Druhý Venom vyměnil režiséra, zkrátil stopáž, zahodil rádoby temnotu a v trailerech už lákal doslova jen na hlášky a digitální akci se slavným záporákem Carnagem v podání ještě slavnějšího Woodyho Harrelsona. Do kina jsme tak v žádném případě nešli s očekáváním revoluce, ani ničeho podobného. Přesto se ale potvrzuje, že zatímco mainstreamoví diváci Hardyho toxickou romanci s černým šmejdem z vesmíru doslova zbožňují, naši redakci zkrátka Venom silně míjí. Někdy víc, někdy míň, naše první dojmy z filmu si teď každopádně můžete přečíst níže.

Jak to vidí Mr. Hlad:

Kdybych napsal, že druhý Venom je stejně nezajímavý a nenápaditý jako jednička, tak bych kecal, protože z jedničky si nepamatuju nic. Ale nezajímavý a nenápaditý je určitě. Tom Hardy je sympaťák. Woody Harrelson je taky sympaťák. Michelle Williams a Naomie Harris jsou solidní herečky, mají tu však málo prostoru. A vlastně tu má málo prostoru všechno. Venom nemá ani sto minut, bohužel dobrou třetinu stopáže zabírají podivné sitcomové výstupy o soužití Eddieho Brocka a Venoma, ve kterých se film pokouší tvářit jako variace na Podivný pár, jen s mimozemšťanem.

Občas si pak tvůrci vzpomenou, že tam vlastně mají ještě sériového vraha a jeho symbiotického kamaráda, takže přeskočí do náhodné akční scény a zkouší se tvářit hororově. Hodinu se tam vlastně neděje nic zajímavého krom hádek Venoma a Brocka smíchaných s Harrelsonovým přehráváním (jinak se na tak malém prostoru vyšinutý sériový vrah snad ani uhrát nedal), aby to celé skončilo finálovou řežbou se spoustou celkem solidních triků a nečekaně solidní délkou. A pak utrum. Za týden si z toho nebudu pamatovat nic. Zase.

Jak to vidí Rimsy:

Největší klad řeknu hned na začátku: Druhý Venom není znatelně horší než jednička. Je o čtvrt hodiny kratší a naštěstí i zřetelnější v tom, čím chce být. Ubylo temnoty, přibylo humoru a nadhledu, který sice není v ničem převratný či vyloženě zábavný, ale neotravuje. Druhý Venom se zaměřil na těch nemnoho předností jedničky, jež fungovaly, a tak se snaží naplno vytěžit Hardyho rozštěpené mono/dialogy a ustřelenou akci, opět bohužel z ratingových důvodů bez krve, jež by mohla akční scény posunout o řád výš. Zároveň je třeba se smířit s tím, že téměř nic ve filmu nedává smysl, nejedná se tak o potěšení pro mozek, nýbrž jen trochu pro smysly, které se musejí spokojit s docela vydařenými efekty. Výsledkem je střízlivá a dopadem na svůj fikční svět neambiciózní komiksovka, která se sympaticky drží (v rámci možností) při zemi; avšak nepřináší skutečně žádný důvod, proč by bylo nutné ji vidět.

Jak to vidí do_Od:

Rok 2002 volal, prý chce svoji komiksovou estetiku, zoufalé uchopení a tragikomické záporáky zpátky. Stejně pitomé jako minule, místy zábavnější, místy otravnější, komu se však líbila jednička, ten si na své přijde znova.

Recenze už brzy.