David Mackenzie tak dlouho v rozhovorech varoval, že jeho film rozhodně nebude pokračováním Statečného srdce, až se to novinářům i fanouškům dokonale vrylo do hlavy. Outlaw King možná nekope stejnou ligu jako Gibsonův trhák, ale peníze jsou na něm vidět a sluší mu co největší televize nebo rovnou plátno, takže v tomhle ohledu si Netflix rozhodně může udělat čárku k dobru. Už prvním záběrem se přesouváme do Skotska na začátku 14. století, kdy jsou místní samosprávci tlačeni ke zdi anglickým králem. Kdo se rozhodne odporovat, skončí na popravišti a jeho ostatky jsou pro výstrahu vystaveny na náměstí velkých měst. 

Stačí pár minut v zemi plné bahna a nevyléčitelných nemocí, aby divák pochopil, že místní postavy hrají život na obtížnost Very Hard a kdykoliv mohou z děje odejít bradou vzhůru. Chris Pine a jeho pronikavé oči se sem vůbec nehodí, protože všichni ostatní vypadají, jako že právě vylezli ze stodoly po denní šichtě. Stačí ale třicet minut ostražitého budování světa, abychom Mackenzieho taktiku plně pochopili. Outlaw King chce být tak trochu edutainmentem, srozumitelným a zábavným dějepisem nejen pro skotské patrioty, ale pro všechny, kdo o Robertu The Bruceovi slyšeli tak nějak bokem. Snaha napravit popcornové zkratky Statečného srdce je nejpatrnější právě v ukecané první půlhodině, ale nudit se rozhodně nebudete, protože mocenské intriky tu deklamují zkušení herci a Pineovo charisma zdatně maskuje, že Robert nebyl žádný andílek. Anglický král Eduard I., přezdívaný mimochodem Kladivo na Skoty, mu sice pod tlakem přihraje anglickou manželku, aby ho umlčel, ale když Robertovi zemře mírotvorný otec, je s klidem zbraní definitivní konec.

Mackenzie se nebojí svého hrdinu ušpinit, což je jednoznačně ku prospěchu věci, protože na nějaký další zásadnější vývoj postavy tu moc času nezbývá. Chris Pine táhne Roberta kupředu hlavně skrz občasné rozpravy se svou nečekaně chápavou novomanželkou (vynikající Florence Pugh), v ostatních scénách za něj mluví činy. Nemá smysl tu odříkávat celý děj, ale pokud máte rádi přesilovky a příběhy podvraťáků, bude se vám Outlaw King líbit. Mackenzie mu díky štědrému rozpočtu a minimálnímu dohledu ze strany producentů mohl dopřát správně analogovou a špinavou patinu, ať už jde o bahno nebo krev. Tohle je nekompromisní eRko s dobře vymyšlenými a necenzurovanými bitevními scénami. Až do finále se sice bavíme spíš o desítkách nebo stovkách bojovníků, ale u každého si můžete být jistí, že tam stojí z masa a kostí, nikoliv jako postavička z jedniček a nul. 

Právě hmatatelnost akčních scén a relativní jednorozměrnost všech postav dělá z filmu takové to devadesátkové retro, kdy bylo všechno takové fortelnější a upřímnější. Režisér ovšem ve zbrklém tahu na branku dělá i školácké chyby. Tam, kde jeho americkou etudu Hell or High Water můžeme označit za brilantní charakterovou studii, Outlaw King selhává, protože příliš zkratkovitě skáče z místa na místo. Mackenzie do něj navíc po festivalových ohlasech trochu stříhal a těch dvacet minut, které zůstaly na podlaze, je občas poznat. Skoky v čase byly nutné, aby se vše stihlo odvyprávět v jednom filmu, ale zvlášť přesun z druhého do třetího dějství působí zmatečně. Některé zvraty šlo prodat trpělivěji a vybíjená klíčových postav probíhá občas velmi hekticky. Vedle Pineova Roberta si tak pořádně zapamatujete snad jen vynikajícího Aarona Taylora-Johnsona, který je pod oponou vlasů, bahna a potu k nepoznání, ale jehož DOUGLAS vám bude znit v uších ještě hodně dlouho. Právě Douglasova chrabrost při guerillových přepadovkách vlévá snímku do žil alespoň trochu emocí. Robert je totiž postavou vnitřně rozervanou a zádumčivou. Nebýt toho, že v Pineově obličeji lze občas mlčky číst jako v knize, zůstal by mnohý z diváků na holičkách. Mackenziemu se naštěstí bohatě vyplácí ona zdánlivě nudná úvodní třicetiminutovka, protože spousta věcí a zvratů se snadno vysvětlí tím, že “tentokrát to tak prostě chodilo”.

Osobně jsem se dokázal na vlnu téhle skotské historky naladit velmi rychle. Ano, opět je potřeba říct, že Netflixu chybí dramaturgický dozor. Myslím, že kdyby se s panem režisérem do střižny zavřel někdo zkušený, mohlo být vše odvyprávěno přehledněji. Na druhou stranu Mackenzie není žádný nýmand, jenom je prostě občas trochu tvrdohlavý. Do jeho světa bych se milerád vracel v nějaké minisérii, protože je sám o sobě silnější než samotné postavy. Přispívá k tomu i skvělá kamera, která do vás hrne dechberoucí panoramata skotské krajiny i parádně vyrobené kostýmy. Tenhle umazaný svět prostý draků, dokonale vyfénovaných účesů a prkenných herců je mi mnohem sympatičtější než přehypovaná Hra o trůny. Outlaw King možná nenaplnil potenciál až po okraj, ale je dalším důkazem toho, že Mackenzie je tvůrce, kterého se vyplatí sledovat. A Netflix je službou, která má co nabídnout nad rámec draze nakoupených blockbusterů. 

Přehrajte si trailer Bylo by nefér zakončit recenzi úvahou nad tím, zda tenhle film patří do kin velkých nebo domácích. Outlaw King totiž snese ty nejpřísnější měřítka. Jeho jediným zaškobrtnutím je ono srovnání se Statečným srdcem. William Wallace se v tom filmu možná historicky nevěrohodně zmaloval jako indián nebo americký fotbalista, ale na jeho straně jsou silnější vizuály, větší srdíčko a neoddělitelná nostalgie. Oproti Gibsonově plamenné rétorice však Mackenzieho “sequel” nabízí víc prostoru k zamyšlení i dalšímu košatění přepisu britské historie na stříbrná plátna. Nehledě na to, že podobně “chlapský” a nekompromisní film tu už hodně dlouho nebyl.