Mám to štěstí, že až na první řadu Daredevila jsem zatím psal recenze na všechny Netflix/Marvelovské kousky a tudíž se můžu poměrně snadno odkazovat na své předchozí výroky a názory, kterými si budu při recenzi čerstvého Luka Cage lehce pomáhat. Říkám lehce, protože od něčeho jsem se odpíchnout musel a co lepšího bych si mohl na úvod přát, než zavzpomínání na nevyváženou a zbytečně natahovanou Jessicu Jones, kterou v mnoha ohledech Cage připomíná, ačkoliv je přitom zcela jiný, nebo naopak "Dark Knightovskou" recenzi druhé řady Daredevila, která se pro mě osobně stala jedním ze dvou komiksových vrcholů tohoto roku. Obzvlášť pak kvůli tomu druhému zmiňovanému jsem měl ohledně nadcházející sólovky s neprůstřelným drsňákem docela solidní naděje. Trailery se sice příliš nesnažily a bylo jasné, že nás čeká kromě klasického originu zároveň úplně jiná story, než kterou nám vyprávěli Jessica s Mattem. Nicméně očekávání byla pořád dost vysoká. A jak že to tedy dopadlo?