Pamatuju si to jako dneska, psal se rok 2008 a v kinech běželo Bláznovo zlato. Romantická komedie tak tupá, až byla vlastně docela zábavná. McConaughey se tu znovu pároval s Kate Hudson z Jak ztratit kluka v 10 dnech, což byl romkom kult, který je oba dostal do mainstreamového popředí o pět let dřív. Zatímco McConaughey byl do té doby jen nezávislák, co levou zadní hrál pohodáře a občas zkusil i něco nezávislejšího (teď nemluvím o štěcích v seriálovém Sexu ve městě), romantické komedie z něj přes noc udělaly žádaného frajera s hezkým kukučem, sixpackem a permanentním kalifornským opálením. Bláznovo zlato ovšem tuhle škatulku těžilo tak usilovně, že se z McConaugheyho stala komická postavička. Hned do první scény dorazí do pasu svlečený a muskulaturu zakryje snad až v samotném závěru filmu.

Na rozdíl od Surfařské svobody (Surfer Dude), kterou taktéž v roce 2008 McConaughey natočil s Woodym Harrelsonem jako poklonu oblíbenému sportu a zřejmě i definitivní tečku za "flákáním se a děláním brajglu", se ovšem Bláznovo zlato bere hrozně vážně a snaží se diváky přesvědčit, že sledují další rodinné stříbro z žánru romantické komedie. Tomu snad nevěřil ani nikdo za kamerou, včetně McConaugheyho, který si po tomhle flopu vzal na dva roky dovolenou. Vytrvale odmítal všechny nabídky, které na sto honů smrděly následujícím popisem: "sympatický a urostlý třicátník, fanoušek adrenalinových sportů, beznadějný romantik". Dokonce poslal do háje i patnáctimilionový šek, jež ho vyzýval k účasti na celovečerní adaptaci seriálového Magnuma.

Jeho agent si zprvu rval vlasy, ale pak pochopil. A pochopila to i studia, která přestala McConaugheymu posílat nabídky. Po dvou letech o texaském svérázovi psal už jen magazín People. Historky o zhuleném Matthewovi, který pobíhá o půlnoci po pláži, ruší svoje hollywoodské sousedy, a pak hraje až do rána na bonga, postupně vybledly. Zůstal jen image věčně sportujícího věrného manžela, který se svou ženou plodí jedno dítě za druhým. Image úspěšného herce, který založil charitativní nadaci a stal se z něj filantrop. Matthew se stáhnul ze scény a zůstal po něm jen jediný hřích minulosti - nepovedená a přitroublá komedie Bejvalek se nezbavíš. Pokud šlo ovšem o bývalou kariéru, tu hodlal McConaughey poslat do horoucích pekel velmi rychle.

Tady je důležité naše životopisné brebentění na chvíli přerušit a uvědomit si, že dva roky úmyslných prázdnin jsou v Hollywoodu víceméně profesionální sebevraždou. McConaughey měl ale svůj vlastní plán. Jeho metamorfóza neproběhla jen tak ze dne na den a rozhodně nešlo o náhodu, že se mu najednou pod rukama začaly kupit úplně jiné role. Poklona patří nejen jeho agentovi, ale především herci samotnému za to, že slevil ze svých nároků a šel klepat na dveře indie producentů, kteří ho znali jen jako blonďatou surfařskou ikonu.

Ona pokora byla ovšem reflektována s povděkem, protože malí producenti viděli v McConaugheym kladivo, které jim pomůže prorazit do většího počtu kin. O pár měsíců či let delší pauza a tahle křehká rovnováha už by nefungovala. Takhle byl ale McConaughey dostatečným lákadlem pro producenty Obhájce, Reportéra nebo snímku Mud. Všechny tyhle role šly proti zavedené McConaugheyho škatulce. Jenže publikum má rádo comebacky a proměny, takže všechno začalo nabírat rychlý spád. Přitom se nedá říct, že by tyhle filmy vyloženě udělaly poprask. Na festivalech se jim tleskalo a na základě postavy z Obhájce dokonce McConaughey uživil i reklamní kampaň pro automobilku Lincoln (protože hlavní postava filmu jezdí ve starém Lincolnu - odtud také originální název snímku - Lincoln Lawyer), ale třeba Mud je tím typicky přehlíženým klenotem, který se v Evropě do kin nedostal. A je to škoda, protože zrovna tam McConaughey předvádí, jak daleko se vlastními silami dokáže od své předchozí kariéry odpoutat. Reportér byl pak hvězdně obsazenou, ale celkem prošumělou detektivkou, v níž jako by Matthew symbolicky předával štafetu Zacu Efronovi, dalšímu panákovi s vypracovaným břichem, co se snaží ukázat i jiné než biologické svaly. Má na to ale ještě dost času, zatímco McConaughey hraje o tu pověstnou druhou mízu.

Aby to předávání kolíků a vůbec dělání tlustých čar za minulostí bylo opravdu vidět, přijal Matthew nabídku Stevena Soderbergha, aby si zahrál ve striptérském opusu Bez kalhot (Magic Mike). Byl to geniální tah, protože role umožnila McConaugheymu balancovat na tenké hranici parodie sebe sama. Hrál svalnatý sen všech dam a zároveň dával najevo, že je to jen fasáda - hezky nakreslená skořápka, pod kterou se skrývá něco víc. Z hlediska načasování pozdějších projektů byl Soderberghův symbolickým startovním výstřelem. "Tady mě máte, zapomeňte na starého Matta, ode dneška se bude hrát jinak."

Zbytek už asi znáte. Maličká, ale výrazná role ve Vlkovi z Wall Street, kde McConaughey na pět minut sebere vítr z plachet i božskému Leovi, oscarový Klub poslední naděje, který se kvůli kontroverznímu hlavnímu hrdinovi nedařilo Mattovi poslat do produkce pěkných pár let, ale nakonec získal tu nejvyšší možnou satisfakci, a v neposlední řadě i televizní minisérie True Detective, která se šířila všemi směry jako požár a zanechala za sebou hned několik zásadních poznatků - Woody Harrelson je borec, Alexandra Daddario je kočka a... Matthew McConaughey umí hrát.

S tím posledním tvrzením sice pořád ještě mnozí nesouhlasí a vyčítají Mattovi tu jednu jedinou, extrémně zasmušilou hereckou polohu, kterou dokolečka recykluje v hlasovém i mimickém projevu. Ještě jsem neviděl Interstellar, takže nemohu soudit a vlastně se mi ani nechce hodnotit, kdo je lepší nebo horší herec. Jistým měřítkem hercových kvalit jsou i režisérské skalpy, které za svou kariéru uloví. A posledních pár filmů a seriálových projektů jednoznačně ukázalo, že McConaughey dokázal udělat ten krok do prázdna a přestal být frajírkem z romantických komedií. O někoho takového by si totiž Cary Fukunaga nebo Christopher Nolan pravděpodobně neopřeli ani kolo. A nerukujte teď na mne, že Nolan fandí Baleovi, o kterém si také leckdo myslí, že umí jen srandovně tuberácky šeptat.

O tom, jak hluboká bude brázda McConaugheyho proměny, se rozhodne až v následujících letech. Až se jeho dramatická kariéra svou délkou srovná s tou, ve které hrál pohodové týpky s větrem ve vlasech a vlnou pod zadkem, pak se můžeme bavit. Už dnes je ale jisté, že tenhle odvážný pokus o restart sebe sama může být inspirací pro řadu dalších vyhaslých celebrit. A že bychom jich spolu dokázali napočítat tucty.

Jak už jsem řekl, publikum miluje comebacky. Kdopak asi bude další na řadě?