Upíří legenda Drákula se vrací, tentokrát s tváří Nicolase Cage, který celá staleti terorizuje svého asistenta Renfielda. A ten si řekl, že toho má dost. Pokud o nový přístup k legendárnímu monstru od Universalu zatím sklízí hodně pochval. Jak se líbil nám? 

Jak to vidí Rimsy:
Takhle vypadá budoucnost universalovských monster? Inu, proč ne. Cruisova Mumie se ukázala jako slepá ulička a Whannellův Neviditelný sice filmařsky zdatně, ale přece jen poněkud repetitivně sázel na jednu fintu, kterou mu princip antagonisty umožňoval. Renfield se tedy naštěstí nesnaží o seriózní pojetí hraběte Drákuly, namísto toho si je vědom naší velmi bohaté divácké zkušenosti a nabízí jiný, odlehčenější úhel pohledu. A funguje to! Dynamika závislého vztahu mezi Nicholasem Houltem a Nicolasem Cagem je velmi zábavná, bohužel o třídu víc než kriminální linku s pitvořící se Awkwafinou. Ale budiž, příběhové ambice nejsou kdovíjak vysoké a daří se je bez problémů naplnit. Cage si svou vysněnou roli Drákuly užívá s vpravdě cageovskou vervou a Hoult to všechno sympaticky spojuje dohromady. Čekat zásadní příspěvek k drákulovskému mýtu by nebylo na místě, ale krví podlité komedie se originálně vztahovým jádrem a svižnou akcí jsme se naštěstí dočkali. 

Jak to vidí k0c0ur:
Renfield je film rozkročený mezi mnoha žánry a já bohužel nemám pocit, že by ve kterémkoliv zrovna exceloval. Jako čistá komedie příliš nefunguje, jako film o hledání sebe sama trochu trochu líp, ale ne o moc. Jakmile se do toho začne motat mafie, vychtěná (b)romance s policistkou a každá nová postava je uhnětena ze stále bizarnějšího těsta, ztrácí cokoliv v tomhle filmu smysl a zůstává taková ta “čistá zábava”; nebo tak by si to tvůrci aspoň určitě přáli. Aby byla zábava, musí bohužel fungovat nějaká pochopitelná pravidla, nestačí jen bez ladu a skladu naházet šílenosti přes sebe a doufat, že to bude ohromně legrační. Fakt jsem se snažil, ale bohužel se mi na tu vlnu zábavy nasednout nepodařilo, humor není ani dobře vypointován, ani dost daleko za nějakou bizarní hranou, kdy by se ten totální chaos obhájil. Ani postava Draculy v podání Nicolase Cage není takovým katalyzátorem děje, jak se může zdát z plakátů a Cage samotný bohužel nepřehrává tolik, jak by mohl a jak byste si asi přáli. Nicholas Hoult je v pohodě a hudba Marca Beltramiho občas pěkně podtrhne upíří atmosféru, ale jinak jsem dlouho neměl u filmu tak smíšené pocity.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Renfield neví, čím chce být a pro koho chce být. Na ploše nějakých devadesáti minut se snaží tvářit jako horor, komedie, akční podívaná, vztahovka i drama o toxických vztazích, což je docela ambiciózní kombinace. Jenže Chris McKay to všechno nedokázal dohromady smíchat a jeho upíří řežba vlastně až do samého konce hledá svou vlastní tvář. A to hledání strašlivě nudí a občas se přemění v lehkou trapnost. Chaotické vyprávění nedovolí člověku, aby pronikl trochu víc k postavám, ale ani k samotnému filmu a vlastně až do konce si nedokáže ujasnit, koho a čím chce bavit. Řemeslně jde navíc o přinejlepším průměrnou záležitost s opravdu mizerně natočenou akcí, okolo níž se odvíjí příběh připomínající blábolivé vyprávění přiopilého člověka, jenž nedovede víc jak tři vteřiny udržet myšlenku. Renfield je po režijní stránce naprostá katastrofa, která nudí a vzbuzovala ve mně pocit nepříjemné trapnosti z neumětelství lidí za kamerou. Sympaťák Hoult a pár krvavých fatalit mi ke spokojenosti nestačí. 

Recenzi čekejte velmi brzy