Na Batman vs. Superman jsem se vážně moc netěšil. Nemusím Watchmeny ani Muže v oceli a těžce mě nebaví Cavill, takže jsem čekal další digipřehlídku někde kolem 6/10. Jak to dopadlo? Nakonec jsem si film užil o dost víc, než jsem přepokládal!

NÁSLEDUJÍ SPOILERY!!!

Na jednu stranu chápu, proč se na něj snáší vlna kritiky. Divák neznalý komiksů se totiž rychle ztratí v otázkách jako "Kdo byl ten týpek ze snu?" "Proč ta hezká holka nosí brnění?" nebo "Co tam dělá ten troll z Pána prstenů?" a pak už jen bezcílně civí na plátno v naději, že ve finále přijde nějaké vysvětlení. Inu, nepřijde, není na něj čas ani místo, poskytnou ho až dva další filmy. Což je přístup, který je ok pro fanoušky, ale moje rodiče, kteří si s klidem dávají X-Meny nebo Temného rytíře, to prostě vykolejí.

Snyder zkrátka musel do jednoho filmu vměstnat duel Batmana se Supermanem, neochotný návrat Wonder Woman do světa lidí a promo na Justice League. Můžeme stokrát opakovat, že to je celkem blbý nápad, který vychází z DCčkové snahy rychle dohnat Marvel, ale to už je teď jedno. Po letech nadávání na tenhle přístup se dá konečně řešit výsledek, který je mnohem zajímavější, než se na první pohled může zdát.

Co se mi tedy na Batman vs. Superman líbilo? V první řadě bych ocenil atmosféru, která je prostě diametrálně odlišná než u Marvelovek. Ty se snaží být dost soustředěné, civilní a divácky otevřené. Tamní postavy jsou jasně čitelné, většinou sympatické a řeší celkem jednoduché problémy v přehledných filmech. To všechno je samozřejmě super a z většiny z nich to dělá výborné filmy, Zacka Snydera ale láká něco trochu jiného.

Sice se mu to často nedaří úplně prodat, ale jeho filmové světy bývají zašmodrchanější, stylizovanější a surovější. Ne, nemyslím, syrovější, od toho tu máme třeba excelentní druhou sérii Daredevila. Mám na mysli surovější, takže když Batman nebo Superman někoho praští, prostě ten úder cítíte mnohem víc než u řady Marvelovek. Přidejte si k tomu pár skoro hororových momentů (Batman a policajti, cameo Man-Bata ve wayneovské hrobce...) a vypadne vám z toho svět, ve kterém se můžete oprávněně bát toho, že někdo někomu za pět minut zlomí vaz.

Do tohohle vystižení DC komiksů pak Snyder rozházel spoustu momentů, které jdou fanouškům ohromně naproti. Když se přetrhnou Marthy korále, Batman nakopne Supermana ocelovou botou a do hry vstoupí atomovka, vyskočí vám v hlavě Návrat temného rytíře. Když se Bruce Wayne pozastaví u Robinovy uniformy, vidíte Jareda Leta s páčidlem, jak rozpoutává řádění z ranku Smrti rodiny. Do toho občas vyskočí Chris Pine jako Steve Trevor na fotce s Wonder Woman, zrod Cyborga nebo ostny vytahující Doomsday. Prostě totální lahůdky (s výjimkou nepasujícího Aquamana), jež samozřejmě korunuje snové lákání na Darkseida nebo kryptická zpráva od Flashe z budoucnosti.

Když jsem šel na Batman vs. Superman podruhé, vyloženě jsem se na tyhle (a mnohé další) momenty těšil. Všechny ty wayneovské úšklebky, dojemná ikonizace Supermana, nářezový hudební motiv Wonder Woman... Snyder těch dílčích úspěchů naservíroval spoustu, jen holt nejsou v úplně vyžehleném příběhu. A pak je tu jeho nečekaný trumf - vynikající Eisenbergův Lex Luthor, který obrací veškerá příběhová očekávání naruby.

Jak přesně? Většina lidí asi čekala, že když jdou na duel Batmana se Supermanem, bude to hlavně o slavných superhrdinech a o tom, jak se chtějí zabít. Chápu, proč tahle očekávání vznikla, asi jim nešlo zabránit a kampaň je nijak výrazně nepopírala. Film na ně ale zvysoka kašle a vypráví něco úplně jiného - totiž příběh o tom, jak chtěl mít Lex Luthor kontrolu nad vším kolem sebe, a tak rozpoutal hrozný brajgl.

Lex ve filmu postupně vysvětluje svoji motivaci. Jeho otec musel jásat nad vládcem, který páchal zlo, a nemohl s tím nic dělat. A to je přesně to, čeho se Luthor Jr. (ano, puntíčkáři se teoreticky ještě mohou dočkat toho "pravého" Lexe Luthora) nikdy nechce dočkat. Má peníze, má vliv, má krapet maniakální vnímání světa a má odhodlaní. Což je očividně všechno, co člověk potřebuje k manipulaci s takzvanými spasiteli z Gothamu a Metropolis.

Po vynikajícím destrukčním úvodu filmu se tak nestane prakticky nic, co by nezavinil Lex. Právě on živí v Bruci Wayneovi přesvědčení, že je Superman tak nebezpečný (viz celá šaráda s bombou a novinovými výstřižky), aby ho následně navedl až ke kryptonitu (viz Lexův úsměv po jeho ukradení). Právě on posílá Clarku Kentovi fotky mrtvol z gothamského vězení, aby se nadále šťoural v netopýřím antihrdinovi. Oba pánové přitom vůbec netuší, co s nimi mává, podléhají svým zkratkovitým emocím, a Lexovi tak překáží v cestě jediná věc - pátrání Lois Lane.

Ano, tolik kritizovaná linka s Lois je dost podstatná, bez ní by totiž byli kladní hrdinové komplet za bandu tupců. Lois díky hi-tech kulce začne tušit, že je za vším Lex, a nakonec ze Swanwicka (Harry Lennix) i vyždíme potvrzení. Jen se holt dřív, než stihne Lexe odhalit, potká s uklízejícím KGB Beastem (Callan Mulvey) a padne do Lexova zajetí. Proč s ní Snyder takhle zametl? Protože jinak by Supermanovi s Batmanem otevřela oči. A žádná megabitka by se zřejmě nekonala, že...

Samotný superhrdinský duel je samozřejmě trochu mimo. Na jednu stranu je super, že není zkonstruován klasicky - tzn. dva superhrdinové v něčem nesouhlasí a jdou si to vyříkat, což je přesně to, na čem bude stát souboj Kapitána Ameriky s Iron Manem. Klička s Lexem je celkem originální a správně zákeřná, problém je ale v tom, že všechno visí na "Superman není schopný Batmana na chvíli paralyzovat a vysvětlit mu, co se děje." V jádru tak jde o jednu z nejzbytečnějších scén filmu (vyndat ji ale nešlo, no...), paradoxně bych ale pochválil její tolik vysmívané zakončení.

Že je jméno Supermanovy matky málo na to, aby Batmanovi otevřelo oči? Vzhledem k tomu, jak poctivě Snyder buduje jeho trauma z dětství, bych to netvrdil. Bruce si celou dobu zakládá na tom, že musí zastavit neprůhledného a nevypočitatelného emzáka, a je smířený s tím, že je kriminálník. Tedy alespoň naoko před Alfredem, někde hluboko se pochopitelně má za hrdinu, což mu sebere právě moment, kdy by zavinil smrt něčí matky a víceméně se dostal na úroveň toho parchanta, co připravil o rodinu jeho. OK, někomu to asi pořád přijde slabé. Batman by se ale probodnutím Supermana stal tím, co nejvíc nenávidí a proti čemu celý život bojuje, takže mu jeho náhlé pochyby prostě věřím.

No a dál? Dál se vracíme k Lexově záložnímu plánu, značka: "Když boha nezabije muž, udělá to ďábel." I tady mu jde o to být v mnoha směrech u kormidla (proto k Zodovi přidává symbolicky svoji krev), a Lexova chyba spočívá čistě v tom, že pořádně nečetl Frankensteina. Ačkoliv určitě doufal, že ho Doomsday bude poslouchat a pomůže mu zabít Supermana, monstrum se rychle obrátí proti němu a následně rozpoutá velkou destrukci.

To dává smysl účasti Wonder Woman (5000 let stará válečnice se nenechá rozhodit a boj si vlastně užívá - super!), s jejíž pomocí Superman Doomsdaye porazí. Batman přitom humorně skáče kolem (protože co jiného má sakra dělat - v Justice League je hlavně stratég) a po Supermanově smrti a Lexově vězeňském běsnění si uvědomuje, že musí zformovat partu superhrdinů, které mu, ehm, přihrál do náruče právě Lex, když ho lákal k ukradení kryptonitu.

Ano, Lex, Lex, Lex. Zakomplexovaný šílenec sice skončí v base, ale až po tom, co splnil všechny svoje cíle. Zavinil smrt obávaného Supermana. Načetl si kryptonské znalosti, takže ví o vesmíru a mocných technologiích víc než kdokoliv jiný. Obrátil obraz v otcově pracovně, čímž definitivně unikl z jeho stínu. A navrch posunul Zemi do Darkseidova hledáčku, takže... ďábel opravdu nepřijde z pekla, ale z nebe.

Lex tedy rozhodně není pěšákem ve hře vyšších mocností. Hýbe osudem celého světa, a jakkoliv to znamená hlavně zkázu, kdo říká, že si ji lidstvo nezaslouží? Když to Lexovi hrálo do karet, neváhal obětovat vlastní asistentku, možná jedinou osobu, se kterou si rozuměl. Je proto nasnadě, že si rád zahraje u nejelitnějšího pokerového stolu a jako vklad hodí na stůl celou svoji planetu.

Inu, možná v tom filmu vidím věci, které tam nejsou, a pořád bych ho nevydával za komiksovou pecku, které by měla dát šanci většina světa (proč BvS cpát úplně všem, když se na řadové diváctvo očividně tak moc nemyslelo?). Určitě jsem tu ale našel dost nosných a poutavých věcí na to, abych se jako fanoušek papírových sešitů bavil i při třetí projekci. Sem s rozšířenou verzí a Justice League!