Všichni si jistě vybavujete události staré teprve několik týdnů, kdy kvůli šokující policejní brutalitě zemřel v Minneapolisu černoch George Floyd. Následující dny vypukly (nejdříve v Americe a následně po celém světě) největší protesty od dob války ve Vietnamu a sociální sítě se rychle postaraly o zkratku, která to vše reprezentuje: #BlackLivesMatter. Co se dělo v souvislosti s filmy a seriály poté? Šlo to rychle.

9. 6. BBC, Netflix a další odstraňují ze své knihovny britský satirický pořad Malá Velká Británie, protože časy se mění (slova BBC). Proč dochází k odstranění? Televizní stanice zareagovala především na kontroverzní fakt, že v komediálním pořadu si hlavní představitelé začernili tváře a hráli černochy (v západních zemích se ustálilo slovní spojení „blackface“). Hlavní představitelé show - David Walliams a Matt Lucas - si za to mimochodem vysypali popel na hlavu už před pár lety a čerstvě se pouze vyjádřili v tom smyslu, že rozhodnutí BBC chápou.

Také 9. 6. Paramount Network ruší svojí televizní show Cops. Ta běžela na různých televizních stanicích už od roku 1989 a během 33 sezón (některé roky se stihly dvě série) se o ní často hovořilo v souvislostí s glorifikací policejního násilí. Přiznám se, že jsem o ní poprvé slyšel až právě v souvislosti se zrušením.

10. 6. Zbrusu nová warnerovská streamovací platforma HBO Max odstraňuje ze své obří filmové a seriálové knihovny legendární (a pokud bereme v potaz inflaci, tak i vůbec nejvýdělečnější) film Jih proti Severu. Skoro nikdo už nevěnuje pozornost informaci, že odstranění je pouze dočasné a romantická klasika odehrávající se během americké občanské války se tam vrátí. Nemělo by dojít k přestříhání filmu, pouze k němu bude přidán historický kontext v podobě bonusů.

11. 6. Amazon informuje, že Jih proti Severu se náhle posunul do čela žebříčků prodejnosti na jejich portále. Podle nich se tak stalo právě v návaznosti na mediální smršť, kterou vyvolala údajná cenzura filmu na HBO Max. Film je velmi brzy vyprodaný a překupníci s domácími nosiči zavětřili možnost namastit si kapsu. Ano, jeden uživatel tam nabízel k prodeji Blu-ray za 334 dolarů.

Nikdy bych si nemyslel, že tuzemským divákům bude tolik chybět možnost streamování 80 let staré klasiky (navíc na nám nedostupné streamovací platformě Warnerů), jednoho z řady britských satirických seriálů a dalšího amerického seriálu o policii. Ale jak už to bývá – atraktivního tématu se chytla média. Dost tomu pomohl i jeden pisálek z Variety, jenž naháněl kliky článkem „10 problematických filmů, které by si zasloužily vysvětlivky“. Ve článku uvádí i takové milované bijáky jako Forrest Gump, Mlčení jehňátek nebo Indiana Jones a Chrám zkázy. Co se následně stalo v našich luzích a hájích? Už tak trochu hloupý článek ještě více „zdebilněl“ v adaptaci Novinek.cz a dalších (občas) líných médií.

Na tomto místě bych vám doporučil zhlédnout velmi zajímavý rozhovor Jindřišky Bláhové v DVTV a přečíst si článek Kamila Fily. Možná s jejich pohledem nebudete souhlasit, ale dozvíte se mnoho zajímavých informací a já se na následujících řádcích nebudu muset neumětelsky snažit vysvětlovat, zda je stahování dotyčných uměleckých děl „z oběhu“ košer. Místo toho napíšu, že se (především v Hollywoodu) nejedná o žádnou novinku.

Po teroristických útocích 11. září 2001 vystřihnulo studio Sony ze Spider-Mana akční scénu, kde hrálo prim World Trade Center. Závěr dvojky Mužů v černém se měl podle původních plánů také odehrávat na WTC. No a konečně to nejdůležitější – dvojčata byla digitálně vymazána ze Zoolandera. Nějaké hovado v Americe zastřelí desítky lidí? Hollywood, respektive Universal odloží premiéru Lovu, protože se v něm lidé nahánějí s automatickými zbraněmi (těch případů je samozřejmě mnohem více – viz přestříhání a odložení Gangster Squad v návaznosti na střelbu v kině Aurora při premiéře Temný rytíř povstal). 

Jedná se o dlouhodobý jev, který se dá vysledovat hluboko do minulosti a podobný přístup teď aplikují i v souvislosti se smrtí George Floyda a #BlackLivesMatter. Důležité je však uvědomit si, proč se tomu tak děje. Můžeme si zaspekulovat, že Hollywood se už od nepaměti snaží vyhovět zájmovým skupinám a být co nejvíce korektní. To znamená naštvat co nejméně lidí a píšu to s plným vědomím toho, že „cenzurou“ Jihu proti Severu vás samozřejmě naštval – respektive jste nad tím kroutili hlavou. Pro ně je to však pořád ještě nízká cena za fakt, že se může holedbat tím, že „něco“ dělá a automaticky nedostane cejch rasistických šmejdů. Co na tom, že celé to gesto je vlastně naprosto zbytečné a svým způsobem i pitomé.

Teze, že Hollywood má nějakou systémově organizovanou společensky angažovanou agendu, podle které chce čas od času přeprogramovat myšlení celého světa, je prostě a jednoduše mylná. Někdy až trochu protivný občanský aktivismus hollywoodských pěšáků je jedna věc a realita současného hollywoodského systému je věc druhá. Továrna na sny měla a má pouze jediný smysl: Vydělat co nejvíce peněz.

Don Cheadle se pár let po premiéře cenami ověnčeného Hotelu Rwanda vyjádřil v tomto smyslu: „Kdyby Hotel Rwanda vydělal hodně peněz, bude další rok v kinech 10 filmů o genocidě. Žádná jiná skrytá agenda tu (v Los Angeles) není. Je to takhle jednoduché.“ Opravdu je to jenom o těch penězích a Hollywood nemá žádnou povinnost jít příkladem a divákům servírovat důležité filmy s ambicemi ovlivnit nálady ve společnosti?

Měl bych tu teď pro vás výzvu – podívejte se na pár současných hollywoodských filmů, které jsou takzvaně „těžké“, sociálně uvědomělé a zkuste si sami pro sebe říct, proč vznikly. Já to za vás zkusím u dvou bijáků. Tím prvním je Detroit, s trochu divným českým distribučním názvem Černobílá spravedlnost. V něm sledujeme protesty a rasové nepokoje v Detroitu léta páně 1967. Film stál 34 milionů dolarů a v kinech propadnul. V Americe možná trochu překvapivě, ve zbytku světa se to tak nějak čekalo. Neřešme teď však propadák filmu v kinech, ale důvod jeho vzniku.

Tím druhým je drama Kdyby ulice Beale mohla mluvit natočená podle románu James Baldwina, ve kterém sny o budoucnosti ústředního černého páru naruší křivé obvinění ze zločinu. Rozpočet byl sice pouhých 12 milionů, ale i tak film v zámoří propadl. Proč filmy vznikly? Protože je režírovali Kathryn Bigelow a Barry Jenkins. Tedy režisérka a režisér, jejichž předchozí filmy vydělaly svým producentům (především Kathryn) slušné množství milionů dolarů. V případě Katky to byl atraktivní scénář zabývající se dopadením Usámy bin Ládina a v případě Barryho ne tolik atraktivní scénář o dospívání a hledání sexuální identity, na který vsadili pár milionů dolarů střelci z nezávislého studia A24.

Oba filmy vznikly na míru Akademii zodpovědné za udělování Oscarů. Bylo by asi trochu zjednodušující napsat, že těch několik tisíc akademiků sdílí stejné liberálně-progresivní hodnoty, ale faktem je, že mezi lety 2015 a 2020 se zvedlo zastoupení etnických minorit v prestižním spolku z 8 na 16 %. Akademie se poslední roky snaží, seč může, aby na ní nadále nelpělo stigma klubu starých bílých mužů a Hollywood je samozřejmě moloch plný oportunistů, kteří dobře ví, že úspěch na Oscarech = dolarové žně.

Je na čase článek zakončit. Cenzura samozřejmě není správná cesta a já sám jsem principiálně proti ní. Je však otázka, jestli v tomto případě někomu ubližuje. Jak už jsem psal na předchozích řádcích – hollywoodská (auto)cenzura se praktikuje už od nepaměti a ne pokaždé byla tak neškodná a směšná jako dnes. V této souvislosti se nabízí zmínit americký hon na čarodějnice, který v padesátých letech v "režii" Josepha McCarthyho zničil životy nespočtu lidí a továrna na sny rozhodně neměla svědomí čisté.

Nemám nejmenší problém s diváky, kteří nadávají velkým korporacím za to, že si myjí ruce nad složitým problémem úplně zbytečným odstraněním několika problémových audiovizuálních děl. Ale nedělejme z klasické a už mnohokrát viděné reakce Hollywoodu konec světa a důkaz toho, že našim dětem budou vládnout lidé s jinou barvou pleti, než máme my. Rozčilování se nad zástupnými "aférami" je vždy mnohem jednoduší než pohlédnout pravdě do očí – systémové řešení problému, za který zaplatilo svým životem už příliš mnoho zástupců diskriminovaných menšin, je stále v nedohlednu. 

---

Poznámka pod čarou: Za cenné postřehy si zaslouží poděkování Radomír „Douglas“ Kokeš, který po rešerši pro imfův článek o českém chození do kina už ve čtvrtek nezištně pomohl i mně. Tak díky, Dougu!