Prestižní evropský festival letos možná nabídl o něco slabší program než minulé roky, to ale neznamená, že se opět není na co těšit a že nemůžeme spekulovat o tom, který z povedených filmů se objeví třeba již za měsíc v Karlových Varech.

Macbeth

Michael Fassbender je pro mě ve filmovém průmyslu možná největší tvůrčí zjevení posledních pěti let. Velmi talentovaný herec, který se navíc nebojí využívat svůj vliv na spolupráci s novými nadějnými filmaři (a podporovat je v takovém rozsahu jako v současnosti nikdo jiný), díky své popularitě zviditelňuje mnoho talent širšímu spektru diváků (a producentů). Shakespearovského Macbetha režíruje zatím neznámý Australan Justin Kurzel (na „Fassyho“ zapůsobil jeho znepokojující debut Snowtown) a podle ohlasů z festivalu jde o naprostu současnou, moderními filmovými prostředky zpracovanou látku, které by se neměl bát žádný filmový fanoušek. Čekejte násilí, egoistické postavy a syrovou středověkou atmosférou nerozmělňovanou blbnutím s CGI.

Son of Saul

Snažíme se, snažíme (Cesta ven), ale naši sousedi prostě jednou za rok vždy přijdou s festivalovou „bombou“ celoevropských rozměrů, která znovu dokazuje, jak je naše kinematografie pozadu. Minulý rok válela polská Ida (a třeba i v našich končinách lehce přehlédnutý německý Phoenix) a letos to vypadá, že jedním z nejoceňovanějších evropských filmů bude tento maďarský výlet do Osvětimi. Debut (!) Son of Saul nadchnul právě v Cannes v hlavní soutěži. Hlavní postavou je člen Sonderkommanda, který snaží v osvětimském pekle důstojně pohřbít svého syna. Uznání film prý opravdu nesklízí jen za téma, ale především za skvělou nekompromisní filmařinu, která dělá ze Schindlerova seznamu disneyovskou pohádku.

Youth

S italským pábitelem Paolem Sorrentinem se v posledních dvou letech díky triumfální Velké nádheře seznámila (a ve většině případů skamarádila) i širší vrstva filmových fanoušků, kteří zrovna evropské kinematografii neholdují. A Paolo chce lákat široké vrstvy i dál, takže si do svého anglicky mluveného Mládí natáhl hvězdy kalibru Michaela Cainea a Harvey Keitela a bude nás bavit svým přemítáním o mládí, životě, lásce a spoustě dalších témat. Ohlasy nebyly zdaleka jednoznačné, třeba Variety dává plnou palbu s tím, že jde o nejcitlivější Sorrentinův film, jinde ale píší, že už je toho audiovizuálního obžerství trochu moc, příliš se tlačí na pilu a přitom je to kýčovité sentimentální tlachání o ničem. Já jsem skalní sorrentinovec a těším se. Česká premiéra v říjnu.

The Lobster

Řecký režisér divných filmů Giorgos Lanthimos si svým znepokojujícím a zábavným Špičákem vydobyl renomé. Jeho následující film Alpy již tak dobré ohlasy nesklidil, ale letos se vrátil do Cannes s anglicky mluveným projektem, na který mu kývly hvězdy jako Colin Farrell, Rachel Weisz nebo Léa Seydoux. Romance zasazená do dystopické blízké budoucnosti, kde jsou nezadaní jedinci proti své vůli drženi a přesunuti do podivného hotelu, kde mají 45 dní na to, aby si našli partnera, jinak budou proměněni ve zvíře (odtud „humr“ v názvu). Zní to šíleně. A podle ohlasů je to vynikající černá komedie, která v Cannes získala Cenu poroty.

Green Room

Jediná americká produkce v tomto výběru. Hned druhý počin Jeremyho Saulniera Blue Ruin, který připomínal debut bratrů Coenových, si získal pověst jednoho z nejzajímavějších revenge filmů posledních let (mohu potvrdit). A i nyní si Saulnier sám napsal žánrově atraktivní scénář. Punková kapela je po svém koncertním vystoupení v jednom zapadákově v obležení neonacistického gangu, který vede Patrick Stewart. Prý děsivé a vrcholně zábavné, zároveň ale se skvěle vystavěným scénářem. Ideální „midnight movie.“ Doufám ve Vary.