Juraj Herz je klasik českého filmu. To mu nikdo neupírá a ani tahle recenze nehodlá házet špínu na legendárního Spalovače mrtvol nebo dodnes děsivou (ne)pohádku Panna a netvor. Faktem však je, že sebelepší režisér stárne. Někomu se podaří sledovat moderní trendy a přizpůsobovat se jim a pak, například jako Martin Scorsese, dokáže i v důchodcovském věku natočit film, za nějž by se nestyděli ani o čtyřicet let mladší tvůrci. Když však někdo žije ze slávy filmu, jenž spatřil světlo světa před více než čtyřiceti lety, může to být problém. Může to být tak velký problém, že po dvaceti minutách se smíchem opustíte sál.

Je smutným faktem, že v Čechách je jen málo tvůrců schopných natočit žánrový film. Je logické, že akční spektákly, sci-fi filmy nebo velké válečné eposy u nás nemůžou vznikat vůbec nebo se tak stává jen ojediněle. Zkrátka nejsou peníze. Horor ale lze natočit i s poměrně malým rozpočtem a třeba takové první Saw stálo jen něco málo přes milion dolarů. Horor by u nás tedy teoreticky vzniknout mohl a T.M.A. jím být podle slov tvůrců měla. Bohužel se něco neskutečně pokazilo. Možná, že Juraj Herz a jeho tým se nechali zblbnout a mysleli si, že točí velké umění. Možná, že se pokoušeli navázat na něco, co tu nikdy nebylo nebo co fungovalo v šedesátých letech. Ale spíš – a to je nejpravděpodobnější – na natočení dobrého hororu prostě neměli.

Ve T.M.Ě. totiž z hororového hlediska nefunguje vůbec nic. Scénář nemá hlavu a patu a před diváka láduje absurdnosti s kadenci protipěchotního kulometu. Víme, že hlavní hrdina odjíždí na venkov do starého rodinného domu a na místě si začíná vybavovat ošklivé věci ze svého dětství a navíc se okolo něho začínají dít divné věci. Přesto neodjede (protože film by měl deset minut). Všichni hrdinové jsou buď lidé s poruchou osobnosti nebo nehorázní idioti. Do sklepa chodí zásadně nazí a pouze se svíčkou, nezaráží je přítomnost pětatřicet let starého psa, v jedné scéně se k novému sousedovi chovají jako ke kamarádovi a v druhé se ho pokusí otrávit salámem a pacientky psychiatrické léčebny tu vypadají úplně stejně jako jejich doktorky, aby měly útěk z Bohnic jednodušší. V podstatě se nikdy nedozvíme, co je na malíři Markovi, jenž se vrátil do starého domu, tak záhadného, že o něm musí místní stařešina psát kroniku v Němčině a proč se místní tak snaží, aby odjel pryč. Scénář je zkrátka snůška nesmyslů, hovadin, logických kiksů a dobrých důvodů k tomu, aby člověk buď opustil sál nebo se začal nahlas smát. Ze šesti lidí, kteří byli v sále se mnou, neodešel nikdo, ale smáli se minimálně čtyři.

Není to ale jen chyba scénáře, svou porci diváckého posměchu si bezpochyby zasloužil i sám Juraj Herz. Ten se totiž buď pokoušel natočit film, který bude zcela odlišný od toho, co před nás předkládá zlý a komerční Hollywoodu, nebo prostě od Spalovače mrtvol žádný horor neviděl. Atmosféra tu není, jen se tu mluví o tmě a díky tomu by se diváci měli začít bát. Dva pokusy o lekačku by nevyděsily snad ani děcko. Zoufalost z filmu doslova teče a jen slepec by si nevšiml toho, jak se tvůrci snaží uměle natáhnout stopáž scénami, které by měly být divácky atraktivní, ale paradoxně dokazují, jak málo „hororového materiálu“ se ve filmu nachází. Proč se snažit vyděsit diváka, když máme v ruce průměrnou rockovou písničku, která nám zabere prvních pět minut? Na co budovat atmosféru, když místo ní můžeme do filmu nacpat lesbický sex? Proč se vůbec snažit vymýšlet něco nového, když klasičtí nacisti a jejich zabíjení mentálně postižených dětí zabere vždycky a navíc udělá v očích mnoha diváků ze T.M.Y. film zabývající se vážným tématem a tudíž film kvalitní?

Na T.M.Ě. se nedá pochválit opravdu nic. Vizuálně vypadá jako filmy typu Někdo tam dole mě má rád, tedy jako filmy, které si banda nadšenců točí po večerech někde ve sklepě. Příběhově, atmosféricky a vůbec hororově však na tyhle podomácku vytvořené kousky nemá ani zdaleka. Malinkou pochvalu si zaslouží snad jen Ivan Franěk, který má docela charisma, avšak na to, aby vytáhl tenhle směšný pokus o horor do sledovatelného průměru, nemá.

T.M.A. je zkrátka dalším důkazem toho, že udělat u nás žánrový film není žádná legrace. Juraj Herz před čtyřmi dekádami natočil nejlepší český horor, ale sakra pořád je to čtyřicet let. Za tu dobu se toho hodně změnilo a tvůrci T.M.Y. to buď nepochopili, nebo se nedokázali přizpůsobit. Každopádně ve srágoroidní Černé sanitce najdete více atmosféry a u blitky typu Strážce duší se leknete častěji než tady. A pokud si myslíte, že T.M.A. je dobrý film díky tomu, že se mu tleskalo ve Varech, zklidněte své nadšení. Ve Varech by se tleskalo i nacistickému zoofilnímu pornu.