Skleněný se nám těsně vešel mezi nejočekávanější filmy roku. Po The Visit a Rozpolceném se totiž Shyamalan vrátil na výslunní, takže jsme skoro automaticky čekali, že tuhle comebackovou sérii vytáhne na hattrick. Jak nakonec pokračování Rozpolceného (a hlavně parádního Vyvoleného) dopadlo? No... radši se ani neptejte.

Jak to vidí KarelR

Říkal jsem si, že Amíci zase jednou podstřelují, ale oni ještě přestřelili. Skleněný totiž není ani veleprůměrné drama, nýbrž dvouhodinové trápení, v němž se hrstka marných postav motá v nejhůř střeženém blázinci na světě. Vyvolený je pro mě pecka a Rozpolcený není o moc pozadu. Tady se ale spadlo do natahovaného bahýnka bez napětí a smyslu, které v roce 2018 absolutně nejde obhájit. Jako by Shyamalan znovu ztratil cit a produkující Blum měl nějaké zatmění mysli. Jejich komentář superhrdinského žánru totiž nabízí jen šroubované dialogy, WTF zvraty a spoustu důvodů k předstírání, že tahle crossoverová marnost nikdy nevznikla.

Jak to vidí Mr. Hlad

Jestliže jste si po The Visit a Rozpolceném mysleli, že je Shyamalan zpátky ve staré formě, Skleněný vás vrátí zpátky na zem. A dost bolestivě. Ten film je prohra na všech frontách. Nejen že není ani trochu napínavý a má přestřelenou délku, ale především je neskutečně nudný a hlavně hloupý. Shyamalan se zoufale snaží navázat na téměř dvě dekády starého Vyvoleného, ale nedošlo mu, že se změnil svět i žánr comicsových filmů a to, co se snaží říkat, bylo buď už dávno řečené, nebo je to tak strašně mimo, až to bolí. Jednu absurditu následuje druhá, pitomost se střídá s blbostí a některé scény jsou režijně a scenáristicky tak strašně mimo, až jsem reálně uvažoval, jestli nejde o sofistikovanou parodii. Willis, který po letech zapl své charisma na maximum, McAvoy, jenž je stejně dobrý jako v Rozpolceném, a jedna zajímavě vymyšlená dialogová scéna to nezachrání. Shyamalan dělá Skleněným ostudu sobě i svému nejlepšímu filmu. A je velká škoda, že na place nebyl nikdo, kdo by mu to řekl. Hrozně smutná podívaná a hrozně smutný konec filmaře, o kterém se kdysi mluvilo jako o novém Hitchcockovi nebo Spielbergovi.

Jak to vidí Rimsy

Ach jo. I po špatných zahraničních ohlasech jsem doufal, věřil. Před pár dny jsem po druhém zhlédnutí docenil řadu narážek i provázanost s dalšími Shyamalanovými tématy v Rozpolceném, ale ani shovívavost mi v tomhle skleněném případě nepomohla. Nadějný úvod zabije ukecaná následná hodina, kde se nic nestane a dojde jen k přehršli nikam nevedoucích dialogů a herecké exhibice Jamese McAvoye, připomínající víc než co jiného WTF kolektiv Jona Lajoie.

Zápletka se opět točí kolem zpochybňování superhrdinských schopností a vzájemného přetahování ústřední trojice, což se dalo čekat. Shyamalan se to rozhodl opepřit řadou zvratů, které však z velké části nedávají smysl a zcela nevhodně rozšiřují vesmír, v němž by se komorní příběh hrdinů a záporáků vlastně vyjímal lépe. Je to prostě škoda, poněvadž nuda střídá absurditu a ani snaživý divák se nedočká racionálně uspokojivých vysvětlení či alespoň emočně působivých scén. Spoustu zajímavých nápadů nelze Shyamalanovi odepřít, ale takové zpracování od tvůrce, co má za sebou víc než reklamu na tampony, je opravdu tristní.

Recenzi čekejte v nejbližších dnech.