Užíváním této stránky souhlasíte s všeobecnými podmínkami.
Tato stránka používá cookies.

Taková normální rodinka: Recenze


ikona
Cival
 

První odstavec recenze výjimečně vynechám: Bylo by zvláštní vytýkat filmařům, že jim došly originální látky, a přitom sklouznout k už provařenému lamentování nad tím, že v době oprýskaných příběhů už vznikají snad jen remaky, sequely, spin-offy, přiznané i nepřiznané vykrádačky a filmy drze parazitující na úspěchu jiných filmů. Producenti se bojí riskovat, rádi opakují fungující formulky a divák jim během roku podá až příliš mnoho důkazů (samozřejmě v podobě své mzdy), že tahle taktika se vyplácí. Jejich věc.

Jenže když někdo těží ze zavedené značky přímo v krajině české, je to trochu jiný případ: Zaprvé, Češi se rádi povyšují nad tu hloupou hollywoodskou produkci, nad Spider-Mana 3, Terminátora 4 a Rockyho 8. Zadruhé, tradice remaků a pokračování tu není příliš zajetá (reinkarnace Sněženek a machrů nebo Velryby s Polepšovnou na tom mnoho nezmění). A zatřetí, Taková normální rodinka je snad jediný hraný televizní produkt, na který člověk za celý život neuslyší ani jednu výtku.

Sitcom vytvořený podle předlohy Fan Vavřincové se skví ve zlatém fondu domácí audiovizuální tvorby. Nikdo se jej nesmí dotknout, natož jej pošpinit, naopak občas jej přeleští nějaká televizní repríza nebo vydání na DVD, až se blyští víc než ... víc než ... víc než cokoliv jiného. Přenášet tuhle klasiku z městského bytu do jakési hájenky uprostřed přírody a převádět ji v neuchopitelný mix ztřeštěné komedie a rodinného pseudodramatu, to se rovná kreativní sebevraždě. Bohužel naprosto nezajímavé a neskutečně protahované sebevraždě.

Taková normální rodinka = nudy půldruhá hodinka. Na scénku nastoupí postavy, které víceméně kopírují literární předlohu - tatínek, maminka, bábi nebo hyperaktivní kucí – a do nich se vmísí posmutnělá postava dcery, toho času těhotné a očekávající svého nápadníka. Nápadník přichází (tlemí se úsměvem Jirky Mádla) a postupně zapadá do toho navenek haštěřivého, uvnitř souladného společenství zvaného „rodina“. V hledáčku filmařského novice Patrika Hartla má slovo „rodina“ typicky novácké parametry. Tatínek jako by ve svém kostýmu přišel ze železničářské Zlaté mříže, maminka Evy Holubová na sebe zuřivě vrší zástěry a babička se ksichtí a pobíhá po dvorku s pistolkou. Kreatury, s jejichž přirozeností si nezadá ani lecjaká silvestrovská show, Hartl vecpává do nakašírovaných situací, které mají být zhruba polovinu času vtipné a druhou polovinu pravdivě dojemné.

Ani jedno se nedaří. Je to trochu paradoxní. Hartl si drží jakous takous úroveň, nepouští se do bláznivě roztržitých gagů na hranici demence, v jakých si libuje Troška nebo naposledy Marie Poledňáková. Jenže zatímco tihle dva hitmakeři mohli alespoň někoho oslovit rozjuchanou lidovou zábavou, v níž se skáče, řve, legračně padá nebo buransky vtipkuje (ha ha), Hartlova „komedie“ je jen tichým defilé propálených pokusů o vtip. Osobně neznám člověka, který by se mohl chichotat mimickým kreacím babičky Lilian Malkiny nebo tomu, jak Ľubo Kostelný úsměvně balancuje na střeše. Primárně vtipné nejsou ani scénky s tatínkovou nevěrou nebo vylomeniny dvou neposedných klučinů. Takže zbývají buď smutně nefunkční pokusy o situační komiku (=většina scén v kuchyni), anebo vyloženě idiotské útoky na bránici à la „maminka odhání sekačkou svou sokyni“ či „Marián Labuda v pyžamu po dědovi chce sbalit Ivanu Chýlkovou“.

Takhle z kina bych si přitom dovolil odhadnout, že samotný scénář Rodinky nebyl vyloženě špatný a že jeho úroveň všechny ty Plavky, Krokodýly, Pánské jízdy nebo Svatby na bitevním poli přesahovala. Náznaků není málo. Eva Holubová třeba vede vypjatý dialog, který má nakonec korunovat úderným okřiknutím papouška, anebo, u stolu probíhá dialog, a vy v popředí ještě můžete vidět, jak se táta a jeho dva synové „vtipně“ ládují žrádlem. Dokonce je tu i pár pokusů o „running joke“. Jenže nic z toho, co na papíře mohlo vypadat promyšleně a vcelku úsměvně, se Hartlovi nepodařilo zinscenovat tak, aby to na plátně opravdu fungovalo. Schází timing, ostré bonmoty neexistují a tak se ty marné pokusy nakonec spojí v jednu dlouhou beztvarou šeď. Hartl za ní nemůže spílat hercům, kteří jsou v domácím kontextu elitní a zjevně se snaží vydolovat z diváků alespoň malé uchechtnutí. Může kárat jen sám sebe jako režiséra, jenž se zakousl do příliš tuhého sousta.

Natočit totiž v našich podmínkách rozvernou komedii, to není žádná sranda. Herci si často pletou film s divadlem a příliš tlačí na pilu, postsynchrony ujíždějí, kamera jen stojí u stolu. Ne v Rodince. Hartl se tradičním nešvarům vyhnul (zvlášť zvukově je Rodinka na špičkové úrovni), tenhle dílčí úspěch jej ale nepřivedl dál než k technicky kvalitní zívačce beze smyslu. K němu se Rodinka nedohrabe ani přes vážné podtóny, přes jakousi náladotvornost a melancholii, kdy se máme z komediální křeče přeladit na vcelku seriózní řešení rodinných problémů. Jenže existuje člověk tak citově nevyrovnaný, aby ho šablonovitá řešení šablonovitých problémů u überšablonovité famílie jakkoliv oslovovala? Pevně doufám, že ne.

Taková normální rodinka je prohrou po všech stránkách. Bohužel prohrou důstojnou, takže se jí ani nelze zvrhle vysmát po vzoru Krokodýlů, Crash Road nebo taškařic Martina Kotíka. Guilty potenciál chybí, naopak vážné nudy s pitvořícími se herci je požehnaně. Pohled je to o to bolestivější, že nám jej z pozice producenta znovu dopřává Tomáš Hoffman, před deseti lety možná nejlepší filmový publicista republiky, na jehož recenzích v Cinemě vyrůstala celá jedna generace filmových fandů a řekl bych, že i kompletní redakce MZ. Zajímalo by mě, co by svého času napsal na vrub škvárů, které dnes tak aktivně vytváří spolu s Rudolfem Biermannem. Sterilní žánrovky, navenek rozmanité, ale uvnitř střižené podle jednotného mustru (hodně barevné, hodně propagované a „pro všechny“), by jej k dvakrát pozitivnímu pojednání asi nedohnaly, a to zvlášť letos, kdy Rodinku provází Na vlastní nebezpečí a blížící se Nestyda. Přesto jimi dál nivelizuje už tak nevalnou úroveň domácího mainstreamu. Říkám si: Snad takhle jednou nedopadnem.

Komentáře
VŠECHNY KOMENTÁŘE (13)

Verdikt

avatar3/10

Cival

Nula humoru, sto procent křeče. Kastrace komediální klasiky v zájmu vydělaných peněz. Objeví se sice Poldinky, babička si zase přečte pár detektivek a omladina znovu řeší milostné patálie, ale jinak se vše změnilo: Prostředí, postavy, pojetí humoru i kvalita výsledného výtvoru. Nudnější hodinu a půl nabídly za poslední roky snad jen Poslední plavky. Pro fandy seriálu platí striktní zákaz vstupu, ostatní jen na vlastní nebezpečí.



Hodnocení redakce

  • avatar2/10

    KarelR


Hodnocení čtenářů

  • avatar4/10

    novoten

  • avatar2/10

    luksa

  • avatar1/10

    Psema

  • avatar1/10

    Sentido

  • avatar5/10

    radekch

  • avatar2/10

    Milford

  • avatar3/10

    christinecka

  • avatar3/10

    Tomino

  • avatar1/10

    Sebastian

  • avatar1/10

    Mr.Coulter

  • avatar4/10

    hondza

  • avatar3/10

    croftlegend

© copyright 2000 - 2024.
Všechna práva vyhrazena.

Registrace

Nemáte svůj účet? Registrací získáte možnosti:
  1. Komentovat a hodnotit filmy a trailery
  2. Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
  3. Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
  4. Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry

Zapomenuté heslo

Pokud jste zapomněli vaše heslo nebo vám nedorazil registrační e-mail, vyplňte níže e-mailovou adresu, se kterou jste se zaregistrovali.

Přihlášení


Registrace