Před dvěma lety se v kinech objevilo Jumanji: Vítejte v džungli a utržilo skoro miliardu dolarů. Čekal to málokdo, ale nakonec se ukázalo, že opět vyšla sázka na nostalgii a že do kina mohli vyrazit dospělí diváci, co jako prckové viděli původní verzi s Robinem Williamsem, a obvykle s sebou vzali i svoje potomky. Šlo o ideální rodinnou podívanou a s tržbami 962 milionů dolarů bylo jasné, že dvojka musí přijít. A ideálně co nejdřív. Bohužel v případě sequelů, které se kutí takhle narychlo, se dost často stává, že buď zásadně klesne kvalita, nebo že mají tvůrci jen minimum nápadů a pouze variují to, s čím uspěli minule. Letošní Jumanji patří spíš do té druhé kategorie, i když nové nápady tu jsou. Já osobně bych se bez nich však nejspíš obešel. 

I tentokrát se děj točí kolem čtveřice dnes už bývalých spolužáků, kteří společně prožili dobrodružství ve Vítejte v džungli a protože toho na ně bylo trochu moc a šlo jim o krk, tak pro sichr rozmlátili videohru Jumanji na kusy. Jenže jeden z nich se rozhodl, že je na tajňačku posbírá a schová ve sklepě, protože co kdyby se hodily. A teď se hodí. Když se jeden z mladých hrdinů opět ocitne ve hře, ti ostatní dlouho neváhají a vydávají se po jeho stopách, aby mu pomohli, jenže situace se malinko změnila. Jumanji do sebe totiž nevtáhlo čtyři veterány, ale jen dva. A taky dva nováčky, dědulu Dannyho DeVita a jeho starého parťáka Dannyho Glovera. Ti dva moc netuší, co se kolem nich děje a nejsou schopni pochopit, že se dostali do videohry (čemuž se nelze moc divit), musí se ovšem zatraceně rychle naučit pravidla i využívat svoje herní postavy, pokud chtějí najít ztraceného kolegu a přežít ve světě vraždících pštrosů, šílených záporáků a armád opičáků. 

Jumanji: Další level: FOTOGALERIE

Na první pohled jde o to samé co minule. A i na druhý, šestý a jedenáctý. Hrdinové jsou opět v divokém světě herního Jumanji a čeká je spousta nástrah, ale samozřejmě také i nějaké to překonávání vlastních strachů a mindráků a získávání sebevědomí. A je to většinu času stejně neurážející zábava jako minule. Jake Kasdan má k dispozici hodně peněz a zbytečně se ničím nezdržuje, takže na plátně buď probíhají pokusy o hláškování nebo vidíme akční scény, které jsou popravdě docela velkolepé a minimálně útěk před stádem pštrosů a souboj s opičáky vypadají na plátně dobře. Vsadilo se tu na „more of the same“ a v kině jsem s tím problém neměl, protože letošní Jumanji zvládá pořád bavit, držet tempo a nenudit. A o to jde u rodinného dobrodružství v první řadě. Jenže jedna novinka tu je. A podle mě filmu malinko podráží nohy. 

Zatímco posledně se čtyři studenti ujali čtyř jumanjích hrdinů a nabušený fotbalista se musel naučit pracovat s tělem prťavého vědce, teď tu dostávají prostor i dědulové. Samotní DeVito a Glover sice reálně vyklidí prostor vcelku rychle, dostanou se však do Jumanji spolu s mladými hrdiny, a tak většinu času sledujeme Kevina Harta a Dwayna Johnsona, jak hrají právě Glovera a DeVita. A bohužel tu hodně narážejí na své limity. Johnson to díky přirozenému charismatu zvládá, ale Kevin Hart je vyloženě otravný. Někdo na place mu mohl říct, že nestačí jen mluvit pomalu, aby to vypadalo, že si chodí pravidelně na poštu pro důchod… Film tak dopředu táhnou především Jack Black, který už minule vyloženě zářil, Karen Gillan, protože jí se žádné zásadní charakterové změny netýkají, a překvapivě nově příchozí Awkwafina. 

Přehrajte si trailer Johnson a Hart, tedy dvě možná vůbec největší hvězdy celého Jumanji: Další level, si tu zkrátka ukousli až příliš velké sousto. Naštěstí ne tak, aby tím celý film vyloženě trpěl. Pořád jde o fajn oddychovku, kde se neustále něco děje, akční scény jsou prvotřídní a většina vtipů funguje tak, jak si asi tvůrci představovali. Jen jsem měl poměrně často pocit, že Johnsonovi a Hartovi by bylo lépe v těch škatulkách, do nichž je tvůrci nacpali minule. Ale celkově u nového Jumanji víc než kdekoliv jinde platí, že pokud se vám to líbilo před dvěma lety, bude se vám to líbit i tentokrát. Skoro stejně.