Když jsem na konci posledního článku o situaci kinařů napříč světem psal, že byste si měli během Black Friday pořídit novou televizi, rozhodně to nebylo míněno jako vyhlášení umíráčku nad kinaři. Jen těžko člověk mohl tušit, že jim mnohem zásadnější ránu zasadí váhající stát se svými záchrannými balíčky. 

Než se dostaneme k faktům, připomeňme, že i v první vlně pandemie přišla podpora kinařů poměrně se zpožděním, stejně jako např. v Británii, kde si ji museli kinaři vydupávat na sociálních sítích a některé ostrovní filmové celebrity rozjížděly hashtagy ve stylu #zachraňsvojeoblíbenékino apod. Teď tu máme druhé kolo a Británie se nám opět nečekaně podobá, protože někteří poslanci tady i tam radí umělcům, aby opustili prkna, co znamenají svět, a šli makat na pole nebo k běžícímu pásu. Marně jim někteří připomínají, že britská kultura je jeden ze zásadních exportů a co do objemu odvedených daní čtvrtý největší sektor, stigmatu nemakačenků a ulejváků se zjevně herci, hudebníci a další “komedianti” nezbaví.

Ti všichni ale mohou být i v Česku v klidu, protože je přišel stát zachránit stamilionovou injekcí. Kdo v tomhle velkorysém balíčku chybí? Právě zmínění kinaři a audiovize obecně. Což je průšvih, protože i když ministr kultury Zaorálek slibuje, že bude žádat o další podporu v rámci výplaty prostředků ze Státního fondu kinematografie, neuvědomuje si jednu zásadní věc. Existuje celá řada subjektů v produkci, distribuci a exhibici, která z různých důvodů na prostředky z fondu nedosáhne, tj. nedosáhne ani na tuto pomoc, i když by úspěšně mohla žádat o prostředky z balíčku COVID - Kultura II. V něm ale právě audiovize záměrně není zahrnuta, protože se počítá s pomocí ze zmíněného Státního fondu kinematografie.

Pro bližší vysvětlení cituji vyjádření Asociace producentů v audiovizi:

“Zavřená kina, plně zastavená distribuce hraných, animovaných i dokumentárních filmů nebo zrušené filmové festivaly a úplné stopnutí na to navázaných činností spojených s produkcí či propagací jednotlivých projektů – audiovizuální průmysl byl znovu vypnutý. Lidé z Asociace producentů v audiovizi (APA) a Asociace provozovatelů kin (APK) a Asociace animovaného filmu (ASAF) spolu se zástupci distributorů chápou restriktivní opatření zavedená v souvislosti s pandemií, ale jsou v šoku z toho, že podle dostupných informací celý audiovizuální průmysl a jeho podpora vypadla z nově připraveného programu COVID – Kultura II.

Program Ministerstva průmyslu a obchodu přitom vznikl za účelem pomoci podnikatelům v kultuře, kterým z legislativních důvodů nemůže pomoci Ministerstvo kultury podporující především nestátní neziskové organizace nebo Státní fond kinematografie (SFKMG). Ten uděluje tzv. selektivní podporu, např. vybraným projektům dává podporu rozdělenou do různých částí vzniku audiovizuálních děl, nepodporuje však konkrétně například servisní specializované společnosti participující na vzniku filmových projektů či akcí, natož jednotlivé profesionály pracující v oblasti audiovize. K tomu více než polovina české audiovizuální produkce vzniká v čistě tržních podmínkách bez podpory Státního fondu kinematografie a na tuto podporu ani nedosáhnou. Z hlediska investic však jde o hybnou sílu celého sektoru. Státní fond kinematografie v letošním roce rozděluje mimořádnou podporu určenou na překonání pandemie, ta se ale rozděluje pouze selektivně a projektově. Tím ale nepokrývá celou řadu společností, které sítem SFKMG propadnou. Proto je pro audiovizuální průmysl důležitá kombinace podpory Státního fondu kinematografie a COVID – Kultura II.”

Co si z toho vzít? Asi fakt ten hashtag #zachraňsvojeoblíbenékino. Stát kulturu nespasí, protože i kdyby náhodou pro audiovizi nějaký ten spásný balíček vypsal, bude z něj peníze rozdávat příliš pozdě. Už teď jsou někteří distributoři i provozovatelé kin v pěkné rejži, protože složenky prostě nepočkají. Neříkáme, že byste na adresu oblíbených multiplexů měli posílat peníze v obálce, ale sledujte, zda se některé z nich nesnaží hledat nové cesty, ať už jde o virtuální streamovací projekce, prodeje voucherů na budoucí promítání nebo třeba i crowdfundingové kampaně.

Až příliš jsme na MovieZone sledovali streamovací války a globální dopady pandemie na kinoprůmysl. Je na čase si posvítit i na kina, v nichž jsme toho tolik hezkého zažili a bez kterých by se naše kariéry dost možná ani nenastartovaly. Bereme tyhle svatostánky filmového světa za věčné a neotřesitelné, ale události posledních měsíců naznačují, že to ani zdaleka nemusí být pravda.