Pochvaly a pohlavky si získaly na frekvenci MovieZone FM docela slušnou popularitu, proto nastal čas oprášit jejich formát a vyrukovat s ním mezi písmenka. Systém zůstává stejný. Jednou za měsíc (či dva, či tři...) budeme rozdávat červené a černé puntíky, na vás bude s námi souhlasit nebo hlasitě protestovat. Takže... kdo nám padl do oka tentokrát?

Cival

Pochvala: Tomu, kdo koupil Smrt čeká všude pro TV Barrandov. Vytáhnout na 10. dubna, tj. měsíc po oscarovém triumfu, z klobouku všude propírané válečné drama, to chce kus vychytralosti. A povědomí o tom, že není třeba pokaždé jen hledat mezi blockbustery a megafilmy, ale i mezi rok a půl starými snímky, které si odkroutily pár festivalů… a pak z nich kdo ví proč udělali běžce na oscarové trati.

Pohlavek: Všem, kteří brečeli u The Blind Side. Nebo byli alespoň dojatí. Ještě bych pochopil, že tahle slaboduchá propagace křesťanských hodnot vydělá miliony, možná i to, že vynese Sandře Bullock spoustu cen (hollywoodské ženy holt momentálně nemají moc co hrát), ale zařazení filmu mezi deset nejlepších bijáků roku a zároveň fanfáry ze strany diváků mě pomalu rozežírají zevnitř. Když jsou lidé schopní brečet nad tím, že si bílá zazobaná panička de facto koupí domů černocha a pořídí mu auto a postel, a spatřují v tom cosi hluboce lidského, povznášejícího a poučného, neřku-li inspirativního, pak už jen čekám na strhující příběh o retardované hispánce, jíž někdo daroval panenku. Možná se toho slzopudného fláku dočkám – jenže i když bude mít stejnou porci kýče a bude stejně prokalkulovaný, věřím, že v něm bude pořád stokrát víc opravdového dramatu a naopak sotva desetina těch otravných úsměvů ve stylu „vítej do rodiny, ty náš velký černošský medvídku“. Zlo.

imf

Pochvala: Těžko něco chválit v měsíci s podvyživeným Febiem, s obludně posunutými premiérami (z března a dubna zmizela řada klíčových titulů, kterými čeští distributoři lepí díry v chudokrevném letním programu) a dalším nekonečným proudem remaků a "pokračování po dvaceti letech". I proto občas stačí málo, třeba návrat Toma Cruise v Knight & Day. Neoriginální zápletka, vykradené konkrétnosti, ale přesto svěží trailer a velká očekávání. Proč vlastně chce Tom Cruise natočit Mission: Impossible 4, když má tahle "romantika" v sobě víc akce než loňská hollywoodská tvorba dohromady? Možná to s tím návratem myslí vážně. Vzhledem k tomu, že prakticky nestárne (je to cyborg, říkám to už léta), mohlo by se mu to povést a já mu přes všechny zhltnuté placenty a promodlené průšvihy přeju štěstí. Je na čase, aby se objevil film, se kterým nikdo nepočítal, a trochu to rozčísnul. Jinak se v létě ukoušeme nudou.

Pohlavek: A pak tu máme návrat Willa Smithe. Ještě před dvěma lety (necelými) jsme mu fandili v Hancockovi, abychom ho o pár měsíců později nenáviděli v Seven Pounds. A pak? Pak si vzal Will rodičovské volno, což znamenalo, že hnal své ratolesti z jednoho projektu do druhého, zřejmě v rámci nějakého novátorského modelu důchodového pojištění. Ať si. Teď to ale vypadá, že svůj návrat mezi áčkaře si chce pojistit až příliš nesportovním chováním. Muži v černém 3? Hmm... Den nezávislosti 2 a 3? Hmm? Ještě by měl přihodit podepsanou smlouvu na třetí Mizery a bude jasné, odkud tučné šeky vanou. Smith se možná snaží z producentů vytřískat maximum, ale tohle tržní chování je přesným opakem kroků, které vedly k vynikající sci-fi Já, robot, originálnímu Hitchovi nebo příjemně indie Štěstí na dosah. Smithe jsme měli rádi nejen proto, že byl cool a vydělával mraky peněz, ale taky proto, že věděl kám sáhnout. Na co sáhnul, to se proměnilo ve zlato i co se týče diváckých zážitků. Teď se z něj klube dolarová děvka, co se spustí s každým sequelem v dosahu.

KarelR 

Pochvala: Chrisovi Hewittovi a jeho týmu za vyrábění videoblogů pro Empire. Nejenže je tištěná podobá tohohle magazínu něco, za co by čeští filmoví fandové určitě zaprodali vlastní duši, ale nezaostává za ní ani její webová verze. Na té se občas objeví fajn kvízy nebo tématické články, hlavně se tu ale kupí videa z různých událostí nebo třeba návštěv placů, v nichž Hewitt se svým typicky britským humorem často nachází přesný poměr mezi zábavnou a zajímavou reportáží, kterou ocení laici i zarytí filmoví geeci. Takhle se třeba vydal řádit na loňský Comic-Con, navštívil sídlo Pixaru, plac Kick-Ass a naposledy ceny Empire, kde absolvoval mj. setkání s vyloženě dobře naladěným Samem Worthingtonem. A vytáhl z Louise Leterriera, jak je to s tím jeho režírováním úplně všeho. Tyhle videoblogy by se teď ale měly začít objevovat dokonce jednou týdně s novinkami a rozhovory všeho druhu, takže jen houšť, Chrisi. Skvělá práce. A třeba se někdy v budoucnu objeví i tvůj český ekvivalent, který vymáčkne tolik srandy z českých filmařských luhů a hájů.

Pohlavek: DreamWorks a Miramax Films za jejich trailerové kampaně k Jak vycvičit draka a Všichni jsou v pohodě. Každý je asi zvyklý na to, že se po vynikajících trailerech dostane do kin nějaká obludnost. Zklamání, po kterém si řeknete, že už upoutávkám nikdy nebudete věřit. Není to nic neobvyklého a svědomité tahání lidí na sebevětší volovinu je obvyklý a pochopitelný marketingový tah, na začátku dubna se ale dostávají do našich kin hned dva filmy, které mají úplně opačný problém. Jejich hrozné trailery totiž snaží lákat na nudné a idiotské komedie, které jako by byly až za hranicí divácké vděčnosti (viking smolař si osedlá černého draka a ksichtící se herecká ikona objíždí slavné ratolesti), ve výsledku však dostanete skvělou fantasy bez trapných fórů pro nejmenší a neméně dobré drama o vztazích mezi rodiči a dětmi. Je samozřejmě fajn, že jste při případné návštěvě kina kvalitou překvapeni, než abyste nad ní brečeli, na druhou stranu tím ale trpí tvůrci oněch filmů. Když totiž nevydělají, můžou se dostat do slepé uličky a mít problémy s budoucí tvorbou, za což potom nezbývá než děkovat mj. hlavně pánům, co nedokázali vyrobit pořádný trailer. A to je vlastně mnohem smutnější, než když někteří rutinéři zaštícení luxusními upoutávkami točí pořád dál.

Mr. Hlad

Pochvala: Vybrat něco, co by si ode mě zasloužilo v posledních týdnech pochvalu, bylo zatraceně těžké. Takže pochvala poputuje poměrně neobvykle k měsíci dubnu. Konečně to totiž vypadá, že zase konečně nadchází doba, kdy se dá na něco jít do kina. Dorazí Souboj titánů, druhý Iron Man nebo parádní Jak vycvičit draka. Oproti březnu, kdy se do kina nedalo jít prakticky na nic a jediný film, který si vysloužil na MovieZone nadprůměrné hodnocení, bylo I Love You Phillip Morris, jde o zásadní pokrok. Léto se zkrátka blíží a s ním i zajímavé filmy.

Pohlavek: Pohlavek si zaslouží Petr Vachler. Ne za to, co předvedl na předávání Českých lvů, ale za jeho afektovaný, uraženecký a dětinský výstup v pořadu České televize Hyde Park. Ať už si o jeho smyslu pro humor nebo režisérských schopnostech myslíme cokoliv, zásluhy za Českého lva a spoustu dalších věcí spojených s filmem mu nikdo nebere, ale bylo by fajn mít ve čtyřiačtyřiceti alespoň trochu nadhled a pochopit, že na světě opravdu existují lidé, kterým se nelíbí, jak jsou nejvýznamnější české filmové ceny udíleny, prezentovány a jak přicházejí o své dobré jméno. Petr Vachler svou práci dělal dobře a třeba by ji dobře dělal i nadále, je ale třeba v klidu si sednout, otevřít oči a střízlivě se podívat, co je třeba vylepšit a kam je nutné. Nejde jen křičet a urážet se jako v tomhle případě.

st39.6

Pochvala: Dneska chválím spíš za odvahu. Na českém trhu se totiž objevuje nový televizní kanál Retro Music Television a jak už samotný název napovídá, poběží na něm hlavně retro hudba. V době, kdy je na kabelovkách hudebních kanálů požehnaně, českému éteru vládne Óčko a Nova hrozí nástupem vlastního MTV, se to jeví jako zatraceně odvážný krok, i když provozovatelé tvrdí, že jen zacelují díru na trhu a jsou si celkem jistí, že se na našich příjimačích zabydlí. Nevěřím tomu, ale za odvahu chválím a doufám, že se pletu.

Pohlavek: Podruhé posílám pohlavek na Blu-ray frontu, tentokrát se ale týká podstatně širší skupiny diváků. Na Blu-rayi totiž vychází Pán prstenů, jedna z nejočekávanějších franchise formátu vůbec a s jeho vydáním jsou logicky spjata velká očekávání. Při nákupu na ně ale zapomeňte. Nejen, že celá trilogie vyšla v kinosestřihu (o tom už se vědělo dlouho dopředu), ale navíc jsou po obrazové stránce disky doslova zmršené. Nejvíc to odneslo Společenstvo, jehož kvalitu předčí i obyčejný HDTVrip (ostuda jak Brno), a i když se to s přibývajícími díly zlepšuje, i Návrat krále dosahuje pouhého průměru HD přepisů. Techničtí puntičkáři musejí počítat se softwarovým přeostřením, umělým odstraňováním zrna a se zoufale nízkými datovými toky. Pán prstenů dopadl špatně. Co je na tom to nejhorší? Dost možná se lepší kvality nedočkáme ani v rámci Extended verze (ta by měla vyjít u příležitosti premiéry prvního Hobita). Snad se Warneři po takové ostudě pokusí o nápravu.