Leigh Whannell začínal jako scenárista Saw, ale že dovede i režírovat, předvedl v akčním sci-fi béčku Upgrade. Teď dostal další šanci a podle zámořských recenzí to vypadá, že Neviditelný se mu taky povedl. A jak se jeho moderní převyprávění hororové klasiky líbilo nám? 

Jak to vidí Rimsy:
Přiznám se, že samotné sledování mě kdovíjak nebavilo. Více než dvouhodinová stopáž je v tomhle případě celkem úmorná a nikým nezpochybňované nelogičnosti jsou taky otravné. Jenže ze zpětného pohledu má ten film celou řadu kvalit. Předně Elisabeth Moss, která patří mezi současnou špičku nejen chytrým výběrem rolí, ale i suverénní přirozeností při prezentaci zcela obyčejných žen, kterým se dějí divné věci. Dále je třeba ocenit, že jakkoli výsledkem mohl být rutinní béčkový horor, laciných lekaček je pomálu a budování atmosféry si vystačí s chytrou kamerou, efektně využívající neviditelnosti titulního záporáka. S tím souvisí i pár akčních scén, pečlivě choreograficky naaranžovaných, a je třeba uznat, že z minima finančních prostředků se podařilo vyrazit opravdu maximum. 

No a samozřejmě nesmím opomenout ani zábavu s interpretacemi kolem ženské emancipace – vymezení se vůči kontrolujícím, mocným a bohatým mužům je málokdy tak příjemně doslovné jako zde. Technofobická linka je už jen třešničkou na dortu a je jenom škoda, že se Leigh Whannell nepustil ještě do odvážnějších rovin a nenechal dobrou půlhodinu materiálu na podlaze střižny. Pak by z mojí převažující spokojenosti zmizela pachuť rozpačitosti, která tam teď nezanedbatelně je.

Jak to vidí Mr. Hlad:
Leigh Whannell v Neviditelném potvrzuje, že se s ním musí počítat jako s režisérem, který hororový žánr umí. K těm nejlepším mu však pořád ještě kousek schází. Jeho novince by slušelo zkrácení o nějakých dvacet minut, jinak je to však sice nepříliš originální, ale výtečně natočená thrillerová podívaná. Whannell u mí šponovat napětí, notně mu s tím pomáhá i vynikající Elizabeth Moss, a ve všech akčnějších scénách navíc potvrzuje kvality naznačené už v Upgrade. Navíc hraje s divákem od začátku fér hru a všechny karty vyloží na stůl překvapivě brzy, což mu ovšem nebrání v tom, aby fungovala dost nepříjemná atmosféra. 

Osobně mi Neviditelný sedl víc v okamžicích, kdy se bral stoprocentně vážně, protože díky sázce na atmosféru a dospělejší přístup k celé látce to fakt funguje tím způsobem, o němž většina současných hororů sní. Ale ačkoliv celé béčkové vyznění působí možná až příliš uspěchaně a trošku z něj čiší snaha hrotit to za každou cenu, celkově jde o hodně nadprůměrné řemeslo, které fandům hororů ukáže, že tu pořád jsou talentovaní režiséři, kteří i okoukaný příběh dovedou odvyprávět tak, že se člověk dvě hodiny nenudí. I když na novou žánrovou klasiku to bohužel asi stačit nebude. 

Recenzi čekejte velmi brzy