Dneska tu máme film, který dost možná někteří z vás vůbec neznají. A ne, 48 hodin není prequel nebo spin-off 96 hodin s Liamem Neesonem. A plést si ho nesmíte ani s 48 hodinami v Paříži, což je film s Harrisonem Fordem, který ani v originále žádnou číslovku nemá, to byli jen kreativní čeští překladatelé. Původních 48 hodin z roku 1982 je příslovečný praotec buddy movies, a protože tenhle žánr milujeme, nemůžeme se o něm nezmínit. Navíc má tenhle film v rukávu ještě několik dalších prvenství.

Původně mělo být 48 hodin spíš buddy thrillerem, tak trochu jako když vezmete Drsnýho Harryho a donutíte ho pracovat v týmu. Lawrence Bender měl na začátku sedmdesátek nápad s teroristou, kterýho musí vypátrat nejlepší policajt ve městě a na pomoc si vezme nejchytřejšího mukla z celýho vězení. Ideální role pro Clinta Eastwooda, jenže ten chtěl tenkrát zrovna hrát mukly, a tak to nedopadlo. Odřekli i Stallone, Reynolds nebo Mickey Rourke. Stejně tak černošského parťáka nechtěl hrát Gregory Hines (později byl k vidění v buddy movie Se strachem v zádech (Running Scared (1986)), kde hrál parťáka Billymu Crystalovi), Richard Pryor nebo mladý Denzel Washington.

Nakonec před kamerou skončili Nick Nolte a Eddie Murphy, na něž z druhé strany řvali Walter Hill a Joel Silver. Zatímco Nolte a Hill už byli v Hollywoodu staří známí a 48 hodin jim kariéru “jen” nakoplo směrem k žánrovému mainstreamu, Murphy a Silver byli debutanti. Eddie se stal pro studio Paramount na dalších pár let spolehlivou dojnou krávou a Silver pak produkoval Smrtonosnou zbraň i Smrtonosnou past, objevil pro svět Shanea Blacka, dokopal na stříbrné plátno Komando i Predátora a všechno korunoval třeba Matrixem. Už jen kvůli startu téhle úžasné kariéry byste měli věnovat 48 hodinám chvilku času. S námi si celý film a jeho dar úspěšnému subžánru, který plodí dodnes, proběhnete za půl hodinky (audio je kdyžtak ke stažení ZDE). A to se vyplatí!

Jen za jedno bychom se chtěli omluvit, zvlášť posluchačům audioverze. Natáčeli jsme v pětatřicetistupňovém vedru a pan režisér nám milosrdně pustil větrák. Takže to co slyšíte v pozadí není helikoptéra, ale rotor plastové vrtule ze supermarketu. Snad to vaše uši milosrdně odblokují a vy uslyšíte jen to podstatné. Jako obvykle platí, že videoverze je napěchovaná ukázkami a fotkami, takže je obsahově hodnotnější. Příjemný poslech a za čtrnáct dní na viděnou u další epizody.