Pokud se v problematice tržeb trochu orientujete, pravděpodobně pro vás nebude následující informace žádnou novinkou. I v době mamutích tržeb letních trháků stále platí jednoduché pravidlo o tom, že příjmy z kin jsou pro hollywoodská studia tou nejméně výdělečnou činností. Někdy dokonce spíš ztrátovou. Jsme totiž zvyklí porovnávat relativně úzké spektrum největších trháků metodou "vydělal-nevydělal", přičemž studia samozřejmě do kin nasazují mnohem víc snímků, některé s minimální nadějí toho, že by se kdy dostaly do černých čísel. Odečtěte si od zveřejňovaných zisků rozpočty, náklady na reklamu, trailerové kampaně, poplatky nejrůznějším asociacím a peníze na provoz samotného studia a jeho vlastní propagaci... bum! Rázem jste v mínusu.

Hollywood tak zachraňuje to, co ho před lety málem vymazalo z povrchu. Totiž televize. Pouze dvě procenta Američanů jdou v pátek do kina, zatímco celých devadesát procent zůstane doma na gauči a sleduje televizi. To je poměr, proti kterému lze jen těžko bojovat. A je tu ještě jedna velká výhoda. Pokud to vezmeme hodně zjednodušeně - v případě promítání filmu v kinech jde studiu do kapsy zhruba polovina zisků. V případě prodeje na DVD jsou to cca dvě třetiny všech utržených peněz. A televize? Licencování pro blikající bedýnky je fantastické v tom, že většinu dodatečných nákladů nese samotná televize, takže studio si prodejem práv přijde na celých 90 procent z účtované částky.

V případě 28 milionů za licencování třetích Pirátů (poprvé se na televizních obrazovkách objeví v roce 2009, prostřednictvím placených kanálů) tak Disney vyinkasuje celých 26 milionů dolarů a to se jedná o prodej jedné jediné televizní stanici. V Americe se placené kabelovky mohou přetrhnout, stejně jako velké letecké společnosti, které promítají nejnovější trháky na palubách svých tryskoletů. S rozvojem pay-per-view kanálů Hollywoodu roste další dojná kráva a tak není divu, že zisky z prodeje televizních práv rostou do nebes. Narozdíl od tržeb z kina se tu velká studia mohou spolehnout na rozsáhlé archivy, které se dokolečka přeprodávají (většinou jako dvojnásobná licence, znáte i z českých televizí - pořad se může odpromítat dvakrát, přičemž když se to stihne dvakrát během 24 hodin, počítá se to jako jedno užití). V případě televize navíc mohou studia kanálům nutit balíčky a prodat tak za výhodnou cenu i mizerné filmy. Warneři se tak nemusí příliš bát neúspěšné sezóny (jako loni), protože jejich obrovský archiv táhnoucí se desítky let dozadu, jim zajistí spokojené přežití.

Jako příklad konkrétních čísel si můžeme vzít rok 2004:

Tržby z kina > 7.4 miliardy :: Náklady na kino > 9.62 miliardy :: Profit > -2.22 miliardy
Tržby z DVD > 20.9 miliardy :: Náklady na DVD > 6.95 miliardy :: Profit > 13.95 miliardy
Tržby z TV > 17.7 miliardy :: Náklady na TV > 1.77 miliardy :: Profit > 15.93 miliardy

Berte také v potaz, že všechny ty televizní seriály na které tak rádi koukáme, jsou vyráběny hollywoodskými studii. Nebo jejich partnery. Podle zákona z roku 1970 mají televizní stanice samy o sobě zakázáno jakkoliv profitovat z vlastní tvorby (tj. přeprodávat ji třetím stranám). Proto je pro většinu z nich finančně VELMI nevýhodné vyrábět drahé "áčkové" seriály. Prakticky všechny velké tituly tak vlastní hollywoodská studia, která profitují nejen z jejich vysílání, ale také následného prodeje na DVD. Je to velmi, velmi dobře promazaný mechanismus, jenž odsouvá tržby z kin na ještě vzdálenější kolej.