Když točíte film o tom, jak parta tří set válečných strojů masakruje mnohonásobnou přesilu sestávající z bojovníků, nosorožců, slonů, mutantů a nemrtvých perských nindžů, zřejmě se při tom zamažete. A nemluvím teď o nějakém sajrajtu, mluvím o lidské krvi, vnitřnostech a dalších tekutinách, kterým je lépe UVNITŘ tělesné schránky. Pokud vás to znechutilo a váš oběd se právě vydal na exkurzi do vyšších pater, možná byste neměli číst dál. Budeme si povídat o tom jakou úlohu hraje brutalita ve filmech, jak filmaře ovlivňují společenské konvence, všudypřítomná ratingová organizace MPAA a proč v posledních letech vyhlížíme každou takovou infuzi s nadšením. Pracuje v nás testosteron, nebo jsou v tom nějaké vyšší mocnosti? Nejsem psycholog, ale pohled na hollywoodské dějiny násilí ledacos vysvětluje.

Trocha historie aneb i "sakra" bylo kdysi sprostým slovem...

Skandální obsah některých filmů je vždy dán tím, jak moc se odpoutají od společenských konvencí a kolik stihnou během stopáže zbořit tabu. Mluvíme tu především o použité mluvě, odhalování intimních partií, projevech náklonnosti k opačnému i totožnému) pohlaví a "last but not least" poškozování tělesných schránek. Až do pozdních 60. let byly v tomhle směru hollywoodské filmy velmi konzervativní a uznávaly jakýsi morální kodex, díky kterému se ve scénářích objevovaly šílené věci. Když někdo někoho bodnul, zřítil se dotyčný nešťastník k zemi bez jediného hlesnutí, přičemž na jeho těle ani na vražedném předmětu nebyla ani kapka krve. Nadávat se nesmělo a klení bylo proti bohu. Jediný kdo si to vydupal byl Rhett Butler, protože to byl prostě takový drsňák, že mu to před Všemohoucím prošlo. Ani on však nemohl před kamerou žádnou ze svých partnerek "natvrdo" políbit. Vždycky jen přitiskli tvář na tvář a úhel kamery nechal pracovat divákovu fantazii. A co teprve sex... na ten zapomeňte. V padesátých letech neexistoval, stejně jako drogová závislost, sociální pracovnice, daňoví kontroloři a další věci. Pokud se chtěla filmová dvojice oddávat lásce, v pokoji se zhaslo a následoval záběr vlaku zajíždějícího do tunelu. Symbolika jako Brno, u které mnozí vydrželi dodnes. Vzpomínáte na poskakující ořechy v Tmavomodrém světě?

Dnes už se klasické "Damn it" používá jen v televizi, kde před desátou (a mnohdy ani po desáté, když nejste zrovna na placené kabelovce) prostě nikoho "fuckovat" nesmíte. Pokrok v oblasti toho, co se smí a co by se mělo je však relativně pomalý a bylo tomu tak vždycky. Nebudeme tady rozebírat, proč jsme jako teenageři mluvili každý týden jiným slangem, abychom pak v dvaadvaceti (někteří dříve, někteří později a pár vyvolených vůbec) "prozřeli" a začali pozorovat na mladších kamarádech, že svět se opravdu změnil a my jsme staří. Tohle je prostě přirozený koloběh a to že je dnešní mládež zralá pro šibenici je zbytečné tvrzení, protože tomu tak bylo vždycky.

Každou podobně neuchopitelnou anomálii je však potřeba oplotit pravidly. Smíříme se s tím, že třináctiletí skejťáci znají víc nadávek než států Ameriky a že jsou ochotni vám je nasolit do očí v rekordně krátkém čase. Hlavní je udržet na uzdě to, co se plodí veřejně. Z téhle jednoduché a pokrytecké myšlenky vznikla v roce 1968 nechvalně známá MPAA - Motion Picture Association of America, která zavedla jednotný hodnotící systém přístupnosti filmů. Rozhodla o tom sama veřejnost, nikoliv parta bělovlasých staříků na absinthovém dýchánku. Koncem šedesátých let se totiž začala ve filmu objevovat závažnější témata a filmaři si čím dál tím víc dovolovali. Amerika si tehdy vydupala ratingy, které změnily tvář komerčního filmu k nepoznání a udělaly z mnoha autorů králíky kličkující před kulometnou palbou. Je na čase konečně vnést trochu řádu mezi chaos nejrůznějších písmenek a značek, které mají občas vážnější následky než pětka na vysvědčení.

Zpropadený rating

Nebudeme se zabývat úplně prvním systémem, který od konce šedesátých let prošel několika úpravami, snad jen zmíníme vymizení Xka, které si udělovali dobrovolně (a sami) producenti erotických a porno filmů. Kinaři si toto označení vynutili, aby se nemuseli hádat s diváky, kteří si spletli sál a pak chtěli po kinu miliardové odškodnění za duševní újmu.

G - General Audiences (Pro všechny bez rozdílu věku)

Platí pro většinu dětských filmů a animáků. Tady si nemůžete dovolit nic a musíte rozdávat úsměvy, moralitky a růžové nafukovací balónky. Ale nebylo tomu tak vždycky. V sedmdesátých letech, ještě před uvedením PG-13 ratingu se do G dostala např. Battle of Britain, ve které piloti RAF používají slova jako "sráč" nebo "děvka" a pak se šmelcují o rotory nepřátelských letadel (krev stříká do všech světových stran) nebo spokojeně hoří ve svých kokpitech. Tak takhle ne, milé děti. Géčko svého času vyfasovaly např. filmy jako Planeta opic nebo Tora! Tora! Tora!

PG - Parental Guidance (Rodičovský doprovod doporučen)

Ze začátku bylo PG poměrně často "přeskakováno". Buď jste byli slušňáci a dostali jste Géčko a nebo jste rozsévali nadávky a krev a zamířili rovnou k eRku. Nejnižší rating se ale brzy asocioval s tvorbou pro děti a tak hollywoodská studia trochu přitvrdila v mluvě a hollywoodské blockbustery (např. první celovečerní Star Trek) už si dávaly pozor, aby skončily v přísnější PG kategorii. A mnohdy vám v jejích mantinelech prošly neuvěřitelné věci, viz PG rating pro Spielbergovy Čelisti. V televizních reklamách se ale muselo výslovně uvádět, že by se malé děti u tohoto filmu mohly podělat strachy. Dobrá připomínka.

PG-13 (Do třinácti let v doprovodu rodičů)

Za zavedení tohoto ratingového stupně může právě Steven Spielberg. Klika s Čelistmi mu nestačila a když vyfasoval PG i pro Indiana Jonese a Chrám Zkázy (film ve kterém se opéká kompars na obrovském grilu a dalším nešťastníkům jsou rovnou vytrhávány srdeční svaly zaživa... a opice dokonce přicházejí o mozky) nebo Gremlins. Veřejnost se znovu ozvala a rozhořčené dopisy od šokovaných rodičů donutily MPAA přehodnotit svůj systém. Tak vzniklo PG-13. Nejzáludnější a nejzneužívanější ratingový stupeň všech dob. Prvním PG-13 filmem byl Red Dawn, ve kterém stojí skupinka středoškolských studentů (Lea Thompson, Jennifer Grey, Charlie Sheen, Powers Boothe) z Colorada proti invazním silám Ruska a Kuby. Komunisti napadli Ameriku, studenti braňte nás! I díky lákavějšímu ratingu film slavil značný úspěch. Nutno dodat, že PG-13 je posledním z doporučených stupňů - i pokud vám není třináct, budete na film vpuštěni, narozdíl od pokročilejších stupňů, kde musíte mít ten správný věk. To je jeden z hlavních trumfů PG-13 oproti R.

R - Restricted (Do sedmnácti let pouze v doprovodu rodiče nebo opatrovníka)

Pokud se chcete ve filmu trochu odvázat, je jasné, že vyfasujete eRko. Je libo někomu ustřelit hlavu? Dostanete eRko. Chcete si sprostě zanadávat? Radši si to stopněte, protože jestli řeknete nějakou nadávku pětkrát do deseti vteřin, máte eRko. Chcete sex? Pak chcete eRko. Zároveň si ale zahráváte s komerčním úspěchem svého filmu, protože v amerických kinech se přístupnost opravdu kontroluje a eRko už vyžaduje doklad totožnosti, který prozradí zda už vám bylo nebo nebylo sedmnáct. A protože základní hybnou silou filmového průmyslu jsou teenageři (13-19), mohou být ztráty zásadní. O zhoubných trendech které jsou s tím spojeny si budeme povídat za chvíli.

NC-17 - No one 17 and under is admitted (Přístupnost od 18 let včetně)

Metla každého hollywoodského studia. Jakmile vám ve filmu teče krev po hektolitrech a oči mrkají i poté, co je někomu vyrazíte z hlavy, dojde MPAA trpělivost a napaří vám NC-17. Přístupnost od 18 let ještě nezní nejhůř, všimněte si ale, že i eRko má výjimku v podobě staršího doprovodu. Tem vám tady už nepomůže a NC-17 filmy od vás spousta amerických kin nekoupí, protože jednoduše nejsou komerčně tak atraktivní. NC-17 vlastně vychází z původního Xka a bylo zavedeno proto, aby mohly nezávislé snímky jako např. Mechanický pomeranč bojovat o Oscara (snímek musí splnit mnoho podmínek a jednou z nich je i to, že disponuje ratingem MPAA). Jen výjimečně se s podobným ratingem pokusí jít na trh opravdu komerční film (např. Showgirls Paula Verhoevena). Studio většinou donutí tvůrce, aby na základě připomínek od MPAA otupil hrany a vešel se do eRkového ratingu. NC-17 se většinou velmi snadno uděluje filmům s explicitními erotickými scénami, ale můžete si ho zasloužit i jinak. Romerův Úsvit mrtvých byl ve své době tak brutální, že dostal NC-17 z fleku a autor byl natolik tvrdohlavý (díkybohu), že odmítnul do svého díla střihnout. Alexandre Aja už s Hory mají oči takové štěstí neměl. První hrubá verze dostala NC-17 a byla později upravena na eRkový sestřih, který jste mohli vidět v kinech. V době DVD naštěstí můžeme počítat s necenzurovanou verzí na videu. V pohodlí obýváku si tak můžete vychutnat Ajův původní záměr.

Což nás vede k jednoduché úvaze o tom, proč si ta studia vlastně komplikují život. Jednoduše se to dohodlo, díky tlaku NATO (to není naše NATO, tohle je National Association of Theater Owners... Národní asociace majitelů kin), na které zase tlačí samotní návštěvníci. Proto jsou všechny filmy, které jdou do kin, opatřeny ratingem MPAA. Dobrovolnost je tedy ta tam, ale na video/DVD jdou pak mnohdy filmy v Unrated verzích. To platí většinou pro horory, kde je to svým způsobem marketingové lákadlo. U nezávislých filmů, kde hrozí NC-17, se mnohdy přistoupí raději k Unrated modelu, protože NC-17 si během let vysloužilo negativní pachuť. Jeden příklad za všechny - Requiem za sen.

Násilí je v pořádku, když se při něm mluví slušně

MPAA přirozeně nedává k dispozici veřejný seznam položek, které musíte splnit, abyste získal ten či onen rating. To by bylo navádění k autocenzuře a na to je americká ústava až příliš citlivá. Proto se ke každému udělenému ratingu přikládá seznam důvodů a je na tom kterém tvůrci či studiu, jak s ním naloží. Není problém snímek podle připomínek předělat a získat jiný ratingový stupeň. A když jste Steven Spielberg, občas vám stačí jednoduše komisi ukecat. Naposledy se to stalo v případě Bayových Transformers, ale prakticky už od zmíněného incidentu s Indiana Jonesem udržuje Spielberg s MPAA úzké vztahy a rád jí tzv. kecá do řemesla.

Ratingy jsou klíčovou záležitostí pro žánry, ve kterých jde o každého diváka, tj. nejdražší hollywoodské blockbustery. Z toho nám automaticky vypadávají sci-fi, fantasy, akční filmy a komedie. V zásadě platí jednoduché poučky: Násilí není problém, když při něm příliš nenadáváte. Nechte si fuckování od cesty, když někomu trháte ruku a vyváznete s eRkem. Klidně můžete řvát z plna hrdla, pokud to není při divokém sexu, jste v bezpečí. Za jakoukoliv erotiku fasujete eRko automaticky a když to chcete dohnat až k intenzivnímu orgasmu, připravte si rovnou NC-17. Ale jestli hodláte rozmašírovat na kusy stovku zombie strunovou sekačkou na trávu, můžete být v klidu. Hlavně se u toho usmívejte, to má komise ráda.

Podobné paradoxy vedly v osmdesátých letech k rozkvětu drsných akčních filmů, ve kterých se na mrtvoly nehledělo a násilí v nich bylo doslova glorifikováno. Mluvíme samozřejmě o Komandu a jemu podobných. Někteří tvůrci sice museli MPAA ukecávat, když byli trochu MOC intenzivní (Verhoevenův Robocop existuje v extrémně krvavé a brutální NC-17 verzi), ale většinou prošly neuvěřitelné věci. V Komandu např. Arnie seká končetiny sekerou, metá kotouče z cirkulárky, zapíchne hlavního záporáka kusem trubky, nabodne jednoho z jeho poskoků na ostrý střep a z bezprostřední blízkosti zastřelí neozbrojeného člověka. eRko... a proč? Protože je to slušný pán a má rád veverky. Máme rádi MPAA. Občas. Většinou ji ale nenávidíme.

Sedm důvodů proč nenávidíme MPAA

1. Stačí abyste jednou řekli slůvko "fuck" a máte automaticky PG-13 (řekněte to ještě třikrát a je to eRko). Fuck se prostě neříká. Je jedno jestli jste to mysleli ze srandy nebo vážně. Nedělejte to. A pokud to řeknete v sexuálním kontextu, napaříme vám eRko a zakážeme přístup na dětská pískoviště.

2. Nemluvte o marihuaně, jinak dostanete PG-13. Nebo ne, víte co... marihuana neexistuje! Jestli se s námi chcete hádat, dostanete PG-13. Dejte hlavnímu hrdinovi tričko se zeleným listem a nebo prostě jenom nechte pytlík se "zbožím" v pozadí (Pán velryb) a my vás potrestáme. A nezkoušejte smlouvat. Huliči jedni!

3. Máte chuť na tvrdší drogy? Mluvte o nich a máte PG-13, užívejte je a dostanete eRko. Užívejte a říkejte, že si to užíváte a dostanete NC-17. Fakt si neděláme srandu.

4. Když točíte dětský film, hlídejte herečkám výstřihy. Jakákoliv obnažená ňadra znamenají automaticky eRko. Bez výjimek. Nezajímá nás, že jsou to opravdu hezká ňadra. Tohle se prostě nedělá. (pozn. téhle finty hojně využívaly akční filmy, které už měly eRko stejně jisté... alespoň jedna obnažená dívka v každé 80s klasice... Komando v tomhle vede, když Arnie při souboji s Billem Dukem prorazí zeď a vpadne do vedlejšího pokoje zrovna když je tamní dvojice "v nejlepším").

5. Když už chcete mít ten sex, tak si laskavě zhasněte. Nebo nechte kameru švenknout na okno, ať si divák domyslí, co se tam asi jako děje. Proč se vlastně nemilujete oblečení? To by všechno zjednodušilo. Jestli se hodláte svlíkat, tak vám můžu dát rovnou eRko a nemusíme to vůbec řešit. Fakt na vás nemám celej den. (Můžete proklínat Michaela Baye, že musel Ostrov natočit jako PG-13, jinak bychom se asi dočkali o poznání peprnější scény mezi Ewanem McGregorem a Scarlett Johansson).

6. Pokud nám dokážete, že se to fakt stalo a vy jenom adaptujete skutečné události, tak vám pár věcí promineme. Nebo nám alespoň nakukejte, že se to tak mohlo stát. (Zachraňte vojína Ryana - Omaha beach byla jasně NC-17, ale díky historické přesnosti Spielberg vyváznul s eRkem, podobně se bez stříhání obešel Mel Gibson a Umučení Krista).

7. Vždyť víte, že jsme tak citliví. Neukazujte nám tu krev. Alespoň ne v takovém množství. Hele, klidně se před tou kamerou vesele vražděte, ale snažte se při tom tvářit jako že z hodnýho krev neteče. Jinak vám zas budu muset napařit eRko.

Brutalita jako módní trend

První a poslední důvod proměnily akční žánr k nepoznání. Koncem devadesátých let se začalo ukazovat, že na PG-13 filmech se dá vydělávát podstatně bezbolestněji a éra nekompromisních akčních hrdinů končila. Dřív si mohl Bruce Willis vybrat jestli chce být taťkovským Johnem McClanem nebo nadávajícím Joe Hallenbeckem (Poslední skaut je na samotné hraně eRka). Lekci z omezené brutality dostal i John Woo, když počtem mrtvol ve svém americkém debutu (Živý terč) atakoval NC-17. Do té doby nikdo nezkoušel na plátně povraždit tolik lidí bez sexu a sprostých slov, aby to MPAA znervóznilo. John Woo to dokázal. Dostal kvóty na počet mrtvol v klíčových scénách, ale stejně je vytrvale porušoval. Nakonec musel zasáhnout Sam Raimi a snímek trochu zcenzurovat.

Koncem devadesátých let tak začala nechvalně proslulá éra nezávadných akčňáků, jejichž hrdinové mluví spisovně, nenechávají oběti umírat v cákancích krve a nesnesitelných křečích a vůbec tak nějak dbají na to, aby se udržely v bezpečné oblasti PG-13 ratingu. Takhle to odnesla spousta filmů a mnohé k tomu byly předurčeny, dokud je nezachránil např. tvrdohlavý režisér (Constantine měl být dalším PG-13 comicsem, ale Francis Lawrence se zkrátka do tohohle ratingu vejít nechtěl).

Tržby spokojeně rostly, ale fanoušci přirozené filmové brutality začínali být nervózní. Kontrast mezi eRkovými akčňáky (pár statečných se do roka vždycky objevilo) a zbytkem soutěžního pole začínal nabývat obrovských rozměrů. Schválně se podívejte, jak Russell Crowe porcuje své protivníky v Gladiátorovi a porovnejte s neškodnou videohrou Pearl Harbor, ve které uvidíte jen padající panáčky z LEGA... žádná krev, žádné strhané výrazy v obličeji. Jsme svědky jednoho z největších válečných masakrů, ale všechno probíhá hladce a učesaně. Michael Bay si naštěstí víc než spravil pověst díky druhým Mizerům, kteří mají politickou nekorektnost vytetovanou na většině svého těla. I Transformers slibují pořádný masakr, protože svoje pseudoeRko dostali jen a jen za intenzivní akční scény.

Hlad po nefalšované brutalitě se začal brzy projevovat a mnohdy byl ukojen značně klikařským způsobem. Peter Jackson např. uhrál PG-13 i pro válečnými scénami nabité Dvě věže a to čistě proto, že prolévaná krev nepřátel byla černá a tak nepřipomínala krev lidskou. Stylizace je mocným nástrojem, spousta comicsů si vykoleduje PG-13 i v případě, že jeden z hlavních hrdinů trhá svými břity protivníky na kusy. Dokud neteče krev, ukecáme PG-13 a to i pro X-Men 2, ve kterých je příslušník ochranky rozdrcen zevnitř expandujícími atomy železa a Kelly Hu umírá napumpovaná adamantiem. Ano, násilí je velmi relativní.

Zneužít toho dokázal např. Quentin Tarantino, který svou mimořádně brutální akční scénu, odkazující použitím umělé krve ke starým hongkongským filmům, převedl do černobílých odstínů, aby mu MPAA nenapařila NC-17. S naprostým klidem pak mohl usekat nepočítaně končetin. Hlavními argumenty pro mírný soud byly právě černobílé pojetí a přehnané použití krve - MPAA to brala tak, že tolik krve v člověku není a tak je to zjevné odlehčení, které má daleko k realitě a je u něj tedy snížená možnost inspirace. Vskutku zvrhlé závěry, ale Tarantinovi hráli do karet. V Japonsku pak byla uvedena standardní barevná verze scény, protože tam si holt nikdo servítky nebere. Robert Rodriguez podobně uniknul NC-17 se svým Sin City, i když v některých scénách (Elijah Wood vs. pes) musel sáhnout po absolutní stylizaci. Ani černobílé pojetí by ho totiž od krutého ratingu nezachránilo.

Čímž se po mimořádně dlouhém oblouku dostáváme zpět ke Třístovce. Ta je ovšem standardním eRkem. Snyder by si zřejmě mohl dovolit mnohem větší brutality (a že je umí - remake Úsvitu mrtvých svého času taky musel trochu "ladit"), protože mu razantní stylizace a použití digitální krve poskytovaly dostatečné alibi. Nakonec je to ale jen o usekaných končetinách, hlavách a slow-motion penetracích důležitých orgánů. Je to válečná brutalita v tom nejlepším slova smyslu a možná se provinile přistihnete při spokojeném úsměvu. Nemusíte se tomu bránit a nemusíte to analyzovat. Takhle by to zkrátka mělo vypadat. Když do člověka vrazíte nůž, tak krvácí. Když mu dáte do ruky odjištěný granát a chvilku počkáte, rozletí se na tisíc kousků. A nebude to hezký pohled.

Naučili jsme se přijímat hollywoodsky deformovanou realitu a ani nám nepřišlo divné, že PG-13 Vetřelec vs. Predátor selhával po všech stránkách, pokud šlo o likvidace nepřátel i přátel před kamerou. A pak o pár dní později vidíte např. Hvězdnou pěchotu a jste doslova šokování otevřeností se kterou Paul Verhoeven přistupuje ke všemožným zraněním. Jako by dával hrdinům co proto jen kvůli prezentaci toho, že jsou z masa a kostí. Tahle touha odmazat škodlivou glazuru, která ohýbá filmovou realitu v honbě za mamonem, je naštěstí vlastní čím dál tím víc divákům. Chybí nám staré dobré násilí a jsme ochotní to říct nahlas. Když už si někdo do scénáře napíše souboj na meče, ať se pak netváří jako když do protivníka mydlí násadou od koštěte.

Úspěch Třístovky nám dává naději. Sedmdesát milionů pro eRkový film hned za první víkend, to se příliš často nevidí. Proto bychom i v tomto směru měli očekávat určité pokroky. Studio moc dobře ví, že kladné přijetí nebylo generováno jen fanoušky comicsu, ale především příznivci akčního žánru... a na necenzurovanou brutalitu byl kladen značný důraz i v marketingové kampani. Možná se zas jednou dočkáme odvázaných hrdinů i v hollywoodském mainstreamu a nebudeme odkázáni na malé ryby typu Zběsilý útěk nebo Zastav se a nepřežiješ. Mezitím můžeme MPAA ukázat prostředníček, pokřižovat se za to, že český systém přístupnosti filmů je v úspěšném rozkladu a v komentářích se počastovat nějakými těmi akčními klasikami, co si nebraly servítky.

p.s. A ještě prosím vás poděkujte bohu, že nežijete v Německu, kde se filmy dělí na nezávadné a prostříhané. :)