Moc jsem se bál. Příběh o dvou starých mužích, kteří se rozhodnou vzít spravedlnost do svých rukou a zabít svou nemesis z minulosti, totiž přece jen trochu připomíná nedávnou (a pro mě pořád děsivou) Teroristku. Moje obavy se však rozplynuly, protože je tu překvapivě dobrý český film, který má nápad, osobitý styl i myšlenky. A i přes určitá negativa nejde než chválit.

Námět vzešel ze skutečné události, kdy bývalý politický vězeň chtěl společně se svým kamarádem zavraždit osvobozeneckého komunistického prokurátora. Autorské duo Martin Dušek a Ondřej Provazník, pro něž se jedná o hraný celovečerní debut, se však rozhodlo příběh zakončit trochu jinak, než tomu bylo ve skutečnosti. A tak zatímco v realitě hlavní atentátník zemřel noc před vykonáním činu, filmoví staříci se na cestu směřující k nalezení a následně zavraždění nenáviděného mučitele skutečně vydají.

Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička v hlavních rolích předvádějí špičkové výkony a každé zapraskání kostí jim bez problémů uvěříte. A že jich bude – oba jejich charaktery mají velmi podlomené zdraví, a tak i ty nejbanálnější úkony zvládají jen s velkými obtížemi. Je vcelku bizarní, že muži, kteří mají problémy i s osobní hygienou, si troufají na tak náročný sled úkolů jako sehnat zbraň, najít cíl, dopravit se k němu a zabít ho. Zde se však projevuje jejich odhodlání, zápal pro vytyčenou misi, což překoná i nedostatky lidského těla.

Film je tak mnohem víc o stárnutí a problémech s ním spojených nežli o samotné mstě a její adekvátnosti. Tohle ústřední téma se otisklo i v neotřelém zpracování, jež se výrazně liší od podobné naší tvorby. Komediálních prvků je pomálu, místy se jedná spíše o absurdní humor a namísto toho sledujeme staré pomalé lidi, jak dělají staré pomalé věci; a to starým a pomalým způsobem. Je to divácky leckdy nevděčná podívaná, avšak nutno docenit originální koncept a jeho precizní naplnění.

Někoho možná napadne srovnání s loňským Tlumočníkem, v němž Jiří Menzel a Peter Simonischek také zdlouhavě cestovali – jenže zatímco Tlumočník byl prosycen prázdným tlacháním a kýčovitými záběry z dronů, Staříci zůstávají u všedního utrpení svých hrdinů. Takže se o nich nedozvíme nic moc navíc a žádné nostalgické vzpomínání na lepší časy se nekoná.