Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

První dojmy: výstřední Matrix Resurrections


ikona
do_Od
Carrie Anne-MossKeanu ReevesMatrix ResurrectionsMorpheusNeoprvní dojmyTrinity
 

Poslední velká premiéra letošního roku je tu, po vynikajícím Spider-Man: Bez domova totiž přichází řada konečně taky na čtvrtý Matrix Resurrections, kterého jsme se myslím všichni v posledních týdnech dost báli. První trailer nás příliš neoslnil, druhý na tom byl o poznání lépe, jenže pak zase přišla nálož klipů, které vypadaly děsivě, a člověk tak šel do kina spíš z povinnosti a možná s mírnou zvědavostí, než aby se vyloženě těšil. A výsledek? No, na to bohužel neexistuje jednoduchá odpověď. Ostatně zmatenější a rozporuplnější dojmy jsme v redakci už dlouho neměli.

Jak to vidí Cival:

Bída jako ten cover Rageů, co hraje pod závěrečnými titulky. Sice nová instrumentace a ženský hlas, ale stejně to jde sotva doposlouchat. Nový Matrix se tváří rádoby podvratně, je od první chvíle hrozně meta a staví na hlavu oblouk trilogie, ale nakonec se stejně vrátí k úplně generické hrdinské (love)story se spornou vnitřní logikou co se týče vývoje postav i jejich působení v realitě vs. v Matrixu.

Resurrections rozkopává něco starého (co už mimochodem elegantně reflektovalo nebinární vidění světa, i bez růžových županů), aniž by přineslo něco nosného nového. Wachowská se sice vysmívá hollywoodským sequelům a frančízám, ale stejně za tučný peníz ten sequel frančízy pro Holywood natočí. Protože prachy nesmrdí - a i když vlastně moc není co doříkávat, stačí si vycucat z prstu, že to minule vlastně tak úplně nedopadlo, a může se znovu bojovat. Jen v pootočeném setupu s postavami, které buď přišly z nejakého Matrixconu nebo rovnou z devadesátkového televizního seriálu. Akce je tragikomická. Vizuál na úrovni Jupitera, tedy daleko předaleko za přelomovou trilogií. Atmosféra nulová. Napětí záporné. Výprava jak z televizní komedie. Kostýmy častěji směšné než cool. Noví herci bez charismatu a Keanu místy smutně toporný. A některé scény k nerozeznání od skečů ze Saturday Night Live (třeba nové brýle Morphea).

Může si dovolit podvratný sequel, co se vysmívá bullet-timeu takhle tuctové řemeslo? U mnohých asi ano. Scéna s psychopatickým Merovingianem a jeho náhodným generátorem popkulturní kritiky a rádoby velká bitka na schodech už jsou za mě ale rovnou hlasitou přihláškou o Zlatou malinu, protože to jsou pokusy o přesah Matrixu jak od tvůrců Venoma 2. Spíš ještě horší. Pro mě tragickej, bezcennej shit, co se vás snaží opít pomrkáváním, ironií a sebereflexivními a sebeshazujícími obezličkami, ale sám působí směšně. Což vůbec nevylučuje, že tomu Douglas a další naratologové můžou dát 100%.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Dlouho jsem si říkal, že kdyby chtělo studio a Lana Wachowski Matrix dojit, prostě by to udělali už před pár lety. A tudíž že návrat ke značce, která se navždycky zapsala do filmových dějin, musí mít důvod. A že to tedy nebude rutinní sequel. Prvních pár minut tuhle moji teorii potvrzovalo a já z toho měl radost. Ne proto, že nový Matrix se pokouší být hodně meta, ale kvůli tomu, že naznačuje hodně zajímavé směry, jakými by bylo možné čtyřku, nové i staré hrdiny a vlastně celý svět směřovat. Jenže těmi směry se nakonec nikdo moc nevydává.

Matrix postupem času ztrácí se své zajímavosti a začíná se měnit v klasický sequel, který těch nových nápadů vlastně moc nemá a ty, co má, prodává divákům dost neohrabaně. Ve výsledku tak působí mnohdy nudně, zbytečně a občas i regulérně hloupě. Navíc musí divák slevit i z řemeslných kvalit a i kdybyste vyrazili na Matrix jen jako na film s cool akcí, zpomalovačkami a efektními bitkami, je to celé o řád horší než před lety. Nemůžu říct, že bych se nudil, ale nemůžu říct ani to, že bych byl extra spokojený. A fakt, že sami tvůrci naznačili, jak moc zajímavý by nový Matrix mohl být a pak se na to celé vykašlali, nadšení taky nepřidá. A čím víc času od projekce uběhlo, tím víc si jsem jistý, že bych se bez čtyřky Matrixu asi obešel.

Jak to vidí Rimsy:

Tuhle bitvu podle mě nešlo vyhrát – kolem Matrixu se v posledních dvou dekádách vytvořila tak silná fanouškovská základna, že snad ani nebylo možné přijít s pokračováním, které by důstojně navázalo na myšlenkový odkaz tohoto prototypického postmoderního světa a zároveň představovalo obdobnou choreograficko-kompoziční revoluci jako (minimálně) první díl. Samozřejmě nemám problém uznat, že by to Lana Wachowski už ani nedokázala, jelikož její post-matrixovská tvorba vyvolává hlavně kroucení hlavou, ale o to víc jsem se bavil nad tím, co s tímhle tak trochu nechtěným pokračováním provedla.

Akce je skutečně druhořadá, a to jak z hlediska důležitosti, tak bohužel i kvality – bitky a přestřelky jsou poměrně líné, nevýrazné, nezajímavé. V jiných ohledech mě však Wachowski šokovala pozitivně. Práce s monstrózní matrixovskou mytologií zdatně balancuje na hraně sebeparodie, sebereflexe i dalšího rozvoje. Výsledek je poměrně rozklížený, jelikož sestává ze dvou značně odlišných polovin, navíc protkávaných občasnými obskurními momenty. Přesto jsem se většinu stopáže bavil, cenil si tvůrčí odvahy a nespoutanosti, neochoty naplňovat očekávání, a především tvrdošíjnosti, s jakou Wachowski dokázala do vysokorozpočtového filmu protlačit svá osobní témata a za velké peníze natočit v jádru příjemně staromilské melodrama.

Jak to vidí do_Od:

Nenávidím ten film. Tedy aspoň něco takového se mi honilo hlavou prvních zhruba 45 minut, kdy se Lana Wachowski snažila být co nejvíc self-referenční a meta, zatímco její film připomínal parodii na Matrix nacvičenou v ochotnickém divadle. Jenže. Pak se to zlomí a rázem se vracíme aspoň částečně k tomu, co známe z původní trilogie. Rázem to začíná dávat smysl, začínají se tam dít zajímavé věci a Matrix tak, jak ho mám já osobně rád, se vrací. S ošoupanějším vizuálem, o několik úrovní horší akcí a pár myšlenkami, u kterých se pořád nemůžu rozhodnout, jestli jim fandím, nebo ne. Jako celek se mi to spíš líbilo, jakmile to ale začnu srovnávat s předchozími díly, nebo se to někomu snažím popsat, začne to hrozně moc padat a mně dochází, jak je ten film v mnoha ohledech protivný. Chytře vystavěný, výborně napsaný a jednoznačně odvážný (takový fuck off fanoušci a potažmo i Hollywood dlouho nedostali) – nicméně pořád strašně protivný a ve výsledku vlastně dost zbytečný. Znova si ho dám až po opáčku původní trilogie, a pak asi budu definitivně vědět, kam si ho mám zařadit, momentálně jsem ale ve stavu, kdy se o novém Matrixu raději nechci vůbec bavit.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech. 

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (83)
© copyright 2000 - 2022.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace