Není pochyb o tom, že poslední věta Billa Murraye je jedním z nejdůležitějších okamžiků  snímku Ztraceno v překladu. Přitom ve scénáři vůbec nebyla, Murray prostě zaimprovizoval a až ve střižně se z toho vyklubala geniálni pointa. Člověk si mohl představit prakticky cokoliv. Sám jsem se nikdy neodvážil hádat, co by to mohlo být a ani s tím nehodlám začít. Nějaký šťoural, kterého asi babička za trest zavřela na týden do sklepa, si ale asi myslel pravý opak a ač se to zdá dost nepravděpodobné, to co Murray říkal nějakým záhadným způsobem rozluštil. Tedy, ona to zas taková záhada není. Prostě filtroval, filtroval, mixoval a podobně, až se mu z toho vyklubalo něco, co připomíná dialog. Pokud si tedy chcete zkazit pointu celého filmu, respektive tu auru, kterou ono tiché "něco" oplývá, koukněte se na jeho video. Všichni ale víme, že je lepší zůstat u vlastní fantazie. To co Bill (možná) řekne sice není nic hloupého, ale žádný světoborný proslov se nekoná.