George Clooneyho mám samozřejmě rád, před i za kamerou. Jenže zrovna s jeho režijní kariérou je to často jako na houpačce. Na jedné straně máme silné kousky jako Dobrou noc a hodně štěstí či Den zrady a na té druhé rozvleklé či nijaké nudy typu Památkáři. Od jeho nové sci-fi Půlnoční nebe ovšem byla celkem nemalá očekávání. Post-apokalyptický příběh z prakticky mrtvé Země o vědci na Arktidě, který se snaží blížící se astronauty informovat o děsivé situaci, měl velmi solidní trailerovou kampaň a diváci očekávali, že na nás míří silná a parádně natočená žánrovka. Jenže podle prvních ohlasů a zahraničních recenzí to na závěrečnou letošní pecku od Netflixu nevypadá.

Na Rottenech totiž momentálně svítí nepříjemně zelených 58 % spokojených recenzí a ratingem 5,8. Což zní jako průměrnost po všech směrech. Ale nejdřív si probereme klady. Půlnoční nebe vypadá podle všeho nádherně a po vizuální stránce si není nač stěžovat. Některé záběry z Islandu, na němž se natáčela arktická část snímku, jsou úchvatné a Clooney má řemeslo prostě v paži. Stejně tak se chválí jeho herecký výkon, a vlastně i celá herecká sestava, i když zbytek zde nemá často co hrát. Čímž se dostáváme k negativům.

Půlnoční nebe je podle mnohých Clooneyho prozatím nejvíce ambiciózní snímek, ale nejspíš si ukousl až příliš velké sousto. Příběh prý postrádá hloubku a jen se zde klouže po povrchu, po vypravěčské stránce film příliš nefunguje a sci-fi pak chybí údajně jakékoliv emoce. Clooneyho pasáž s malou holčičkou a jejich boj o přežití prý funguje, vesmírná část však doplácí na zcela ploché a nezajímavé charaktery, o něž se divák v podstatě vůbec nebojí a je mu jejich osud tak trochu jedno. A velmi rozporuplné názory pak padají i na adresu flashbacků či samotného konce. Do hejtu nedávné netfixovské Americké elegie od Rona Howarda má Clooneyho kousek naštěstí daleko, i přesto je ve vzduchu cítit zklamání. Pořád ale tak nějak doufám, že se bude jednat o jeden z těch případů, kdy budou zámořští recenzenti tak trochu „mimo.“