Počtvrté a pravděpodobně naposled máme možnost se podívat do sklepa kodaňské policie, kde sídlí zaprášené Oddělení Q. Předchozí tři snímky podle románů Jussiho-Adlera Olsena (Žena v kleci, Zabijáci a Vzkaz v láhvi) posloužily jako poctivé severské detektivky, navíc se mohly pochlubit i vzrůstající kvalitou; natěšenost na jejich další případ tedy byla nemalá. Obzvlášť po ohlášení, že komerčně se jedná o nejúspěšnější dánský film všech dob, když ho během dvou měsíců v kinech navštívil milion diváků - vzhledem k tomu, že v Dánsku žije pět milionů lidí, je to úžasný úspěch. Ale je zasloužený?

Bručounský protiva Carl v zatvrzelém podání Nikolaje Lie Kaase zase jednou podtrhuje stereotyp o nekonvenčním poldovi, tentokrát snad s největším počtem hlášek v historii série. Jeho kolega Assad (Fares Fares) má za pár dní odcházet do lukrativnějšího oddělení, jelikož podzemní otročina ho už po pěti letech nebaví. Větší úlohu než v předchozích případech má jejich asistentka Rose, která se vedle své tradiční role spojky u počítače podívá i do terénu. Sledujeme funkční zakomponování všech nutností sequelů - současný případ je nejrozsáhlejší, historicky nejkrutější a obsahuje nejdražší akci. Zároveň se dotýká aktuálních témat, čímž lehce převyšuje žánr standardní kriminálky.

Olsenova kniha totiž vypráví o z dnešního pohledu velmi podivném zákonu, který v Dánsku během 30. až 60. let perzekvoval sexuálně otevřené ženy. Ty byly poslány do léčebny na zvláštním ostrově, kde se samozřejmě kdovíjak pěkné věci neděly. Linka současného vyšetřování Carla a Assada, jež má mimochodem řadu nemilých logických podivností, se proplétá se znepokojivě temným děním let šedesátých a my tak od začátku tušíme, kam se bude příběh ubírat. Vedle propojení minulosti s přítomností a rýpnutí do politických špiček se však jinak rutinní krimi dokáže procítěně vyjádřit i k uprchlické krizi, rasovým předsudkům a postavení žen ve společnosti. Díky této vrstevnatosti pak člověk dokáže leckteré chybky odpustit.

I předchozí díly volné série se v nevelké zemi stereotypně spojované s nezřízeným pitím alkoholu dočkaly obrovských kasovních úspěchů, sázka na jistotu je tudíž opodstatněná. Mimochodem, všechny čtyři filmy nyní patří mezi pětku komerčně nejúspěšnějších dánských snímků všech dob, což svědčí o vpravdě obrovské popularitě série. Opět se trochu obměnil tvůrčí tým, zůstal jen hlavní scenárista Nikolaj Arcel, který sepsal i předchozí adaptace. O něco více se rozebírá i vztah obou hlavních policistů, z čehož je znát, že se tvůrci chystali na konec série. Ta se tak dočkává (pravděpodobně) finálního dějství, jež nezklame a na stominutové ploše nabídne přesně to, co fanoušci chtějí. Stačí vám to?