Epické vyvrcholení francouzské adaptace románu Tři mušketýři Alexandra Dumase se v polovině prosince dočká uvedení v českých kinech, my už ale měli možnost snímek zhlédnout v rámci slavnostního zakončení letošního ročníku Festivalu francouzského filmu v pražské Lucerně. Co na očekávanou druhou část slavného příběhu říkáme?

Jak to viděl KarelR:

Těšil jsem se moc a převládá velká spokojenost. Druhý díl Mušketýrů je stejně dobře natočený a zahraný jako ten první, přičemž mu podle očekávání kraluje Eva Green. Ať už svádí nebohého D'Artagnana nebo se ohání kordem, není pochyb o tom, že se pro roli Milady narodila. Režisér Martin Bourboulon přitom ždíme maximum nejen z ní, ale i z ostatních herců, z lokací a vůbec z celého konceptu, kdy šikovně kličkuje ve stopách Dumasova románu.

Z mnoha situací tu vykřeše pořádné drama díky tomu, že si hraje s diváckým očekáváním, a velkou devizou je pochopitelně akce, která je stejně parádní jako minule. U mušketýří „Black Ops akce“ jsem si dokonce zavzpomínal na Skálu, o to víc proto zamrzí, že finální třetina kromě drcení emocí nenabídne i nějakou větší melu. Celé zakončení je vůbec největším problémem, protože... druhý díl trochu působí jako prostřední část trilogie, což jsem upřímně vůbec nečekal. Ačkoliv se skoro všechno uzavře, pár linek by ještě sneslo dovyprávění, a pokud zázračně nevznikne trojka, vlastně mě to bude mrzet. Klidně bych v tomhle pečlivě vybudovaném světě strávil daleko víc času.

Jak to viděl do_Od:

Nová adaptace Tří mušketýrů z rukou režiséra Martina Bourboulona letos udeřila jako blesk z čistého nebe, teda hlavně proto, že jsem o ní před tím vůbec nevěděl. Před kamerou i za ní se pak sešlo dost možná to nejlepší, co momentálně může francouzská kinematografie nabídnout, no a výsledek byla strhující a nečekaně akční, ale zároveň výsostně zahraná i napsaná dobrodružná podívaná, na kterou dvojka (natáčená souběžně) královsky navazuje.

115minutová druhá část věnovaná zejména postavě Milady s tváří božské Evy Green (neuvěřitelné živočišná herečka) ani navzdory vysokým očekáváním nezklamala, příběh okolo spiknutí na francouzském dvoře v ní vrcholí způsobem, který nabízí spoustu prostoru k zase jednou až hmatatelně fyzické akci, ale tentokrát už i k hotovějším emocím. Kamera je opět nádherně dynamická, burácející soundtrack žene děj kupředu a postavy se tady ani na vteřinu nezastaví, a když, tak i tyhle momenty jsou krásně poutavé. A podobně jako minule nechybí ani humor a nadhled. 

Jednička měla možná trochu sevřenější děj, v tomhle je dvojka včetně finále o něco otevřenější (připravte se na šok) a možná i zkratkovitější. Stejně jako u prvního filmu jsem z kina odcházel s pocitem, že bych tam klidně dokázal s těmi postavami v tom světě sedět další hodinu. Dvojka nových Mušketýrů je zkrátka stejně tak pohlcující jako první díl, v něčem maličko lepší, v něčem jiném zase lehce horší, jako celek ovšem vynikající a pro mladší generaci se klidně může jednat o definitivní adaptaci Dumasova díla. Smekám klobouk a těším se na opakovaná zhlédnutí.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech. Recenzi jedničky najdete tady.