Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Mikrorecenze karlovarských bijáků I.: Edgar Wright a český nášup


ikona
Spooner
adabod varukarlovy varykaždá minuta životakviffmarťanské loděmichael cainemyši patří do nebeo slavnosti a hostechsparks brothers
Očekávané tuzemské premiéry, zrestaurovaná klasika i nekonečné potlesky Michaelu Caineovi. 

Filmový festival v Karlových Varech se po roční nucené pauze konečně vrátil v plné parádě, a i když titulky novin a webů plní i trochu jinak, než by si organizátoři přáli, v lázeňském městě to opět naplno žije filmem i nočními párty. A my si nyní v rychlosti probereme, jaké podstatné věci během prvních dní 55. karlovarského ročníku odehrály. Hlavní filmovou událostí je u nás již propíraný Zátopek, u něhož se někteří recenzenti předbíhají ve chvále, jak ale víte, my patříme na rozporuplnější stranu barikády.

Hvězdou úvodu festivalu se stal britský veterán Michael Caine, jenž při slavnostní zahájení převzal Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii a zažil podle svých slov nejdelší potlesk v životě. Standing ovation se však dočkal i o den později při slavnostním uvedení filmu Bestsellery, který si ve Varech odbyl před diváky svou světovou premiéru. Bohužel, kvůli embargu se však k němu zatím více vyjadřovat nemůžeme. V neděli pak Cainea nahradila ve Velkém sále hotelu Thermal jedna z největších českých klasik, O slavnosti a hostech Jana Němce, která diváka zaujala nejen svou výtečnou zrestaurovanou verzí, ale také tím, že je i po 55 letech (!!) vlastně pořád aktuální. A já si náš filmový klenot hodně užil.

Cival se pak totálně dojal u českého animáku Myši patří do nebe. A jaké další očekávané kousky a premiéry stihla moje maličkost? Kromě Omerzova Atlasu ptáků, který to asi opět nebude mít u některých diváků jednoduché a recenzi si přečtete již brzy, to byly zejména následující tituly, které si shrneme na následujících řádcích.

Ada

Trailery lákaly na hutné, téměř hororové, psycho s hodně bizarní zápletkou. Výsledek je ovšem… no, já to vlastně ani neumím moc popsat a vyjádřit slovy. Šílený severský experiment chce být mixem pomalého artu, hororu, psychologického snímku o zoufalé touze po rodině i téměř humorných šílených situací. A jak vám asi došlo, moc zajímavé a zábavné to ve výsledku není. Prvních 40 minut se tu navíc prakticky nic nestane a i přes skvělou hudbu a výtečnou kameru s nádhernými záběry se hutná a mrazivá atmosféra úplně nedostavila. Mlha byla v tomto snímku s herecky přesnou Noomi Rapace zkrátka daleko hutnější než tamní napětí a vztahy mezi postavami. Na druhou stranu, jméno režiséra Bély Tarra mezi producenty mi vysvětlilo mnohé. Tuhle recenzi asi rád přenechám Rimsymu.

Bod varu

Luxusní restaurace, jeden předvánoční večer nabitý rezervacemi k prasknutí a šéfkuchař s tváří Stephena Grahama (Podfu(c)k, Irčan), který prochází životní i pracovní krizí a vše se mu hroutí pod rukama. A do toho dorazí kontrola z hygieny, jeho kuchařský konkurent, pár problémových hostů a komplikované vztahy na pracovišti začínají bublat na povrch. To vše natočené na jeden záběr s kamerou postupně se zaměřující na jednotlivé zaměstnance. Nenápadný britský kousek sice má občas problémy s tempem a některé postavy a mini zápletky si zasloužily větší prostor, jinak nám ovšem režisér Philip Barantini servíruje hodně hektický výlet do pracovního pekla jedné kuchyně, jenž je díky jednozáběrovému formátu správně intenzivní, vtahující a zkrátka si v něm postavy ani divák na minutu neoddychnou. A do toho výtečný Graham jako sladká třešnička na dortu. Velmi příjemné překvapení.

Každá minuta života

Dokument o manželském páru, který podřizuje celý svůj život tomu, aby z jejich čtyřletého kluka vyrostl vrcholový sportovec a „kvalitní“ muž, vyvolal už po traileru velkou diskusi. Tvůrci v čele s režisérkou Erikou Hníkovou pak chtějí, aby si každý udělal o poněkud extrémních praktikách rodičů vlastní obrázek, jsou neutrální, do dění během natáčení vůbec nevstupují, nepokládají otázky a ani se nesnaží hledat konfliktní situace. Což ale ve výsledku možná spíše na škodu. Dokument je tak v podstatně trailerem nataženým na 80 minut, v němž pořád dokola sledujeme klukův trénink a jejich každodenní rutinu, v níž se toho moc nestane a diváka časem tento koncept i malinko uspává. V lecjakém rodiči možná novinka vyvolá otázky ohledně správně výchovy, ve výsledku jde ovšem spíše o prázdný, režijně rutinní a nijaký počin, jenž ve vás i přes své silné téma příliš emocí nezanechá.

Marťanské lodě

Malá, osobní a hezky civilní romance z Brna o mladém páru, který ovšem musí bojovat s krutým osudem. Sympatická žánrovka s poctivým indie nádechem, výtečnou a správně křehkou Eliškou Křenkovou, skvělou hudbou a jistou režií Jana Foukala, jež doplácí až na příliš jednoduchý příběh, u něhož je vám zkrátka velmi brzy jasné, jak to celé skončí. A Martinu Kyšperskému to jde bohužel mnohem lépe s kytarou v ruce než před kamerou. I přes řadu chyb se ale jedná o milý žánrový pokus, který asi letos na moc cen na rozdíl od Zátopka a Atlasu ptáků mířit nebude, kdyby ale u nás podobných kousků začínalo vznikat více, vůbec bych se nezlobil.

The Sparks Brothers

Oblíbený režisér Edgar Wright nám sice už za několik týdnů naservíruje tajuplnou Poslední noc v Soho, ještě před tím si ovšem rozhodl poprvé vyzkoušet dokumentární otěže a vzdát hold své oblíbené skupině. Já osobně jsem o Sparks Brothers znal prakticky jen jejich nejslavnější song a trochu se obával, zda tento 130minutový kolos vůbec pro mě. Ale bál jsem se zbytečně. Wright totiž dokázal správným způsobem prodat ulítlost a osobitost kultovní dvojice, stejně jako jejich neskutečnou hudební dráhu a pro mnohé nečekaný vliv na řadu hudebních žánrů a umělců. To vše s hvězdnými hosty, typickou režisérovou hravostí a nápaditostí, kdy dokáže „kecací hlavy“ v tu správnou chvíli vystřídat vtipnými střihovými montážemi či roztomilou animací. Jen škoda té přepálené stopáže. Filmu by i přes Wrightovy velké snahy a obrovskou energii prospělo větší prostříhání a to i kvůli konceptu „probereme postupně každé z více jak 20 alb,“ který je v druhé polovině už značně repetitivní a ohraný. I přesto se však jedná o další z Wrightových hodně sebejistých titulů, po němž jsem dostal chuť si dokonce pustit i tu Rimsyho adorovanou Annette, u níž mají právě Sparks Brothers na kontě hudbu a muzikálové vložky.

Tak se nechme překvapit, které další zajímavé tituly nás ještě čekají, a jaká bude návštěva Johnnyho Deppa a Ethana Hawkea.

© copyright 2000 - 2021.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace