a půjde se svým rozhodnutím klidně k soudu. Elon Musk slavně prohlásil, že za Ginu zaplatí soudní výlohy. Zřejmě moc neutratí, protože půjde o rychlý proces.

Kevin Costner na Cinema Conu představoval svůj celovečerní western a zároveň si přisadil, že on osobně by rád dál točil Yellowstone, ale nemůže najít s producenty společnou řeč. Zákopová válka mezi ním a Sheridanem tak dál pokračuje, zatímco studio už nad vším mává bílou vlajkou a ohlašuje finále páté sezóny jako definitivní konec.

Damsel s Millie Bobby Brown se pravděpodobně do dlouhodobé topky nejsledovanějších celovečeráků Netflixu nepodívá, ale bude to jen velmi těsně (momentálně má 120.8 milionů zhlédnutí, cca o 15 méně než Hemsworthovo Vyproštění). Přesto jde o velmi solidní výsledek, spolu s oběma dobrodružstvími Enoly Holmes. Hvězdička seriálu Stranger Things se tedy ani do budoucna - minimálně u Netflixu - o práci bát nemusí.