Znáte to rčení, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky? Tak Ruben Fleischer ho nezná. Nebo na něj naprosto seriózně kašle a do té řeky nejen že vstupuje, ale kope kolem sebe vodu jak neplavec, kterého hodíte do třímetrové hloubky. Jenže tomuhle režisérovi se to na rozdíl od něj líbí a je dost velká šance, že líbit se to bude i vám. Zombieland: Rána jistoty je totiž opravdová rána jistoty a tvůrci si řekli, že když to není rozbité, není důvod to opravovat. A poslali do kin víceméně to samé co před deseti lety. Je to problém? To si musí v sobě přežvýkat každý sám, já osobně jsem se s tím však srovnal vcelku rychle. 

Stejně jako v našem světě i v tom zombielandovském uběhlo deset let. Tallahassee, Columbus, Wichita a Little Rock jsou pořád spolu a fungují víceméně jako rodina. Taková hodně šílená, násilnická a bizarní, ovšem vzhledem k tomu, že se zvládali dekádu vyhýbat nemrtvým a každý den vymýšlet nové kreativní způsoby, jak je zabít (podruhé), asi jim to vyhovuje. Teď se usídlili v Bílém domě a mají pocit, že našli domov. A tím začínají potíže. Když nemusí každý den bojovat s armádou zombíků, musí si povídat a brzy se ukáže, že ani po deseti letech se nezvládli úplně naladi na stejnou vlnu. Tallahassee všechny buzeruje, Wichita je možná až zbytečně ostrá, Columbus víc a víc neurotický a Little Rock by se docela ráda seznámila s někým jejího věku a všichni okolo jí lezou na nervy. A tak není divu, že holky jednoho dne vezmou roha a když se Wichita vrátí, její malá ségra chybí. A tak rozhádaná parta vyrazí na záchrannou misi. Misi, během níž zjistí, že nejsou posledními přeživšími na planetě, ale i to, že pořád existují zombíci, z nichž by měli i oni být docela nervózní. 

Zombieland 2: Rána jistoty: FOTOGALERIE

Druhý Zombieland jede od začátku na stejné vlně jako jednička a i když nerad u filmů píšu, že pokud se vám první díl líbil, bude se vám líbit i dvojka, tady to platí stoprocentně. Ono to je fakt skoro to samé, čtyři hrdinové hláškují, ryjí do sebe a čas od času vyrazí zabíjet monstra a jsou u toho legračně kreativní. A pořád to funguje. Podobně jako posledně je Zombieland 2 spíš akční komedie než skutečný horor, tentokrát však vyloženě hororové prvky téměř chybí a pokud se nepletu, ve filmu dojde na jednu jedinou lekačku a to ještě úplně na začátku (a moc nevyleká). Celkově to spíš připomíná sitcom o dysfunkčních hrdinech, kteří „na sebe zbyli“ a lezou si už trošku na nervy, i když se mají rádi. 

Jenomže Woody Harrelson, Emma Stone, Jesse Eisenberg a Abigail Breslin jsou ve svých rolích skvělí a hrozně příjemně se na jejichž vzájemné popichování občas proložené prostřelenou hlavou zombíka kouká. K už zajeté čtveřici navíc přibude pár nováčků a nutno říct, že na veterány nic neztrácejí. Rosario Dawson s coltem po boku a nezdravou fixací na Elvise je cool a barbínovitá Zoey Deutch je zase okouzlujícím způsobem blbá. 

Fleischer se navíc vyblbnul i u akce. Druhý Zombieland má sice slabší finále než první díl, na druhou stranu se tu dočkáme nejenom spousty nápaditých a veselých killů, ale i jedné hodně dobré a hodně dlouhé bitky natočené na jeden záběr, kde předvedl víc nápadů než v celém Venomovi. 

Přehrajte si trailer Asi už jste si tedy udělali obrázek a víte, jestli do kina jít nebo nejít. Já vás tu o ničem přesvědčovat nebudu, protože v případě dvojky Zombielandu opravdu platí „more of the same“ a já s tím vůbec nemám problém. Je to devadesátiminutová krvavá legrace s fajn hrdiny, svižným tempem a směšně přepálenou brutalitou. Jestli vás to bavilo posledně, teď vás to bude bavit taky. Jo a neodcházejte před závěrečnými titulky.