Už z prvních reakcí bylo jasné, že někteří ho budou milovat, zatímco jiní nenávidět. Snímek Babylon režiséra Damiena Chazella zkrátka rozděluje publikum nelítostně na dva tábory, a jinak tomu není ani u českých novinářů. Co vás ale možná překvapí, že minimálně dva členové redakce se na opulentním divokém snímku režiséra La La Landu naprosto shodnou. A to v tom, že je to neskutečná pecka.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Babylon umí udělat hodně efektní první dojem. Během úvodních třiceti minut servíruje Damien Chazelle fyzický humoru, za jaký by se nestyděli ani Blbý a blbější. A následně divoké orgie zábavy plné sexu, kokainu, alkoholu, hlasité muziky a spousty důvodů pro každého, kdo pohrdá Hollywoodem, aby jím pohrdal ještě víc. Z téhle párty by Vlk z Wall Street nejspíš v půlce znechucený odešel… ale právě tady se potkává několik hrdinů, kteří následujících pár let zkusí v Hollywoodu vybojovat trošku slávy, štěstí, bohatství nebo respektu. A zdaleka ne všem se to povede…

Babylon na první pohled působí jako velkolepá show luhrmannovského typu, ale je to jen a pouze pozlátko. Chazelle moc dobře ví, jak donutit diváka, aby jeho zobrazení Hollywoodu dvacátých a třicátých let na jednu stranu obdivoval a na druhou jím pohrdal. Dovede se svým hrdinům vysmát, zároveň však donutit diváka, aby se o ně bál, přál jim štěstí nebo sledoval jejich pozvolný pád, kterému se nedá nijak zabránit. A i když to působí skutečně velkolepě – nejen při opulentních večírcích, ale třeba i při samotném natáčení jedné malé scény, z něhož dovede režisér udělat absurdní grotesku - v jádru je tohle epicky působící drama vlastně dost komorní příběh lidí ,,kteří „u toho všeho“ chvíli byli, měli šanci tvořit sny a nevšimli si, že jejich vlastní životy se mění v noční můru. Skvělý film.

Jak to vidí Rimsy:

Z kasovního hlediska je to na první pohled sebevražda. Rkové, více než tříhodinové monstrum o téměř sto let staré etapě v dějinách filmu? Takhle komerčně úspěšný film (navzdory hvězdnému obsazení) rozhodně nevypadá. Milovník filmové historie Damien Chazelle si však pod dojmem seriálu Babylon Berlín chtěl natočit vlastní poctu starému Hollywoodu, a tak do tohoto nesmyslného projektu šel. A já mu to rozhodně nezazlívám, přestože jeho předchozí kousky jsem si užil ještě o trochu víc.

Společně s Bradem Pittem, Margot Robbie a dosud nepříliš známým Diegem Calvou se ocitáme v roce 1926 a zažijeme s nimi jak vrcholné okamžiky „roaring twenties“, tak i náročný přechod ke zvukovému filmu a neslavný konec většiny hrdinů v 30. letech. Přestože historické rešerše zjevně hrály velkou roli, neznalost postav z filmového průmyslu i dobových technologií není až takovým problémem jako u podobných dobovek – tady totiž jde hlavně o vystižení dekadentní i emancipační atmosféry, v níž tehdejší hollywoodské hity vznikaly.

A to se Chazellovi opět daří předat na výbornou. Živelný soundtrack Justina Hurwitze částečně vykrádá La La Land a naznačuje, že klíčový ne-vztah mezi Calvou a Robbie je tragickou variací na klasické melodramatické zápletky, jež z výrobních linek továrny na sny vyjely už tolikrát. Nejde ani tak o poctu filmovému umění, jak jej vídáme každou chvíli (naposled u Fabelmanových), nýbrž spíše profesi filmařů, jejichž sebeobětování může vyvážit snad jen opulentní pozlátko, jímž je v Hollywoodu posypáno doslova vše. Chazelle stvořil vyčerpávající, ale velmi uspokojující cirkusové představení, jež emočně netne tak hluboko jako La La Land či Whiplash, přesto překypuje nápady i strhujícími momenty. 

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.