Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Hmyz: Recenze


ikona
Rimsy
hmyzjan švankmajerjaromír dulava
Nestor tuzemské imaginace natočil svůj poslední celovečerní film. Je to důstojné završení slavné kariéry? 

Možná se ptáte, proč poslední. Je to jednoduché – i takové jméno, jakým Švankmajer bezpochyby je, má problémy se sehnáním peněz; na Hmyz ho vlastně sháněl posledních sedm let. A tak není divu, že do podobného boje se už třiaosmdesátiletý umělec znovu pouštět nehodlá. Je to škoda, jelikož nápady mu zjevně nechybí a nejnovější film ukazuje, že si dál jde svou cestou bez ohledu na současné trendy a standardy. Bez hlubšího rozboru tak lze říci, že náročnější diváci si pošmáknou, zatímco ti, kteří Švankmajera dlouhodobě nechápou, budou kroutit hlavami i tentokrát. Ale takhle rychle to přece neodbydeme.

Musím zmínit, že nejsem hardcore fanouškem surrealismu jako takového ani Švankmajerovy tvorby. Šílené, Spiklence slasti i Lekci Faust mám docela rád, přestože jejich celovečerní formát je možná moc velký výplach i na mě a víc jsem si vychutnal Konec stalinismu v Čechách a především nadčasově geniální Možnosti dialogu. Toto vysvětlení je podle mě důležité, jelikož vztah k režisérově nezkrocené imaginativnosti je tím, co pravděpodobně určí i vaši oblibu Hmyzu.

Tentokrát jde Švankmajer divákovi přece jen trochu víc na ruku než dřív, do výsledného filmu totiž zakomponoval bourání čtvrté stěny v podobě jakéhosi filmu o filmu – sledujeme tak nejen samotné dílo, ale zároveň i vysvětlivky, co bylo jak míněno a jak natáčení probíhalo. V tom je skryt dostatek humoru ve stylu „herci nechápou, co režisér chce“ a jinak hutná alegorická groteska je tak antikatarzně rozmělňována. Samozřejmě se stále jedná o látku pro náročného diváka, ovšem intelektuálové i tak dostanou, co chtějí, a zároveň se dokáže pobavit i běžný divák.

Základní příběh dává vzpomenout třeba na Karamazovy, jelikož pojednává o skupině ochotníků, kteří kdesi na konci světa nacvičují hru bratří Čapků Ze života hmyzu. Ta je neprávem tak trochu pozapomenuta a je jedině dobře, že se díky tomuto filmu trochu připomene, její nadčasovost totiž nelze nedocenit. Ale zpět k příběhu – ochotníci jsou samozřejmě marní a režisér v přísném podání Jaromíra Dulavy, který jako jediný má aspoň trochu ponětí, o co se tam všichni pokoušejí, se je snaží srovnat. Naráží na neschopnost, neochotu a nepochopení, zatímco vnímavý divák cítí vrstevnatost této alegorie. Tu sice lze odsoudit jako intelektuální honírnu, jenže není to až příliš jednoduché?

Postupem času přituhuje, objevují se typické švankmajerovské animace i trochu nechutné záběry hmyzích populací, což dohromady překvapivě funkčně posouvá děj kupředu a zesiluje tíhu vyznění. Čapkové napsali hru před bezmála sto lety, ale nic se nezměnilo, lidé jsou pořád stejní. I kdybyste si žádné jiné poselství či myšlenku z filmu neodnesli, tohle podle mě není málo a jsem spokojen. Švankmajer se tak sice neloučí na úplném vrcholu, ale bohaté kariéře mává stále s hlavou vztyčenou.

Verdikt

avatar8/10

Rimsy

Švankmajerovsky hravá a přitom bezpečně podvratná komedie sice trochu sází na jistotu (nakolik lze něco takového o natolik svébytné tvorbě říct), ale představuje důstojné rozloučení velkého umělce s filmovou branží. A moc lepších tuzemských filmů letos asi taky nebude.


© copyright 2000 - 2018.
Všechna práva vyhrazena.
Hosting zajišťuje: Stable.cz
Kontakty: Technická podpora | Redakce

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se na MovieZone zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace