Nicméně ty hlavní prvky artušovských legend jsou víceméně konzistentní napříč většinou zdrojů. Můj největší problém s hollywoodskýma adaptacema jako První rytíř nebo Ritchieho Artuš (aniž bych je na tomhle místě chtěl hodnotit) je ten, že si z legend půjčují jenom pár jmen a příběhy adaptují, diplomaticky řečeno, hodně kreativním způsobem.Bez mučení přiznávám, že mě v tomhle směru hodně ovlivnily knihy, který jsem četl jako dítě (link and link anyone?) a který ve velký míře vycházejí z verze příběhu, jak ho převyprávěl Thomas Mallory. Ostatně Ritchie v jednom ze starších rozhovorů prohlásil, že hodlá částečně vycházet právě z Malloryho — jaký pak bylo moje překvapení, když jsem viděl první trailer.
Nejvěrnější adaptací tak asi pořád zůstává Boormanův film z roku 1981 (nevím, jak je na tom ta merlinovská minisérie se Samem Neillem nebo Tristan a Isolda s Francem — neviděl jsem) a ačkoliv ho mám hodně rád, tak si myslím, že by to dneska šlo udělat ještě líp. Ty příběhy mají obrovský kouzlo a jsou myslím dostatečně zajímavý na to, aby si konečně zasloužily nějaký pořádný převyprávění v moderním kabátu (ideálně jako série antologických filmů
), protože takový tu zatím trestuhodně chybí.
Nicméně pro mě dodnes zůstává alxfou i omegou artušovských filmů Boormanův Excalibur, takové kouzlo a atmosféru podle mě už nikdo nezopakuje.