300: Bitva u Thermopyl je film, který bourá mýty, tabu i rekordy. Určitě jste si ale v trailerech všimli velkými písmeny napsaného jména Frank Miller. V naší comicsem nezasažené zemi ho zná málokdo, ale za Atlantikem je větší hvězda než Lucie Bílá a Václav Vydra dohromady. Žijící legenda, kultovní kreslíř a geniální scénárista. Tohle nejsou slova fanoušků, tohle je fakt. Frank Miller znamená totiž pro comicsovou branži to, co Steven Spielberg pro film. Na co sáhne, to stojí za to.

Ale vezměme to popořadě. Frank Miller se narodil 27. Ledna 1957 v Marylandu a když přišel na svět, nejspíš měl v pravé ruce pastelky a v levačce svíral notýsek s poznámkami. Tahle nerozhodnost mu vydržela dodnes, protože svoje comicsy si nejen píše, ale i kreslí. A když došlo na barvení, zvládla to manželka Lynn Varley (jak to funguje po jejich rozvodu není bohužel známo). Ke comicsovému businessu poprvé přičichl už v jedenadvaceti letech a rukama mu prošli takoví hrdinové, jako třeba Spider-Man, Wolverine neb Daredevil. Právě u slepého právníka, který po nocích bojuje se zločinem, poprvé vyjevil svou náklonnost k noir filmům, komplikovaným hrdinům a osobité temnotě. Hrdinové, kteří se dostali Millerovi do pracek, si zkrátka nemohli být jisti ničím a právě Daredevil byl jasnou ukázkou toho, že Miller nebude se svěřenými charaktery jednat v rukavičkách. Smrt jeho lásky Elektry toho byla jasným důkazem.

Na začátku osmdesátých let se však Miller rozhodl opustit teplé místečko u zavedených superhrdinů a zkusil to po svém. Jeho Ronin byla velmi osobitá samurajská sága plná násilí, mutantů a démonů odehrávající se v v New Yorku v blízké budoucnosti a i když to nebylo úplně nejlepší Millerovo dílo, rozhodně zanechalo ve fanoušcích velmi pozitivní dojem a Miller se z rutinního comicsového tvůrce stal náhle velmi ostře sledovanou persónou, která musela svoje kvality obhájit před publikem.

A to se mu povedlo. V roce 1986 totiž Miller dostal do svých talentovaných pracek kultovního Batmana. Netopýří muž zrovna prožíval docela nepříjemné období a jeho sláva pomalu klesala. Millerovým úkolem bylo vrátit Bruce Wayna zpátky na vrchol. A to se mu povedlo takovým způsobem, že se z toho comicsová scéna dodnes nevzpamatovala. Batman: Návrat temného rytíře byla totiž pecka mezi oči pro všechny fanoušky comicsů. V Millerově podání je totiž temný rytíř opravdu temný.

Batman: Návrat temného rytíře se odehrává v budoucnosti, kdy Bruce Wayne odložil kostým netopýra do skříně. Svět okolo něj se ale zbláznil, zločinnost stoupá, politici jsou zkorumpovaní a policie je jen mafie v uniformě. Stárnoucí milionář tedy naposledy vyráží do ulic jako Batman. Dospělý, drsný a psychologicky rozpitvaný do poslední molekuly. Batman: Návrat temného rytíře je jeden z nejzásadnějších comicsů vůbec. Politická korektnost je pryč, dětské pošťuchování zmizelo a na jeho místě je teď násilí, propracovaná psychologie postav a příběh, ze kterého zamrazí i dospělého čtenáře. Miller zkrátka pozvedl comics na úplně jinou úroveň a i když se jeho Batmanovské Opus Magnum nedočkalo vlastní filmové adaptace, jsou Millerovy stopy v Nolanově Batman začíná evidentní. I když zčásti jde spíš o nepřiznanou adaptaci Batman: Year One.

V devadesátých letech už se Frank Miller zcela utrhl ze řetězu a začal si dělat co chtěl. Třeba černobílou noir detektivku, která byla zdánlivě neprodejná. Dnes je však jeho Sin City počítáno mezi největší comicsovou klasiku. Drsný svět plný vrahů, zločinců a psychopatů se člověku hned po několika stránkách dostal pod kůži nejen díky vynikajícímu scénáři, ale především kvůli atmosférické kresbě, která paradoxně využívala absence barev. I když se v pozdějších knihách ze série Sin City Miller rozhodl přidat k černé a bílé další barvy, na faktu, že čtenář ze stránek comicsu cítí depresi a temnotu srovnatelnou s nejlepšími noir filmy, to nic nezměnilo. Sin City je zkrátka kult a to dokazuje i fakt, že komplet vyšlo i v českém jazyce. Škoda, že se při filmové adaptaci zapomnělo na duši comicsu a zůstala pouze působivá, ale vnitřně prázdná forma.

Co se samotné Třístovky týče, není moc o čem mluvit. Comics a film se v podstatě spojily v jedno a výsledek můžete dnes vidět v kině. 300 však není nejlepším dílem Franka Millera, absolutní vrchol se totiž určit nedá. Téměř vše, co kdy Miller napsal nebo nakreslil, je absolutní špička a každé jeho dílo je za mořem očekáváno davy slintajících fanoušků. Teď si ale možná budou muset počkat trochu déle.

Miller by totiž konečně rád pořádně pronikl do filmu. Říkám pořádně, protože Sin City a 300 nejsou ani zdaleka jeho první pokusy o dobytí stříbrného plátna. Objevil se sice v malých roličkách v Sin City (kněz) a v Daredevilovi (zavražděný motorkář), především jste však mohli zahlédnout jeho jméno v kolonce „scénář“ u druhého a třetího RoboCopa. Je dobře, že se včas vrátil ke comicsům, protože pokračování plechového strážce zákona za moc nestály. Miller však teď dostane druhou šanci. V pokračování Sin City se ještě podělí o režii s Robertem Rodriguezem, ale proslýchá se, že trojka by už měla být kompletně jeho práce. Krom toho se Miller vyjádřil i v tom smyslu, že by rád své vlastní comicsy režíroval sám a nenechal si do toho od nikoho kecat.

Miller je prostě celosvětový kult. Záměrně říkám celosvětový, protože i v České republice, kde povědomí o comicsech začíná u Čtyřlístku a končí u Barbánka, není jeho jméno úplně neznámé. Krom kompletního Sin City a Třístovky u nás totiž vyšel i jeho Batman a s trochou štěstí byste mohli narazit i na pár krátkých příběhů v comicsových časopisech (například Spawn). Je pravděpodobné, že po úspěchu filmové verze Bitvy u Thermopyl dostane Miller další šanci oslovit i comicsem nezasažené filmové fanoušky. Tak se nenechte ukecávat a zkuste si nějakého toho Millera sehnat i v tištěné podobě. Té filmové se totiž minimálně vyrovná.