Ne, že bych to celou dobu neříkal, ale Dan Trachtenberg je prostě šikula. Poté, co se totiž nepovedlo značku Predátora vzkřísit hláškami a rádoby drsnou akcí pro omladinu ani Shaneu Blackovi, už nad nelítostným lovcem z vesmíru zlomil hůl snad i ten poslední hardcore fanda. Jenže pak ho do rukou dostal právě režisér Ulice Cloverfield, a minimálně pár lidem opět vysvitla jiskřička naděje, že se třeba povede sérii alespoň vyslat novým a zajímavým směrem. No a přesně to se zřejmě stalo, jako bonus se ale zřejmě vrací i feeling skutečného lovu a zároveň boje o přežití, který tolik fungoval v prvních dvou filmech. Teda aspoň tak soudím podle reakcí mých kolegů, protože já do té smetánky s premiovým účtem na Disney+ bohužel nepatřím. No nic, už aby tady byl pátek.

Jak to vidí Imf:

Méně je někdy více a v tomhle případě to platí jak u stopáže, tak u opatrného budování světa, kdy se přesně v duchu dobových kulis hodně loví a číhá, aby se pak v závěru protrhla stavidla brutality a z honu na kočku a myš se stal boj o přežití. Dan Trachtenberg ještě nestihnul natočit nic vyloženě špatného a pověst tvůrce se zlatýma rukama u něj i po téhle predátorské odbočce pokračuje.

Všechno tu sedne jak prdel na hrnec, včetně vykulené Amber Midthunder, která mě štvala v Mrazivé pasti s Neesonem, včetně CGI predátorských efektů, s nimiž je zacházeno velmi šikovně. Po namachrované minele od Shanea Blacka je tahle straight-to-VOD jednohubka tou nejlepší možnou náplastí. Nenechte si ji ujít, ať už to máte s mimozemským lovcem rozházené nebo ne.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Dan Trachtenberg mi udělal podobnou radost jako u Ulice Cloverfield 10. Predátor: Kořist je sebevědomě natočený dobrodružný horor, který se nebojí jít vlastní cestou a zároveň si dovolím tvrdit, že fandy Predátora potěší víc než cokoliv, co přišlo po druhém filmu. A podobně jako u Cloverfield trailery dost klamou tělem a film má nakonec trošku jinou atmosféru a jiné tempo, než byste mohli čekat. Přesto mě možná víc bavila první půlka, kde se nikam nespěchá a prostředí Komančů je neokoukané a dost atraktivní. A i když tu není Arnold, tihle drsňáci z amerických plání taky nejsou žádné měkoty.

Hlavní hrdince se navíc palce drží velmi snadno. Největší radost mi však udělalo to, jak Trachtenberg zachází v první polovině se samotným Predátorem. Ten tu dostává nečekaně hodně prostoru a poprvé ho pořádně uvidíme jako lovce. Mimochodem opravdu hodně nelítostného a krutého. Nový Predátor nepřepíše dějiny žánru ani značky, ale je to dobře natočená a především chytře pojatá podívaná. V to první jsme doufali, to druhé jsem já osobně nečekal a o to větší z toho mám radost. Povedlo se to.

Jak to vidí KarelR:

Nový Predátor dodává přesně to, co slíbil. Nic víc, nic míň. Dan Trachtenberg znovu ukázal, že patří mezi nejschopnější přehlížené režiséry, a vrátil sérii jednoduchost, špinavost a potěšení ze scén, v nichž vesmírný lovec trhá svou kořist na kusy. Trochu škarohlídsky mě nicméně mrzí, že jsme po 35 letech vlastně došli zpět na začátek, a že je dobrý predátoří film malým výletem do divočiny, jehož událostní rozměr je nula. Je to jako kdyby měl čtvrtý Šílený Max to samé měřítko jako jednička… a George Miller by za to minimum ambicí chtěl potlesk. Jak říkám, v rámci přednastavené škatulky je to výhra, která je v lecčems zajímavá a po všech stránkách (s výjimkou digitálních zvířat) poctivě udělaná. Pocitu, že je tenhle comeback v jádru dost bezvýznamný, jsem se ale bohužel nikdy nezbavil.

Jak to vidí Spooner:

Konečně to někdo správně pochopil. Konečně po mnoha letech někomu došlo, že střet s Predátorem nebyl původně silný kvůli hláškám či mimozemským vychytávkám, ale díky starému dobrému boji o přežití. A Dan Trachtenberg to naštěstí vzal za ten správný konec. Že jde režisérovi pekelně od ruky atmosféra, není po Ulici Cloverfield 10 žádné překvapení, až nečekaně silný je ale právě v oné survival rovině, v níž chce mladá indiánka přesvědčit kmen o svých loveckých schopnostech a kromě medvědů nalezne jako bonus i emzáckého zabijáka. Ano, je to v základě dost prostinké a v rámci této franšízy i minimalistické, Trachtenberg ovšem ždíme premisu Predátor vs. indiáni na maximum a servíruje sympaticky drsnou podívanou, která hezky dávkuje jednotlivé souboje i napětí a ve finální akční třetině je prakticky k nezastavení.

Jeho režie navíc nešetří sympatickými nápady, sem tam přímo cituje predátorské kořeny a fanoušek má u některých scén úsměv od ucha k uchu. Jediná výtka tak směřuje vlastně jen k nehezký digizvířatům a Amber Midthunder, která i přes veškerou snahu prostě není kdovíjaká tahounka a scénář navíc s jejími schopnostmi pracuje, jak se mu to zrovna hodí. Kořist si zkrátka zasloužila o něco výraznější hlavní hrdinku. I přes několik chybiček je však nový Predátor přesně tím, čím chtěl být. A po dlouhé době z něj budou mít radost i diváci vyrůstající na Arniem.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.